Můj Nevlastní Bratr

35.

Jakmile nastalo ráno, nemohl jsem se přinutit vstát z postele. Teplo naší postele bylo až příliš příjemné a jeho nahé tělo přimáčklé na to mé tomu akorát přidávalo na rozhodnutí, že se budu válet celý den. Během chvilinky jsem opět usnul a procitl jsem až když jsem cítil příjemné mrazení na zádech. Todorokiho ruka mi přejížděla od krku po zádech až dolu ke stehnům, které vždy zmáčkl. Zjistil jsem, že to dělá velmi rád a ženskému poprsí musel dát vždy zabrat.

,,Hmm, já chci ještě spát Todoroki" Zamumlal jsem mu do krku a políbil jsem ho na něj, dělával jsem tohle Kacchanovi hrozně rád. 

,,Vstávej růženko, dnes máme velmi nabitý program" Zasmál se a zkousl mi ucho. Příjemně jsem se ošil, hajzl. 

,,Je mi jedno kolik je hodin a co všechno je v plánu. Dokud se nevyspím, tak zítřek prostě nebude" Odsekl jsem a víc se na něj přimáčkl.

,,Kolik ti je?" Pleskl mě lehce přes zadek, kousl jsem ho naštvaně do krku.

,,Nevím, každý rok je to jinak" Na to se už neozval a já tak mohl dál chrupkat.

Po hodině přemlouvání a provokování jsem se konečně vykopal z postele  zamířil rovnou do koupelny, kde jsem hodil pořádnou sprchu. S ručníkem okolo pasu jsem zamířil do pokoje, kde ten ďábel, který mě nejdříve neustále vyhazoval z postele, stále ležel a zaujatě se na mě díval. Pro jednou jsem se obešel bez nějakého rýpnutí, byl jsem moc unavený na to, abych se zabýval tímto blbcem hned po ránu. Nechal jsem spadnout ručník a začal se oblékat, nahého mě už stejně viděl, tak to bylo to nejmenší, co mě teď trápilo. Jakmile jsem si oblékl poslední kousek oblečení, ucítil jsem okolo pasu dvě ruce a teplé tělo za sebou. Naklonil jsem hlavu na stranu a nechal se líbat na krku. Tohle prostě miluju.

,,Jdi si vykoupat, smrdíš" Ohradil jsem se, ačkoliv to nebyla pravda, ale tak nemohl jsem mu dát všechno zadarmo, že? 

,,Taky tě mám rád" Ušklíbl se. 

,,Škoda" Zmáčkl mi zadek, až jsem nadskočil a dupl mu na nohu, idiot. Jen si uraženě odfrkl a také zamířil do koupelny. Mezitím jsem se tedy rozhodl vyfoukat vlasy a nemohl jsem ubránit ani svým myšlenkám. 

Tak dlouho jsem mu to zapíral, odolával, bránil se a pak stačila chvilka vzrušení z jeho odhaleného těla a skočil jsem mu do postele jako mokrá třináctka a tak se i choval. Bylo mi ze sebe špatně, ještě hůře, když jsem to nemohl ani na nic svézt, jelikož jsem měl naprosto střízlivé myšlenky. Musel jsem se nadechnout. Není to tak, že bych se do něj zamiloval, ale nemohl jsem mu odolat. Za svůj život jsem měl pouze jeden vztah a to s Kacchanem. Už od začátku jsem k němu choval naprosto odlišné pocity, defacto jsem se do něj zamiloval hned a měl jsem takové ty pocity zalíbení. Šlo to samo a já nad tím ani nikdy neuvažoval a teď? Nevím co cítím k Todorokimu, jestli vůbec něco cítím a ještě ke všemu jsem se s ním vyspal, což jsem nikdy nechtěl připustit. Byl ve mně takový chaos, až se mi chtělo brečet, nejhorší však bylo, že jsem ničeho nelitoval, bylo to úžasné, nemohl jsem nic z těch pocitů popřít, ale teď jsem ve všem až příliš zamotaný. Pravděpodobně jsem dal i Todorokimu nějakou naději, která je asi i zbytečná a vlastně ze sebe udělal kurvu.

Odložil jsem fén a zmučeně jsem složil hlavu do dlaní. Nebylo to fér, ani v nejmenším. Všechno to s Kacchaem bylo pořád až příliš čerstvé, však to nebylo ani měsíc a já už skáču do postele jen tak někomu! No, ne tak úplně jen tak někomu, ale chápeme se. Tohle jsem prostě posral. 

,,Midoriyo? Děje se něco?" Lekl jsem se. Narychlo jsem vstal z postele, možná až příliš rychle. Todoroki zrovna vycházel z koupelny a sušil si vlasy osuškou.

,,Ne, všechno je v pohodě. Jdeme na snídani?" Falešně jsem se usmál a snažil se všechno vytěsnit z hlavy, ale vlastně jsem ani nemusel.

,,Jde o včerejšek?" Zasekl jsem se a zatajil dech. Unaveně jsem si protřel obličej. To musím vypadat vážně hrozně, jestli to poznal už i on.

,,Tohle není něco, nad čem by jsi musel přemýšlet. Tohle jsem podělal já" 

,,Nemusíš se bát Midoriyo, včera jsme uletěli oba..pořádně" Zasmál se. ,,Vím, že pořad nemůžeš toho kreténa dostat z hlavy a teď si to vyčítáš, ale chtěl jsem ti prostě ulevit. Necítíš se teď snad lépe?" Díval se na mě naprosto vážně.

,,Jo, fakt jsem to potřeboval" Měl pravdu, fakt jsem ten sex už potřeboval, že jsem si to ani nepřipouštěl. A bylo to sakra dobrý, nelituju toho. 

,,Pak je vše tak jak má být" Zašklebil se ,,Nechci aby jsi to chápal špatně, pořád tě chci Midoriyo, ale ne jen tvoje tělo, tebe celého a jak jsem jednou řekl, jednou mi takhle do postele budeš skákat pořád o to se postarám" Úlevně jsem si oddychl. Pokud to Todoroki nehraje, pak to také bral jen jako úlet, který se stal.

,,Na to jak jsi se pořád chvástal, jak ze mě vytlučeš hlasivky si připadám docela v pohodě" Ušklíbl jsem se pro změnu já. Byl to samozřejmě vtip, krotil jsem se, až jsem si pokousal rty, kdyby nás vážně někdo slyšel byl by to průser, kord kdyby to byla máma, to bych se jí nemohl podívat ani do očí.

,,Až se vrátíme domu, i kdyby jsi si do pusy strčil roubík, neutišil by tě" Stál přímo naproti mě a hleděl mi do očí, než se sklonil a políbil mě, byl to takový nevinný polibek. Jeho slova se mnou docela zamávala.

,,Uvidíme" Provokativně jsem se na něj ušklíbl a zamířil na snídani, i když v našem případě už oběd.

Znáte takový ten pocit, když na někoho hledíte a přitahuje vás? Ale nevíte jestli by jste sním chtěli být, ale víte, že sexuálně vás přitahuje a že se neubráníte zabránit jakémukoliv fyzickému kontaktu? 

Nechci Todorokiho využít, ne když vím, že vnímám jako uspokojivou věc jen jeho tělo. Když tu není, cítím se bez nálady, když tu je, mám chuť ho něčím fláknout a zahrabat. Tohle není láska ne? Proč se nemůžu vyznat ve vlastním pocitech a akorát se v tom stále zamotávám. Stále říkám, že potřebuji čas, ale čím víc času dostávám, tím bezradnější sem. Zvládl by se mnou být Todoroki vůbec ve vztahu, když nikdy nic takového nezažil? Bojím se, že mi nikdy nedá to co Kacchan, ten pocit někomu patřím psychicky i fyzicky a to mě děsilo ze všeho nejvíce. Nechci se popálit, už znovu ne. 

Tak, nevím co bych vám měla k tomuhle říci, ale asi zdravím? 

Nemůžu uvěřit, že jsem se po těch letech vrátila na wattpad a o to méně k tomuhle příběhu. Vyskočila na mě horda komentů, kteří tento příběh neustále komentovali a mě přepadl pocit lítosti, že jsem vám nemohla dát ani konec, za to všechno, co jste pro mě udělali. 

Počet follow i přečtení stále roste i když mám pocit že si to ani nezasloužím, po té neskutečně dlouhé pauze. Tento příběh si však pokračování rozhodně zaslouží a chtěla bych vám ho dopsat. 

Ani nevím, jestli bude po té době vůbec někdo ve čtení tohoto příběhu pokračovat, ale budu si vážit každého z vás, snad tento příběh opět oprášíte, zda vám za to bude stát. 

Samozřejmě bych chtěla příběh kompletně upravit a malinko přepsat, přeci jen to psalo mé patnáctileté já a teď jsem trochu někde jinde. Snažila jsem se však psát v lajně, aby vám to sedělo a příběh připomnělo, ale stejně mám pocit, že to není dostačující. 

Budu ráda za každou odpověď a děkuji všem!