Můj Nevlastní Bratr

22.

,,Shigaraki?" Díval se na dotyčného, jež stál u dveří a zvědavě si ho prohlížel. Chvíli na sebe jen hleděli, načež Shigaraki pak sklopil pohled dolů. 

,,Potřeboval bych s tebou mluvit..o samotě" Podíval se po mně a já se začal cítit opravdu nervózně a připadal jsem si tu uplně navíc, což jsem i ve skutečnosti byl.

,, Já vás tedy nebudu rušit" Začal jsem couvat a zamířil jsem zpátky do horního patra. Těsně u schoditě jsem jesště zaznamenal Dabiho hlas. 

,,Kdyby se někdo ptal, šel jsem se projít" Jen jsem přikývl a zamířil opět do Todorokiho pokoje. Našel jsem tam Todorokiho sedět na posteli jen ve spodním prádle. 

,,Co si myslíš, že děláš?" Změřil jsem si po naštvaným pohledem a zabodl se do jeho očí. Nějak jsem si právě teď připadal vyšší.

,, Je mi hrozný vedro" odvětil pouze s dál seděl s pohledem, kterýmsi mně stále měřil, že jsem se cítil jako pod neustálým skenerem. 

,,Tak na to zapomeň...máš horečku, takže si koukej lehnout nebo tě k té posteli přivážu!" Zvýšil jsem na něj hlas a čekal, jestli si lehne nebo bude nestále sedět.

,,Nějak mně ta představa tebe, který mně přivazuje k posteli vzrušuje" Mrkl na mně a já cítil, jak se mi rozhořeli tváře studem a částečným ponížením. Raději jsem se k němu otočil zády a zamířil k jeho skříni.

,, Ty tady nemáš nic teplýho!" Přehraboval jsem se v jeho věcech a snažil se najít něco teplejšího, aby mu to pomohlo se více vypotit, jenže k mé smůle jsem tady nic takového neviděl ani nenanšel.

,,Ale jo..mám tu tebe" Slyšel jsem jeho šibalský hlas a místo mé odpovědi mu na hlavě přistálo jedno větší triko, které se zdálo být nejteplejší z celého jeho šatníku. 

,,Oblékni si to a lehni si..jsem schopný dojít i pro tvého tátu" Zkusil jsem mu vyhrožovat. Pavda však byla úplně jiná, ani náhodou bych nešel za jeho tátou kvůli tomutp, ale nechal jsem ho v sladké nevědomosti.

,, Ty toho taky naděláš" Zamumlal a triko a si přetáhl přes hlavu. Celkem v něm plandal a bylo mu určitě o pár čísel větší, tudíž to vážně působilo jako pyžamo. Lehl si a jámu šel vyměnit obklad na jeho teplém čele. 

,, Chceš zapnout televizi?" Ticho pokoje by se dalo totiž krájet. Odpovědí mi bylo pouze záporné zakývání hlavou.

,, Chci tady tebe...pojď si ke mně lehnout" Udělal na mně psí oči a moje tváře nabrali o něco tmavší odstín. 

,, Budeš pak ale celou dobu pod peřinou a nebudeš vylézat" Neptal jsem se a rovnou mu to oznamoval. Vážně jsem zvažoval, zda bych to měl udělat nebo ne, ale byl jsem také hrozně unavený a sám jsem si chtěl jít lehnout. Přikývl a já si tedy vlezl k němu pod peřinu, kde mně okamžitě blíže k jeho tělu přitáhli jeho paže. Nechal jsem svá víčka pomalu klesnout a ukolébat se teplem k spánku, který jsem velice rád uvítal. Ačkoliv jsem to už nemohl zaznamenat, Todorokiho hlava klesla o pár chvilek později.

_______________________________________________

Pomalu jsem otevřel oči, ale jediného, čeho se mi dostalo bylo tmy. Pomalu jsem natočil hlavu na stranu, kde byli na nočním stolku položeny digitální hodiny a zjistil jsem, že je něco málo po páté hodině ranní. Byl jsem zapadlí v Todorokiho objetí, kde jsem se pomalu ztrácel. Pomalu jsem dával jeho ruce ze svého těla a vyklouzl tak na chladnou podlahu. Todoroki se nespokojeně zavrtěl, ale naštěstí spal dál. Když jsem si sáhl na jeh čelo stále bylo vařící a tak jsem se jen ujistil, že do školy ještě stoprocentně nepůjde.