Můj Nevlastní Bratr

1.

Všechno tak utíká...
Před chvílí byla zima, teď je konec léta...
Nedávno mi bylo devět, ted mi je šestnáct...
A hlavně...

Nedávno měla mamka jen rande a teď...

,,Izuku? Nezapoměl jsi tam žádný kufr?" Volala na mě mamka, když jsem zamykal dům, v němž jsem toho tolik prožil.

,,Nic jsem nezapomněl" Zavolal jsem nazpátek. Jen se usmála.

Právě se stěhujeme, což některým z vás už asi došlo.
Mamka si našla přítele a já si myslel, jaké to nebude skvělé.
Nejdříve telefonáty, pak rande a návštěvy...
A nakonec mi oznámila, že se stěhujeme a já budu mít tři nové bratry a sestru.
Opravdu početná to rodina...

Oba dva už seděli v autě, Endeavour se nabídl, že nás tam osobně zaveze.
Jenže já měl ještě jednu práci.
Chvíli jsem čekal, než přijdou, chvíli jsem i pochyboval, že nepřijdou, ale nakonec přeje jen přišli.

,,Opravdu se to děje?" Zeptala se Jiro. Nikdo tomu nechce uvěřit.
Společně s Kacchanem a Kirishimou se přišli rozloučit. Byli to moji nejlepší přátelé, které jsem mohl mít. Jeden je dokonce i víc než to...

,,Budeš mi volat...každý den! " Řekne mi Kacchan tím jeho typicky hlubokým a přísným hlasem.

,,To si piš, že budu" Usměju se na něj. Jen si povzdechne.
Chytí mojí ruku a přitáhne si mě do vášnivého polibku, který mu oplatím. Jiro jen protočila očima.

,,Budeš mi chybět" Zašeptá mi do ucha. Nemá rád, když jeho slabší povahu vidí někdo jiný. I přes to všechno ho miluju.

,,I ty mně" Zašeptám mu nazpátek. Opravdu mi bude chybět. Netuším, jak to bez něj zvládnu.

,,Všichni mi budete chybět, opravdu moc...ale určitě se ještě uvidíme...slibuji" Usměju se na ně a chystám se odejít. Chtělo se mi brečet, bylo to tak těžké. Nechtěl jsem nic z toho opustit.

,,To si piš kámo" Zavolá na mě Kirishima. Všichni se to snaží brát optimisticky, kromě Kacchana...to je ale kapitola sama o sobě...

Dojdu k autu a naposledy se ohlédnu. Všichni se na mě povzbudivě koukají. Usmál jsem se a naposledy jim zamával.
Pak jsem nastoupil do auta a zabouchl dveře.

Auto se začalo pomalu rozjíždět. Pryč od mého domova, ve kterém jsem vyrostl...pryč od mých přátel, se kterými jsem toho tolik zažil a pryč z města ve kterém, jsem se narodil.

Přes černá okna mě přátelé nemohli vidět, ale přesto mávali. Sklouzla mi po tváří jedna osamocená slza, stejně jako budu já v novém prostředí.
Osamocený...
Hned jsem jí setřel.

,,To byl tvůj přítel?" Zeptal se zničehonic Endeavour.

,,Ano, vadí?" Odpověděl jsem trochu monotónně. Možná nečekal, že budu gay. Aspoň něčím ho překvapím.

,,Ale vůbec ne...někteří moji kluci jsou na tom stejně" Ztuhl jsem mezitím co jsem strkal kabel od sluchátek do mobilu.
To jako, že budu v domě se třema teplýma klukama?
To potěš koště.
Snad budou aspoň normální...musím doufat.

Dál už se mně na nic neptal a tak jsem si strčil sluchátka do uší a zapnul zvuk na maximum.
Úplně jsem vypnul od okolního světa a užíval si jen ten pocit volnosti, miluji hudbu...můžu při ní být tím, kým ve skutečnosti být nemůžu.

You know I want you

It's not a secret I try to hide