Můj Nevlastní Bratr

17.

Melodie, jež vydával můj mobil se roznesla prostorným a tmavým pokojem. Byl jsem natolik unavený, že jsem po něm pouze sáhl a doufal jsem, že nahmatám tlačítko, jež můj mobil vypne. Po pár náhodných tazích po displeji se skutečně vypnul a já se přetočil na druhou stranu.
Nahmatal jsem něco měkkého a víc se na to natiskl. Něco mě polechtalo na obličeji, ale teplo postele bylo daleko lákavější a tak jsem rukou přejel po obličeji a rozhodl se spát dál.

,, Nevím, jestli mě vyhlídka být tvým plyšákem tolik láká" Uslyšel jsem pobavený hlas. Myslím, že i kdybyste na mě vylili ledovou vodu, tak by jste mě neprobudili tak, jako to udělal Todorokiho hlas.
Rychle jsem otevřel oči a zorientoval se v prostoru. Zrak spočinul na tělo o na kterém jsem byl natisklý. Rychle jsem se posadil a couval na konec postele co nejdál od něj. Vůbec mi nedošlo, že je se mnou v posteli. Tváře jsem měl rudé a jeho upřený pohled mě propaloval.

,,Zapoměl jsem, že jsi tu taky! Navíc nemůžu za to, že se roztahuju" Snažil jsem se obhájit a vypustil jsem z pusy to první, co mě napadlo. Jenže věty, které se dají poskládat do dvojsmyslu z pusy vypouštím moc často.

,,Mně by vůbec nevadilo, kdyby jsi se mi roztáhl, měl bych o práci míň" Naštvaně jsem po něm hodil polštář.

,,Říkal jsi, že s tím přestaneš!" Ty jeho sexuální narážky mně vždycky dokázali tak vytočit a přitom ztrapnit.

,,Tak to pozor zlato... Řekl jsem, že přestanu s praktickou činností, ale se slovním napadáním nikoliv" Pro jistotu jsem po něm hodil ještě jeden polštář a vyhrabal se z postele.

,,Nejsem žádný zlato, takže laskavě zklapni a padej se převléknout" Zabouchnul jsem se v koupelně a naštvaně vydechl. Kretén, jestli takováhle budou každá rána, tak mezi nás postavím zeď.

Rychle jsme se opláchl, oblékl jsem se a zamířil z koupelny ven. Zůstal jsem stát ve dveřích s povytaženým obočím. Todoroki tam stál pouze v boxerkách a zrovna na sebe dával triko, tudíž mě nezaznamenal.
Nejspíš musel mojí pozornost tušit, jelikož se hned po tom, co si nandal triko otočil čelem ke mně s tím jeho klasickým úšklebkem.

,,Nejradši bys po mně skočil co?" Nadhodil mezitím, co si nandaval kalhoty. Znuděně jsem okolo něj prošel.

,,Ne, Kacchan má daleko lepší tělo, než ty" Odpověděl jsem, ačkoliv to nebyla tak úplně pravda. Vzal jsem si mikinu, kterou jsem přes sebe následně přetáhl a znovu se na něj otočil. Nestál však na stejném místě, ale těsně za mnou. Hodil jsem po něm varovný pohled.

,,Hmm, tomu ani ty sám nevěříš... No nic, ale já líbám daleko lépe" Než jsem stihl zaprotestovat, zmizel na chodbě a následně ve svém pokoji.
Jen jsem protočil očima a popadl tašku.

,,Midoriyo!" Zezdola se ozval hlas Natsua, jež mi oznamoval, že je načase jít do škole. Rychle jsem vypadl z pokoje a zamířil dolů. Nehodlal jsem jít s tím individuem do školy ani náhodou.
Natsuo si zrovna obouval boty, když jsem k němu doběhl. Rychle jsem si je nazul také a společně jsme zamířili ke škole. Dnes tam budeme poněkud dříve.

,,Dabi s námi nejde vždycky mu to po ránu hrozně trvá, takže půjde nejspíš s Todorokim" Jen jsem přikývl na znamení, že rozumím. Jsem docela zvědavý na Todorokiho reakci až zjistí, že jsem zmizel. Ušklíbl jsem se nad tou představou.

,,Jak vůbec dopadl ten zápas, který hrál tvůj přítel?" Ten, kvůli kterému musel odjet mnohem dříve, než bylo původně myšleno.

,,Vyhráli" Samozřejmě, že vyhráli, když tam byl Kacchan  i Kirishima.

,,Myslel jsem si to, tvůj přítel je opravdový talent" Jen jsem se usmál a přikývl. Kacchan je skutečně úžasný, vždycky byl.

U školy jsme se rozdělili a každý jsme zamířil k jiné skupině.

,,Ahoj" Pozdravil jsem ty tři, kteří byli jako obvykle spolu.

,,Ahoj" Odpověděla jako vždy pohotová Uraraka. Ostatní pozdravili hned po ní.

,,Natsuo nám dal dneska košem" Hodil po něm Kaminari uražený pohled a pak stočil svůj pohled opět k nám. Podíval jsem se na něj a všiml jsem si blondýny, se kterou si zaujatě povídal.

,,Kdo je ta holka?" Celkem mě to zajímalo. Kaminari se jen ušklíbl a povzdechl si.

,,Je z jeho třídy, jméno neznám. Jsou si celkem blízcí, ale nikdy mi nechce říct, jestli ní něco má nebo ne" Kaminari se zdál být vážně uražený. Chvíli se mi dokonce zdálo, že po ní hodil závistiví pohled, tím si ale nejsem tak jistý.

Zamířil jsem ke své skříňce, kde jsem si odložil pár věcí a když jsem se jí chystal zavřít, někdo to udělal za mně.

,,Ty musíš být vážně všude" Zaregistroval jsem na Todorokiho, který se opíral o mojí skříňku.

,,Šel jsi beze mně" Mračil se na mě. Co je mu co do toho, s kým chodím do školy.

,,V dohodě to nic takového, jako že s tebou musím chodit do školy nebylo. Teď mě omluv" Rychlou chůzí jsem se dostal do davu lidí, kteří stejně jako já mířili do svých tříd. Spatřil jsem někoho, koho jsem včera zaznamenal v mojí nové třídě a vydal se kousek za ním. Stále jsem tu trochu dezorientovaný. Během pár minut jsme byli ve třídě, kde na svých místech seděla už většina studentů. Počet lidí v této třídě je osmnáct studentů včetně mě.

Zaplul jsem do své lavice a ani ne za dvě minuty jsem viděl přicházet Todorokiho. Hned na to zazvonilo a všichni jsme čekali na příchod učitelky.

,,Dobré ráno má třído, prosím posaďte se" Všichni jsme se posadili a jako obvykle proběhla docházka. Bylo celkem zvláštní, že nikdo nechyběl, jelikož u nás na začátku roku většinou nebylo ani třičtvrtě třídy.

,,Takže, dnes bych si chtěla udělat takovou volnější hodinu, takže co kdybyste udělali dvojice a vyplnili pár listů, které Vám rozdám?" Nikdo nebyl proti, protože kdo by si na něco takového stěžoval.
,,Dobře, takže udělejte dvojice. Tokoyami pojď to prosím zatím rozdat" Jeden že studentů v první lavici se zvedl a převzal si štos papírů od učitelky.

Dvojice jo? Rozhlédl jsem se po třídě, ale výhled mi zatarasil vstávající Todoroki. Modlil jsem se, aby nešel ke mně a jako kdyby mně Bůh vyslyšel, zamířil za černovláskou do jedné z prvních lavic. Úlevně jsem si oddychl a vyhledal pohledem někoho s kým bych mohl ony papíry dělat.

,,Nechceš být semnou?" Otočil jsem se a nestál tam nikdo jiný, než usmívající se Uraraka. Zářivě jsem se na ní usmál a přikývl.

Takže nová kapitola je zde poslušně hlásím.

Teď jsou spíše takové nudné, ale brzo se to určitě opět změní, doufám tedy.
Děkuji všem za 13K přečtení, hrozně moc si toho vážím.

Užijte si kapitolu, snad brzy bude další. ❤

Sayounara❤

_kerria_