Můj Nevlastní Bratr

8.

Přišel jsem do kuchyně a viděl jsem tam sedět Fuyumi. Ta si mně okamžitě všimla a usmála se, úsměv jsem jí oplatil.

,,Dobré ráno, chceš taky?" Zrovna chystala cereálie s mlékem.

,,Dobré" Jen jsem přikývl. Přinesla to ke stolu a já mezitím vyndal lžičky a připravil na kafe.

,,Rovnou udělej i mně" Ozval se za mými zády Todorokiho škodolibý hlas. Mrknul na mě a ušklíbl se. Proč to musí říkat tak, aby to vždycky znělo v svojsmyslu. Jen jsem si povzdechl a vyndal ještě jeden hrníček. Kávu jsem zalil horkou vodou a odnesl. Sedl jsem si ke stolu a Todoroki vedle mě.

,,Takže dneska přijede?" Usmívala se Fuyumi, jako sluníčko.

,,Jo, k večeru tu bude" Jen zakývala hlavou na znamení, že tomu rozumí.

,,Kdo?" Nechápal Todoroki. Jemu jsem vlastně nic neříkal.

,,Můj přítel tu bude na týden" Chtěl něco říct, ale zakuckal se. Bože, teď jsem se držel, jako nikdy, abych se tu nesvalil v zachvátu smíchu. Fuyumi bouchala Todoroki do zad.

,,Bude s tebou spát ve tvém pokoji?" Kacchan říkal, že nechce žádný volný pokoj, ale chce spát semnou. Potěšilo mě to.

,,Jo, Kacchan na tom trvá" Jenom pokrývala hlavou, že rozumí.

,,A já s tebou být v pokoji nemůžu, ani přes den" Mračil se Todoroki a hrál uraženého. Možná, že i trochu žárlivého.

,,Proč asi" Zakřenil jsem se. Jen nafoukl tváře a napil se kafe.

,,Protože nemůžeš vydržet mojí chytrost a moje sexy tělo" Opatrně, aby to Fuyumi neviděla, mě chytil za stehno. Okamžitě jsem mu ruku sundal, jen se ušklíbl.

,,Ego, jak Mount Everest, IQ jak Mariánský příkop" S tím jsem vstal a umyl si svůj hrneček s miskou. Fuyumi se jen pochechtávala a Todoroki byl uražený.
,,Proč jsi tak potichu? Došli ti hlášky nebo co?" Jen se ušklíbl a usmál se na mě.

,,Nikdo neplánuje vraždu nahlas" To jo, ten tím spíš myslel znásilnění, jen to hezky zaobalil. Vyplázl jsem na něj jazyk a rozešel jsem se směrem můj pokoj.

Zrovna včas, protože mi začal zvonit mobil. Je zrovna půl desáté. Podíval jsem se, kdo volá a hned to nadšeně přijal.

,,Ahoj" Usmíval jsem se jako sluníčko, ale to samozřejmě nemohl vidět.

,,Čau" Typické Kacchanovi pozdravy. Už jsem si na ně zvykl.

,,Děje se něco?" Moc často se nestává, že by volal takhle ráno.

,,Ne, jen jsem se nudil" Zasmál jsem se. Vlastně mi dříve takhle ráno volal, když jsem byl někde v zahraničí na dovolené.

,,V kolik vyjíždíte?" Začal jsem rozhovor. Lehl jsem si na postel a díval se do stropu.

,,Asi ve dvanáct, nějak mě to nezajímá, stejně budu jen dřepět v autě" Kacchan nesnáší dlouhou dopravu. Je to ten typ člověka, který se musí neustále hýbat.

,,Jestli sem nechceš jet, tak nemusíš. Nevadí mi to." Nechtěl jsem ho nechat trpět celou cestu sem. I když je mi bez něj smutno.

,,Heh? Jasně, že tam jedu. Musím rozbít hubu tomu dvoubarevnýmu zmetkovi a ukázat mu, komu patříš!" Mohl jsem si myslet, že tady to bude spíš boj o přežití. Kacchan nesnáší Todorokiho už teď, a jestli ještě Todoroki něco na mě zkusí před ním, budu se muset začít modlit.

,,Prosím tě, hlavně ho ignoruj. Je to debil, který ti za to nestojí" Budu se mu muset snažit domluvit, ačkoliv je to beznadějné, jelikož jedním uchem poslouchá a tím druhým to jde ven.

,,Pfff" Odfknul si.

,,Katsuki! Okamžitě pojď dolů!" Slyšel jsem jeho mamku, jak na něj křičí.

,,Zklapni!" Zařval na ni zpátky Kacchan. Mají opravdu zvláštní vztah v rodině.

,,Okamžitě!" A pak, po kom to Kacchan má. Jen jsem se uchechtl a on se na mě zamračil.

,,Tak dneska" Rozloučil se Kacchan. Jen jsem přikývl a on vypnul hovor.
Podíval jsem se po pokoji a usoudil, že potřebuje uklidit, jelikož se všude válelo moje oblečení. Všechno jsem pečlivě poskládal a dal do skříně. Pak jsem si opět lehl do peřin, kde jsem následně i usnul.
___________________________________________

Uslyšel jsem kroky a bouchání mých dveří. Rychle jsem se posadil v myšlení, že je to opět ten debil, ale v pokoji stál debilně usmívající se Natsuo.

,,Pojď honem! Už je tady!" Chytil mě za ruku a táhl z pokoje. Vůbec jsem nechápal o co jde, ale pak mi vlastně došlo, že jsem ráno usnul. Kacchan!
Pustil jsem Natsuovu ruku, i kvůli jeho bezpečí a sám jsem začal utíkat. Seběhl jsem schody, aniž bych se namáznul a mířil ke dveřím, ve kterých stál Endeavour s Kacchanovou mámou.

,,Věřím, že se o něj dobře postaráte, a kdyby ze sebe dělal opět debila, tak mu neváhejte jednu fláknout." Na důkaz toho, ho pořádně majzla po hlavě, že se Kacchan musel držet, aby po svojí mamce nevyjel. Měl jsem opravdu co dělat, abych se nezačal smát.

,,Určitě bude hodný, stejně bude tady s mladým Midoriyou. Běž si zatím odložit věci chlapče." Pustil ho Endeavour domu. Jen co mě uviděl, tak se na mě usmál. Zastavil se a pak mě majetnicky objal, objetí jsem mu oplatil a vedl jsem ho, do mého pokoje. Na schodišti jsme potkali Todorokiho, koukal na něj jako na svatý obrázek, zatímco Kacchan se na něj ušklíbl, chytil mě za pas a namáčkl moje tělo na to své. Todoroki se na něj zamračil a stiskl klouby má rukou, až mu zbělaly. Kacchan pokračoval dál. Jen jsem si úlevně oddychl.

,,A já jsem si myslel, že mám pro sebe moc velký pokoj" Uchechtl se a odložil si kufr.

,,Vážně nechceš svůj vlastní? Aby jsi se tady zbytečně nemačkal semnou a mohl jsi mít soukromí" Začal jsem se nervózně drbat na týle.

,,Blázníš? Sem by se vešlo ještě asi pět lidí a navíc, ty jsi moje soukromí" Zamumlal a začal se přehrabovat v kufru. Moje tváře nabrali rudý odstín. Kacchan vzhlédl a když ho uviděl, tak se pro sebe ušklíbl.

,,Mám vybitý mobil, můžu si ho tady nabít? " Ťukal na něm něco a pak ho vypnul.

,,Jasně, zásuvka je u postele" Jedna z nejlepších věcí na světě, je nabíječka u postele.
,,Chceš představit zbytek rodiny?" Kacchan jen přikývl. Usmál jsem se a rukou mu naznačil, že mě má následovat.

,,Tady by se jeden ztratil" Mumlal si, mezitím, co jsme procházeli domem. Měl na věc stejný názor jako já, když jsem tu byl poprvé.
Dorazili jsme k Natsuovým dveřím a já zaklepal. Řekl mi, že až budeme mít čas, máme přijít k němu.

,,Konečně jste tady" Vynořil se usmívající Natsuo a rukou nám značil, ze máme jít dál.
Uvnitř se už nacházela Fuyumi a Dabi. Tak trochu jsem si oddychl, že tu není Todoroki.

,,Takže...eeh" Nějak jsem nevěděl, kde začít. Říkal jsem už, že mi mluvení před více lidmi moc nejde? Jestli ne, tak to říkám teď.

,,Jmenuju se Katsuki Bakugou a jsem Dekuův přítel" Zbavil mě představování Kacchan. Natsuo se usmál a podal mu ruku.

,,Já jsem Natsuo, jsme jeho nová rodina" Kacchan se ušklíbl a ruku mu stiskl na spět. Něco mi říká, že tihle dva, si budou rozumět.

Ohayo...

Omlouvám se, že včera nevyšla kapitola, ale byla jsem na odběrech krve a jelikož se mi z toho dělá špatně, tak jsem tam sebou sekla.
Zbytek dne mi bylo špatně a byla jsem bez nálady. Chtěla jsem jí napsat a vydat večer, ale jelikož jsem v noci naspala jen dvě hodiny, usnula jsem už v sedm večer 😅.
Gomene...

Zatím Sayonara♥

_kerria_