Můj Nevlastní Bratr

19.

,,To myslíte vážně?" Smál jsem se, když jsem si kupoval popcorn a colu. Nechal jsem jim dýško a stále s úsměvem jsem kroutil hlavou.

,,Vždyť to je super. Vracíme se do našich dětských let" Upíjel už Kaminari svou colu. Mířili jsme chodbou do našeho sálu.
,, Navíc jsi říkal, že nechceš horor. " Potutelně se na mě usmíval Kaminari.

,,Nemyslel jsem ale, že vybereš pohádku pro děti" Zamračil se na mě a uraženě vyšpulil pusu.

,,Helee, neurážej Frozen! Náhodou je to jeden z nejlepších filmů!" Zkřížil roce na hrudi, čímž zapříčinil, že se tak akorát polil.

,,Beztak ten film vybral, protože se na něj chtěl jít podívat, ale nechtěl jít sám." Pošeptala mi pobaveně Uraraka s čímž jsem musel souhlasit. Nikomu z nás ti však nevadilo a tak jsme se konečně rozhodli jít posadit do onoho sálu.
____________

,,Na tohle musíme jít znovu!" Prohlásil Kaminari tak, že námitky se nebudou brát v potaz. Všichni jsme se jen potutelně usmívaly a pobaveně kroutili hlavama.

,,Proč vůbec nešel Natsuo?" Zkonstatoval jsem fakt, který mi už nějakou dobu   vrtal v hlavě, ale vždy, když jsem se na něj chtěl zeptat, vypadl mi z hlavy nebo jsem k tomu nedostal příležitost

,,Viděl jsem ho jít někam s tou holkou, která s ním byla u školy." Zamumlal opět uraženě. Chvílemi jsem měl pocit jako kdyby žárlil, ale hned jsem to zavrhl...to je blbost.

,,Aha...zeptám se ho doma." Kaminari přikývl a dál jsme šli téměř mlčky, tedy až na Uraraku, která nám něco vyprávěla.

V kapse mi zaviroval mobil a když jsem viděl, kdo volá, neměl jsem zrovna dvakrát chuť to zvedat.

,,Co chceš? Kde jsi vzal moje telefonní číslo?" Uslyšel jsem na druhé straně uchechtnutí toho dvoubarevného blbce.

,,Dal mi ho Natsuo...prý tě mám přivézt domů, tak pohni tou svojí sexy prdelkou a dělej, čekám na křižovatce." Než jsem mu stihl vynadat nebo cokoliv říci, uslyšel jsem zvuk, který mi dával jasně najevo, že hovor položil. Naštvaně jsem svůj mobil dal do kapsy a zhluboka jsem se nadechl. V klidu jsem se otočil k ostatním a zastavil.

,,Todoroki na mě čeká, takže to bude pro dnešek asi ahoj" Nelíbilo se jim, když jsem zmínil Todorokiho jméno, ale raději se nevyjadřovali.

,,Zak zítra brácho" Dal mi letmé pěstí do ramene Kaminari a jen jsem jim nesměle zamával. Když mi zmizely za rohem, rozhodl jsem se otočit a vydal jsem se směrem k oné křižovatce. Než jsem tam však stihl dojít, uviděl jsem toho blba, jak mi šel naproti. Zrychlil jsem chůzi a přešel jsem silnici na druhou stranu. Todoroki se zastavil a udělal totéž. Snažil jsem se jít rychle, ale mé dlouhé kroky představovali Todorokiho obyčejné, tudíž jsem se ani nepřekvapil, když jsem ho uviděl jít po mém boku.

,,Jak jsi věděl, že jsem to já?" Ušklíbl se a hodil po mně pohledem.

,,Tvoje vlasy svítí do dálky, jako tvoje blbost." Posmíval jsem se mu a zmírnil jsem krok, neboť mě začínalo píchat v boku.

,,Nechtěl jsi říct 'jako moje touha po tobě?' Naklonil se ke mně a pošeptal mi do ucha. V další chvilce mě chytil za ruku.

,,Ne a pusť mě. Na veřejnosti jsi říkal, že nic zkoušet nebudeš" Snažil jsem se mu vytrhnout ruku z jeho pevného sevření, ale byla to ztráta času

,,Ale teď nás nikdo neuvidí" Marně jsem si povzdechla a pokračovali jsme v cestě ruku v ruce, ašak jen jeden z nás jsi to doopravdy užíval.
Není to tak, že bych byl nějak přecitlivělý pouze z toho, že mě drží za ruku, ale pokaždé, když nastane takováto situace, připadám si provinělý vůči Kacchanovy.

Poslední dobou mi nevolá ani nepíše, jako kdyby jsme si teď byly úplně cizí. Snažil jsem se konějšit tím, že jen nemá čas a určitě se brzy ozve, jenže už i o tom začínám pochybovat.
Doma jsem se zul a pozdravil mamku která zrovna seděla s Endeavourem v obýváku. Poté jsem zamířil do pokoje, kde jsem hodil sprchu a než sem přijde Todoroki rozhodl využít šance. Vytočil jsem Kacchanovo číslo a přiložil jsem si telefon k uchu modlíc se, aby mi to zvedl.

,,Midoriyo?" Z druhé strany se ozval Kacchanův hlas. V tu chvíli, jako kdyby mi upadla část kamene ze srdce.

,,Kacchane? Promiň, že ruším, jen... Dlouho jsi se neozval" V mém hlase šel poznat smutek a lítost, ačkoliv jsem se to snažil skrýt.

,,Jsi blbej? Samozřejmě, že nerušíš, pouze toho je na mě teď hodně" Uslyšel jsem jeho provinilý hlas. Pak se mi objevil video chat a já ho s úlevou přijal.
,,Staly se teď trochu věci, které mi pomotali hlavu a nebyl jsem si svými myšlenkami úplně jistý" mluvil na mě stále provinilým hlasem a díval se na své ruce, které měl položené v klíně.

,,Chápu, ale kdyby jsi se mi chtěl svěřit, tak víš, že jsem tu pro tebe" Snažil jsem se ho povzbudit, ale sám jsem byl uvnitř nejistý.

,,Víš... Nechci to řešit, jen... Zvažoval jsem mezi námi pauzu" mé srdce, jako kdyby vynechalo úder a šokovaně jsem otevřel oči.

,,Chápu... Tak takhle to tedy je" zašeptal jsem tiše, ale přesto natolik hlasitě, aby mě slyšel.

,,Ne! Říkám, že jsem pomotanou hlavu! Vůbec ničím jsem si nebyl jistý... Není důležité ti říkat proč, ale prostě se to stalo... Ale nechci to tak" I přes to, co teď řekl se mi chtělo brečet. Oči se mi třpytily, ale nechtěl jsem, aby Kacchan viděl, jak moc mi jeho slova ve skutečnosti ublížila.

,,Miluju tě Kacchane... Nechci žádnou pauzu" zaznamenal jsem, jak si u levně oddychl a poté se na mě usmál.

,,Dobře... Musím jít, máma mě volá" zvedl se ze své postele, na které doteď seděl a přešel blíže ke svému počítači.

,,Dobře, ahoj" naposledy zvedlruku na rozloučenou a pak už následovala jen tmavá obrazovka.

Složil jsem hlavu do dlaní a nechal slzy konečně vyjít na povrch. Co se to děje? Kdykoliv jindy by jeden z nás zvažoval pauzu nebo rozchod, nejspíš bychom se tomu zasmáli...Tak proč? Proč mi nechce říci co se mu stalo? Proč se mi najednou nechce svěřit? Sedl jsem si na postel, opřel se o zeď a díval se na své ruce, které dřímali v mém klíně.

,,Midoriyo" podíval jsem se ke dveřím, ve kterých stál zaražený Todoroki. Rychle jsem si setřel slzy, ale bylo to zbytečné. Ze zarudlých očí se spustily další a další nové slzy.
,,Co se stalo?" Veškerá provokace z jeho hlasu vymizela a já mohl snad poprvé slyšet jeho upřímné hlas. Trochu jsem se zarazil, ale nechtěl jsem s tím zrovna teď zabývat.

,,N-nic" odsekl jsem mu a slyšel jsem kroky, které se ke mně přibližovali.

Ucítil jsem dvě silné ruce na svých zádech a následně jeho teplou hruď. Zaráženě jsem ztuhl, ale hned na to se uvolnil a nechal se objímat. Ruce jsem dal na jeho teplou hruď a stiskl jeho bílé tričko.

,,Dobře, takže jsi ufňukánek, který brečí kvůli ničemu... Zas tak blbej nejsem Midoriyo... Stačí říct, že to nechceš řešit." Normálně bych ho Odstrčil, utekl bych, ale teď... v tuhle chvíli mi bylo jeho vřelé objetí příjemné a laskavé. Gesto, které pro mně v tuto chvíli udělal, mně zahřálo u srdce. Ačkoliv toho blbce nesnáším, byl jsem mu teď vděčný.
Nevím, jak dlouho jsme se objímali, ale když se mi začaly klížit oči, propadl jsem se do bezesného spánku.

Užijte si novou kapitolu a přeji hodně energie a výdrže všem, kdo tento týden jsou už ve škole. Každopádně víkend se už blíží a já se nemohu dočkat.

Sayounara 💜

_kerria_