Můj Nevlastní Bratr

20.

Leželi jsem v posteli a tiše se objímali. Vlastně tak úplně ne, Todoroki mě objímal a já měl ruce na jeho hrudi. Cítil jsem, jak mi svou ledovou rukou jezdí po zádech, což mi způsobovalo husí kůži.
Nevím, proč jsem byl teď tak sentimentální a choval se jako laciná děvka a zrovna před někým, jako je Todoroki, ale právě teď to bylo to poslední na čem mi záleželo. Moje myšlenky se neustále vracely k mému rozhovoru s Kacchanem. Ublížilo mi to víc, než jsem čekal, ačkoliv jsme se nerozešly, ublížila mi už jen ta myšlenka, že na to jen pomyslel. Dávno už jsem nebrečel, neměl jsem na to už sílu ani slzy.

,,Už jsi se uklidnil?" Uslyšel jsem Todorokiho tichá slova. Ačkoliv jsem  a to celou dobu nemyslel, musel jsem být teď červený až na prdeli. Ukázal jsem mu mojí nejslabší stránku a ponížil se před ním. Jestli to na mně někde vytáhne... Zoufale jsem mu drtil tričko mezi rukama.
,,Zda se, že ještě ne" Uchechtl se a přemístil svou ruku. Nyní si hrál s mými vlasy. Ačkoliv se mi to nechtělo připouštět, líbilo se mi to. Proč se teď chová tak, jak se chová? Proč se mně nepokouší dostat do postele, když jsem teď psychicky na dně a měl by snazší práci? Otázky tohoto typu se mi v hlavě střídali jedna za druhou.

,,Už jsem v pohodě" Vydechl jsem tiše a dál se nechal hladit.

,,Nikomu to neřeknu... Vím, že se ohledně toho bojíš" Zamumlal jakoby do nepřítomna. Udiveně jsem k němu zvedl hlavu a střetl se tak s jeho očima. Typicky po mně hodil úšklebek a já mu tu laskavost oplatil.

,,Děkuji" Sklopil jsem pohled zpět do peřin ve kterých jsme leželi a stejně jako on jsem se začal dívat na strop.

,,To od tebe slyším poprvé" Rozesmál se Todoroki a rozcuchal mi vlasy.

,, Jo.. A nejspíš naposledy" Odsekl jsem a cítil, jak se mi i přes to červenají tváře, naštěstí však díky tmě nešlo nic poznat.

,,Až budeš vzdychat moje jméno, také mi budeš děkovat" Naštvaně jsem mu bouchl do hrudi, ale i tak jsem se musel usmívat.

,,Říkal jsem si, jestli nemáš teplotu, ale zdá se, že už jsi naprosto v pořádku" Nahnul se nad mojí tvář. Ve tmě se jeho oko zdálo jako hluboký oceán. Nasucho jsem polkl a pak ucítil jeho rty na svých. Jen letmo po nich přejel těmi svými a pak se mi podíval do očí.

,,Nechci slovní 'děkuji'... Polib mě" Trochu jsem ztuhl. Viděl jsem mu na tváři hrát jemný a škodlivý úsměv. K čertu s nějakým omezením.
Přitiskl jsem své rty na ty jeho a začal s nimi jemně hýbat. Todorokiho nemusel nikdo pobýzet a ihned se chytil vedení. Zapřel se svýma rukama nad mojí hlavou a přejel mi jazykem po spodním rtu. Ačkoliv jsem si nebyl jistý tím, co právě dělám, nechtěl jsem nad tím aspoň tenhle večer přemýšlet. Povolil jsem své rty a poté začala válka jazyků. Todoroki to sice vyhrával, ale ne o tolik.
S hlubokými výdechy jsem se odtáhl a snažil se popadnout dech. Todoroki na tom nebyl jinak, až na úsměv, který se zdobil na jeho obličeji.
Lehl jsem si a otočil se o němu zády, slyšel jsem jeho slabé uchechtnutí.

,,Nezvykej si na to, blbče... " Prohodil jsem do ticha a poté jsem cítil jeho ruku na svém boku, za kterou si mě přitáhl ke svému tělu.

,,Kdyby to šlo hladce, nebyla by to taková zábava" Zašeptal mi do ucha. Oklepal jsem se zimnicí, kterou mi ten idiot způsobil a praštil ho naštvaně po ruce.
Poslední co jsem slyšel, než jsem se propadl do hlubokého spánku bylo jeho tiché 'Dobrou'.
____________________

,,Midoriyo, nejsi tu dnes nějak brzy?" Ozval se za mnou hlas mého kamaráda.

,,Potřeboval jsem čerstvý vzduch" Popravdě mi bylo před Todorokim kvůli včerejšku blbě, ale to mu nemůžu říct... Nemůžu to říct nikomu, tentokrát ani Natsuovi.

,,Chápu, tak pojďme zatím do třídy" S úsměvem jsem přikývl a šel za Iidou, který si to rázně kráčel vpřed.
________________

Vzal jsem si tác s obědem a hledal jsem někoho, ke komu bych si mohl sednout.

,,Hej! Pojď sem k nám" Ucítil jsem tlak, jak někdo zatáhl za mnou ruku a v další chvíli jsem seděl u stolu společně s Natsuem a onou blonďatou dívkou.

,, Těší mě, jsem Melissa Shield" Představila se, když si všimla mého pohledu a natáhla ke mně ruku.

,,Já jsem Izuku Midoriya, také mě těší" Snažil jsem se působit přátelsky. Také se na mě usmála.

,,Slyšela jsem, že jsi měl menší nedorozumění s Yaoyorozu" Usmívala se a hodila očkem po Natsuovi. Najednou se zdála nervózní.

,,Heh... Takhle mě teď budou znát asi všichni, že?" Nervózně jsem se podrbal na týle a věnoval se mému obědu.

,,Tak jsem to nemyslela, já jen... Jsem ráda, že jí konečně někdo něco řekl...všichni vždy jak psi poslušně sklopí pohled a jdou dál...vím o čem mluvím...Chodila jsem s ní na soukromou základní školu, ale nikdy jsem tam nezapadala. Často jsem se stávala jejím obětním beránkem, ačkoliv jsem byla o rok starší...Chtěla jsem si s tebou promluvit už předtím, ale jaksi jsem neměla odvahu za tebou přijít, když jsi byl s přáteli" Trošku jsem nechápal tuhle konverzaci nebo co se tady dokonce děje, ale určitě jsem věděl, že tohle děvče je stejně milé a laskavé, jako Uraraka. Působila hrozně pozitivním dojmem. Nepřekvapovalo mě, že se s ní takový kliďas a šprýmař, jako Natsuo baví.

,,Melissa je trošičku víc stydlivá" Štouchl do ní Natsuo a ona se jen začervenala. Na to jen pobaveně zakroutil hlavou a zvedl se s úmyslem si jít pro pití, čehož jsem chtěl trochu využít.

,,Můžu se zeptat na trošičku osobní otázku? Pokud samozřejmě nechceš odpovědět, tak nemusíš... Ty a Natsuo spolu chodíte?" Její tváře nabrali ještě tmavší odstín než byli předtím. Tyhle chvíle mi připomněli mně, když jsem byl s Todorokim... Často jsem měl stejné tváře.

,,To je v pořádku. Já sama to teď mezi námi moc nechápu, ale vztahem bych to zatím moc neoslovovala" Nervózně se usmála a já jen chápavě přikývl.

,,Natsuo je skvělý člověk, i když někdy má své světlé chvilky" Cítil jsem, že už není tak nervózní, jako předemnou byla na začátku.

,,Jo, úplně přesně vím, co tim myslíš" Společně jsme se zasmáli, což zaznamenal i přicházející Natsuo.

,,Čemu se vy dva smějete?" Natsuo s úšklebkem na tváři si prohlížel oba dva ve snaze zjistit, o co tu jde.

,,Nic nic" Odpověděla rychle Melissa a kývla na mě hlavou, že mám mlčet. Samozřejmě jsem ani tak neměl v úmyslu něco prozradit.

,,Zda se, že si budu muset pospíšit na další hodinu" Zkonstatoval jsem, když jsem se podíval na hodiny umístěné v jídelně.
,,Moc rád jsem jsem tě poznal a popovídal si s tebou, určitě to zopakujeme" Usmál jsem se na ní a ona mi úsměv oplatila.

,,Já také, budu se těšit" Naposledy jsem jim zamával a vydal se pryč z jídelny. Hned co jsem vyšel z jídelny jsem ucítil paži kolem ramen.

,,Podrazáku" Viděl jsem uraženého Kaminariho, který se hned na to ovšem začal potutelně usmívat.
,,Že svému drahému kamarádovi prozradíš, o čem jste si spolu povídali?" Musel jsem se zasmát nad Kaminariho nevinným tónem hlasu.

,,To je samozřejmost" Se úsměvem jsme došli až do třídy, kde jsme se usadili každý na svou židli a čekali na příchod učitelky.

Nová kapitola je zde! Hihi...

Mám na vás takovou otázku. Kde píšete, když postrádáte inspiraci, nápady a nebo naopak co vám dává inspiraci a pomáhá ke psaní?

Já nejraději píšu venku v přírodě nebo na koňském hřbetu, ale venku je teď taková zima, že mi dřív zmrznou prsty, než vůbec naťukám prvních sto slov.

Další kapitola bude někdy o víkendu, zatím si užijte čtení.

Sayounara💜

_kerria_