Můj Nevlastní Bratr

24.

Listopad už se pomalu chýlil k druhé polovině svého měsíce a já jsem každou chvílí přemýšlel, zda se mi to všechno pouze nezdá. Nikdy jsem si nic nevyčítal, ne tak, jako tomu bylo teď. Todoroki začal dělat, jako kdybych vůbec neexistoval. Nepromluvil na mně, nevěnoval mi žádný z jeho pohledů, prostě nic. Ze začátku jsem na něj byl stále tak moc naštvaný a tak flustrovaný, že jsem na něj nemluvil už jen z důvodu, že bych po něm nejspíš znovu vyjel a právě proto, to zašlo tak daleko. Právě teď jsem se ale nesnášel za to, co jsem ten večer udělal. Vybil jsem si svojí flustraci, kvůli Kacchanovi na někom úplně jiným, jen kvůli takové malé pitomosti. Ač jsem si to nechtěl moc přiznávat Todoroki mi začal chybět. Ne tak on, jako jeho neustálá provokace, díky níž jsem nemusel myslet na věci, na které jsem myslet nechtěl. Nikdy jsem se s ním nenudil a právě teď mi tohle všechno tak moc chybělo. Od té doby jsem u nás už Yaoyorozu neviděl a na chodbě jsem Todorokiho vídal buď sám nebo se spolužáky z mé třídy a kluky o ročník výš. 

,,Melisso?" Přisedl jsem si k blonďaté kamarádce, se kterou jsem se začínal bavit čím dál tím víc. Zdála se, že je už od včerejška myšlenkami úplně někde jinde, než právě teď a tady. Natsuo měl dnes obědovou pauzu o hodinu dříve a tak jsem dělal Melisse společnost alespoň já. Všimla si mého pohledu a zatřepala hlavou, aby se nejspíš vrátila do reality.

,,Promiň...vůbec se nemůžu soustředit" Omluvně a unaveně se na mně podívala. Vypadala, jako kdyby toho v noci moc nenaspala. Já poslední dobou také nemohl v klidu spát a často jsem se v noci budil. Měl jsem chuť si sbalit své věci a jít si lehnout k Todorokimu, ale pokaždé mně zasáhla ta krutá realita.

,,Můžeš mi říct, co se ti děje? Už od včerejška se zdáš být úplně mimo" Díval jsem se na ní ustaraně a čekal, zda mi to prozradí nebo bude hrát tajemnou a být mimo dál. Nezdála se, že by jí bylo špatně ani nic takového, ale chovala se zvláštně. 

,,Když ono je to trapný" Schovala si tvář do dlaní a když dala ruce poté dolů, mohl jsem vidět její červené tváře. 

,,Neboj, já se ti smát nebudu" Upřímně jsem se na ní usmál a naklonil jsem se blíž k ní.

,,Natsuo...se mně zeptal, zda nechci být jeho přítelkyně" Vykulil jsem trochu oči a díval jsem se, zda to myslí vážně, nebo si tady ze mně dělájenom  srandu. Jenže jsem Melissu znal dost na to, abych mohl s čistým svědomím říci, že je příliš nevinná na to, aby si z někoho dělala takovouto legraci a ne někdo nejmenovaný, který mně právě ignoruje. Věděl jsem, že s Natsuem vychází velmi dobře a tráví spolu čas pokaždé, když je zahlédnu, ale tohle jsem z Natsuovi strany tak trochu nečekal. Nezdál se jako někdo, kdo by vyhledával holku a řekněme, že se mi moc nezdál na typ "věrného partnera" abych se přiznal.

,,A co jsi odpověděla?" Zachoval jsem si naprosto klidný hlas a čekal na její reakci. 

,,Nic...řekl, že se mně dnes zeptá, mám si to pořádně promyslet" Už jsem se jí nedivil, že byla myšlenkami úplně někde jinde. Zdála se, že váhá, nad odpovědí, kterou mu má dát. Melissa se nezdála, že by Natsua neměla ráda, ale byla hodně stydlivý typ dívky a nejspíš se jen bála. Z vlastní zkušenosti jsem mohl potvrdit, že vztah je velmi komplikovaný a vůbec to není tak růžové, jak se zdá ze začátku být.

S Kacchanem jsme byli první měsíc možná dva v naprostém pořádku a potom to teprve začalo. Neustále jsme se hádali a nedokázali se navzájem pochopit. Kacchan pořád žárlil na přítomnost jiných kluků se kterými jsem si byl bližší. Tehdy jsem si neuvědomoval, že jsem tím Kacchana dráždil a zapříčiňovalo to naše hádky. Když mi to došlo, držel jsem si větší odstupy a nechal Kacchana, aby mi věřil, že nikdo kromě něj mně nezajímá. Bylo těžké zjistit, co nám navzájem vadí a skoro jsme to na začátku vzdali, ale když jsme se konečně pochopili, vše se zdálo být opět lepší. Nikdy jsme se neubránili hádkám, ale nikdy to nezašlo tak daleko, jako na začátku. A právě teď cítím, jak jsme si s Kacchanem dál a dál. Mohl bych i říct, že jsem se s ním cítil skoro cizí, jako kdyby se ode mně každým dnem vzdaloval.

,,Myslím, že pokud ho máš ráda a chceš s ním i nadále být a nebo naopak je jen na tobě...myslím, že bys mu měla dát takovou odpověď, které nebudeš litovat..." Nevím proč, ale zrovna v tuto chvíli se mi v hlavě objevila vzpomínka na moje vlastní slova.

,,.....Už tě nechci nikdy vidět!" 

Ano, litoval jsem toho, co jsem řekl a téhle věty jsem litoval ze všeho nejvíce. Ještě více mně stále užíral Todorokiho hlas, který zněl tak zlomeně a smutně. Nikdy jsem nečekal, že od Todorokiho uslyším tento hlas. Ačkoliv jsem chtěl všechno vrátit do starých kolejí, tak jsem to nedokázal. Nedonutil jsem své nohy jít k Todorokimu a nedonutil jsem svůj hlas na něj promluvit. 

,,Ty jsi v pořádku?" Mávala mi rukou před obličejem Melissa a tentokrát to byla ona, kdo se na mně díval ustaraně .

,, Promiň, jen jsem se zamyslel" Usmál jsem se a všechny své emoce jsem pod ten úsměv schoval.  Čas na obědovou pauzu se chýlil ke konci a tak jsem se musel s Melissou rozloučit a každý jsme se opět vydali do své třídy. 

,,Auu" Promnul jsem si hlavu, kterou jsem do někoho pěkně narazil o poté jsem zvedl zrak k osobě, která byla alespoň o dvě a půl hlavy vyšší, než já. Zorničky se mi rozšířili, když jsem pohlédl do jeho očí. Byli tak jiné a přesto pořád stejné. 

,,Promiň" zamumlal jen, podíval se do země a obešel mně. Nevěnoval mi jedinou známku pozornosti. nevěděl jsem co dělám, vyšlo to ze mně tak automaticky.

,,Todoroki!" Zvýšil jsem hlas a dotyčná osoba se zastavila na místě. Otočil se mým směrem, ale nepodíval se na mně. Nevěděl jsem, co mám říct a silně jsem pochyboval, že i kdybych  to stejně věděl, nic by ze mně nevyšlo. Když jsem po jeho oslovení ze sebe už niv nevydal, otočil se k odchodu a zmizel mi za rohem uličky.

Co se to tu děje? Co mi tu uchází?

______________________________________________

,,Ahoj Deku...nechtěl by si se přijít podívat na můj příští zápas?" Ozval se Kacchanův hlas, který vůbec nezněl tak, jak si ho pamatoval. Měl z něho špatný pocit, ale všechny obavy smetl stranou a nadšeně se usmál. Kacchan mu zavolal! Kacchan ho chce vidět! 

Vůbec se neuvědomoval, že tahle věta to teprve všechno odstartovala. Ta věta, která všechno změnila a zabránila osudu vrátit se do starých kolejí.

Hello everyone!

Dnes jsem měla kreativní chvilku a proto jsem tu s novou kapitolou tak nečekaně brzy. Každopádně si myslím, že vám to ani v nejmenším nevadí..snad tu takto brzy budu i s příští kapitolou...

kerr_ia