MIDNIGHT | kth ✔

[26]

"Můžeš mi vysvětlit, co zase děláš?"

"Je to potřeba," bránila se Alice.

"Jako holky si po rozchodu třeba stříhají vlasy nebo podobné věci, jenom ty ses rozhodla si vymalovat byt."

"S Jungkookem to nemá vůbec nic společného," namítla Alice. "Ty stěny u mě v bytě jsou fakt hrozný, prostě chci vymalovat, co je na tom těžkého pochopit?"

"Mhh, jen tak najednou?"

"Ne, plánovala jsem to delší dobu. Jen jsem si v noci nějak uvědomila, že už by bylo na čase."

"Takže jsi zase nespala?"

"Spala."

"Jak dlouho?"

"Moc dlouho ne," přiznala.

"Já se z tebe fakt jednou zblázním. Někdy přemýšlím nad tím, jestli v tvém životě vůbec něco nějak funguje."

Samozřejmě, že Alice nemá vůbec žádný zdravý režim, ale to není nic nového. Proč to Lola vůbec řeší? Stejně to nemůže pochopit. Její jediná povinnost je ráno vstát, jít do školy a pak se zase vrací domů a to je celé. Alice ráno vstane, jde do školy a ze školy do práce a z práce většinou rovnou do postele. Jak má mít čas sama na sebe, když jsou její dny zaplněny a o jejích volných chvílích rozhodují spíš minuty než hodiny? To, že pak večer usne třeba v osm a probudí se ve dvě v noci a víc spát nemůže... to už je problém, ale její tělo si na to bohužel navyklo.

"Na jednu stranu toho tvého Jungkooka chápu."

Alice si povzdechla. "Není můj. A nejsem žádný charitativní případ, co potřebuje od někoho zachraňovat."

"No dobře, dobře," řekla Lola smířlivě. "Víš, že jsem to úplně takhle nemyslela."

"A jak jsi to myslela?"

Alice nechtěla hádat. A ještě k tomu před lidmi v autobuse, ve kterém momentálně s Lolou jsou, jenže úplně nechápala, proč byla najednou tak podrážděná.

Možná, že je vážně nevyspalá a začíná se to na ni projevovat?

"Chybí ti."

"Co? Kdo jako?"

"Jungkook."

"Ne."

"Ale jo."

"Říkám, že ne. Co by mi jako mělo chybět? Alice, tohle už je tvoje čtvrtá cigareta, měla bys to trochu omezit, nejlíp přestat úplně. Snídala jsi? Víc jak dvě kafe za den není dobrý nápad. A co ta večeře? Ty jako nebudeš? Běž spát. Jak dlouho jsi vůbec spala? Musíš si odpočinout."

Věděla, že to všechno myslel jen dobře, ale Alice prakticky nemohla udělat ani krok, dokud jí ho Jungkook neschválil.

"Alice-."

"Někdy mi ho v mnohém připomínáš," neodpustila si Alice, načež se Lola zamračila.

"To jsem asi úplně slyšet nechtěla."

Na to jí ale Alice nic neřekla.

Atmosféra pak mezi nimi nebyla ta nejlepší, no Alice to netrvalo příliš dlouho a omluvila se. Nechtěla, aby jedno z mála volných odpolední strávily tím, že spolu nebudou komunikovat. Na usmíření si po nákupu koupily kafe na cestu a společně se vracely k Alice na byt i s barvou, a dokonce i s novou kytkou, o níž Alice doufala, že vydrží, i když ji třeba párkrát zapomene zalít.

"Co budeš dělat s tímhle?" zeptala se Lola, jakmile sundaly všechny obrazy, které Alice měla pověšené.

"Vyhodím," odpověděla Alice.