Můj Nevlastní Bratr

21.

,,Ty nejdeš do školy?" Díval jsem se na Todorokiho, který se válel v posteli s obkladem na čele.

,,Vypadám snad, že to mám v plánu" Hodil po mně koutkem oka jeho otrávený pohled.

,,Ne vypadáš jako debil... Takže nic nenormálního" Zaznamenal jsem jeho úšklebek.

,,Když jsi se na mě předtím v noci tisknul, tak to nevypadalo, že ti to vadí" Moje tváře nabrali okamžitou červenou barvu a naštvaně jsem třísknul dveřmi. Kretén, kretén, kretén!

Rychle jsem seběhl shody dolů a čekal jsem na Natsua, ale viděl jsem pouze Dabiho.

,,Kde je Natsuo?" Odchytil jsem si Dabiho, když mířil do kuchyně.

,,Dneska musel jít dříve, asi ti to zapomněl říct" Vážně, tady jsou všichni tak spolehlivý.

,,Můžu jít do školy tedy s tebou?" Jen pousmál a přikývl. Vydal se do pokoje pro věci a asi ne za dvě minuty už si obouval boty.

,,Mimochodem, tak mě napadlo, že toho o tobě vlastně moc nevím" Zkonstatoval jsem nahlas a držel si u toho zamyšleně bradu.

,,Klidně se prej" Pokrčil jednoduše rameny.

,,No" Přemýšlel jsem, na co se ho můžu zeptat.
,,Tohle je trošku osobní, takže jestli nechceš odpovídat, tak nemusíš" Nejistě jsem se usmál a čekal, zda bude mít něco proti.

,,Nechci si hrát na tajemného nebo někoho tajemného... Navíc jsme jedna rodina" Slyšet takováto slova zrovna od jeho mě opravdu potěšila.

,,Dobře tedy... Ten tvůj přítel, se kterým si dáváš pouze... No... Znám ho?" Byl jsem trošku nervózní. Nebylo to přece jenom téma, které jsem zrovna teď potřeboval rozebírat, když se tam jednalo o slovo, jako je 'pauza'.

,,Mohl jsi se klidně zeptat dříve, není to nic, co bych nemohl nebo nechtěl říct" Obdivoval jsem Dabiho lhostejnost vůči osobním otázkám. Já byl vždycky celý nervózní, že ze mě ani nic nevylezlo.
,,Je že třetího ročníku.. Nemyslím si, že ho znáš, ale jmenuje se Shigaraki Tomuto" Já byl rád, že znám aspoň pár jmen z našeho ročníku, natož ještě že třetího.

,,Máš pravdu, skutečně ho neznám... Kvůli čemu jste si dali pauzu?" Dabi se díval před sebe, tašku hozenou přes jedno rameno a pokrčil opět rameny.

,,Každý máme odlišné názory a někdy se prostě neshodneme... Poslední dobou jsme se hádali moc často... Tak jsme se shodli, že nám pauza prospěje" Přikývl jsem na náznak, že rozumím, což on stejně nemohl vidět, jelikož se díval před sebe.

,,Chápu... Tak snad se zase dáte dohromady" Usmál jsem se vřele na něj a za celou cestu mi věnoval svůj první pohled. Trochu se mu zvedli koutku, přikývl hlavou stejně jako já před chvílí a dál se věnoval cestě.

Mířil jsem na první hodinu, kterou jsme měli mít s naší třídní. Pohledem jsem hledal někoho z naší trojice, ale můj pohled našel pouze Yaoyorozu, která když si mě všimla se zhnusením odvrátila tvář a vydala se pryč se svými 'kamarádkami'. Když jsem je nikde neviděl, vydal jsem se tedy do třídy sám. Ve třídě jsem našel sedět pouze usínajícího Kaminariho.

,,Jsi v pohodě?" Ťukl jsem ho do ramene a čekal, až zaregistruje, že tam vůbec jsem. Jeho rozcuchané vlasy byli ještě horší, než ty mé po ránu.

,,Midoriyo?" Protřel si oči a díval se na mě jako na svatý obrázek.
,,To je úleva... Už jsem myslel, že tu budu dneska trpět sám" Trošičku nechápavě jsem se na něj podíval a pak se podíval na místa, kde měla sedět Uraraka a Iida, byly však prázdná.
,,Uraraka jela na hory a Iida je doma z horečkou" Vysvětlil, když viděl můj pohled na prázdná místa.