MIDNIGHT | kth ✔

[28]

"Já... Snad radši ani nechci, abys mi něco vysvětlovala."

"No," zaváhala Alice. "Já pro to asi žádné vysvětlení nemám," přiznala. "Takže..."

Lola si frustrovaně povzdechla.

"O co sakra jde? Nejdřív se s ním rozejdeš a pak se s ním ani ne za týden vyspíš. Tak co teda chceš?"

Alice najednou měla na krajíčku. Celé to na ní dopadalo čím dál tím víc a přímá slova Loly ji nijak nepomáhala, no potřebovala je slyšet.

Historie se opakovala. Už po několikáté. Každopádně s tím rozdílem, že se žádným z jejích bývalých přítelů neulítla tak jako teď s Jungkookem.

Její vztahy nikdy moc dlouho nevydržely. Jestli se to tedy vztahy vůbec dalo nazývat. Víc jak měsíc? Hodně velký úspěch. Byla to ale ona, kdo nakonec vždycky vycouval.

Pochopila, že neumí pracovat se svými emocemi. Že jich je tolik, že se v nich sama nevyzná. A pak blok. Konec.

Už kolikrát se to snažila řešit, najít jádro problému, jenže ten je podle všechno mnohem větší než pouze fakt, že nezvládá komunikovat.

Nefunguje v tolika ohledech a aspektech běžného života, že se často  nachází ve stavech, při nichž nemůže jinak, než nenávidět samu sebe.

"Hlavně nebreč. Za to ti fakt nestojí a taky tím vůbec nic nevyřešíš."

"Netuším, co mám dělat," zamumlala.

"Proč si všechno tak komplikuješ? Sice se mi ten Jungkook nijak nezamlouvá, ale tohle ti očividně taky vůbec neprospívá. Jestli mi teď řekneš, že ho máš ráda, což podle mě máš, budiž, tak pak ode ale nemůžeš čekat, že pochopím, proč jsi se ho rozhodla poslat k vodě. I když kratší nebo taky trochu delší seznam důvodů bych v hlavě měla."

"Jasně, že mi není jedno. Byli jsme spolu každou chvíli. Chybí mi, přiznávám. Ale nejde to."

"Proč?"

"Nezvládnu to vysvětlit."

"Snaž se."

"Musím znovu mluvit o tom, že nejsem schopná navázat normální vztah?"

"Drobná oprava. Musíš mluvit o tom, proč nejsi schopná navázat normální vztah právě s Jungkookem."

"Pořád stejná odpověď."

"Čeho se bojíš? Alice, jestli nechceš, aby to takhle bylo pořád dokola, nakonec ti stejně nezbyde nic jiného než říct, jak se věci mají. Každý má nějakého toho kostlivce ve skříni, žádný strach, vážně nejsi jediná. A fajn, pokud se pak na tebe ten člověk vykašle, tak aspoň budeš vědět, že to byl idiot, kterého v životě jednoduše nepotřebuješ."

Alice si byla vědoma toho, že má Lola pravdu. Znělo to tak rozumně, mělo to smysl- na rozdíl od jejích chaotických myšlenek.

"Řekla jsem mu, že nejsem úplně v pořádku. Nedovedu si představit, co by dělal, když už teď měl podle všeho dojem, že od něj potřebuju zachránit. Nemohla bych udělat ani jeden krok, aniž by mi ho neschválil. Nevydržela bych to. Nemluvě o tom, že má o světě tak trochu jinou představu než já a k tomu je ještě tvrdohlavý. Nebo si snad myslíš, že jsem mu včera hned nadšeně padla kolem krku? Mohlo mě napadnout, že to nebude úplně tak jednoduchý, když mi řekl ne, Alice, ty se se mnou prostě nemůžeš rozejít. Jak jako nemůžu-."

"Klid," zadržela ji Lola. "Trochu se nadechni, jo?"

Alice se nechala malinko unést. Stejně už Lola všechno věděla. Nechtěla ale, aby z toho vyšel Jungkook jako ten špatný, i když svůj podíl viny určitě má. Problém je totiž prostě pořád větší u Alice. Ona to řešit nechtěla, on jo. 

"Utěší tě, když ti řeknu, že podle mě ani Jungkook není úplně v pořádku?"

"Ne, ale doufám, že chápeš, co se ti teď snažím celou dobu povědět. Počkej-."

Lola pokývala hlavou. "Ten kluk má očividně taky nějaký problém. Nemáte si vyčítat. Jen to, že se tak nějak nedokážete držet od sebe. Každopádně mám plán."

"Jaký?"

"To nech na mě a důvěřuj mi."

"Lolo..."

"No co? Musíš se sebrat a dát se dohromady. Takhle to dál nejde, jasný? Přece nemůžu dovolit- a ty taky ne, aby si Jungkook jen tak přišel, pěkně na tebe zamrkal a ty v tom pořád lítala. Ne ne. Tak lehký to mít nebude. Na to tě mám až moc ráda a taky mimo jiné pořád fandím našemu profesorovi."

"Poslouchala jsi mě vůbec?" Zamračila se Alice.

"No jo, prosím tě." Zasmála se. "Pořád spolu můžeme být ještě my dvě, kdyby náhodou."

"Už tak mám na tebe crush, ještě mě v tom podporuj."

"Mhh, jsem ráda, že to vím. Navíc, ještě abys ho neměla. Beze mě bys totiž byla úplně v háji. A pořád je přece lepší, když tě zachraňuju já než Jungkook."

***

Návštěva univerzitní knihovny ji pomohla ve dvou věcech. Zabila nějaký ten čas, přesněji řečeno skoro půl hodiny, a zkrátila si tak trochu čekání na odpolední směnu a navíc, našla pro ni poměrně dost zajímavý úlovek. Duševní hygiena byla něco, o čem sice měla načteno víc než dost, no realizovat ji ještě příliš nedokázala, zda vůbec. Teorie- na jedničku. Praxe...

Byla to její druhá cigareta a patnáctá stránka, když ve svém okolí vycítila cizí přítomnost. Což by vlastně bylo v pohodě, protože tohle místo vyhraněné pro kuřáky je většinou vždycky plné, no to by jí ona osoba nesměla stát přímo za zády.

"Co čtete?"

Alice sebou trhla v nepříjemném překvapení.

Lekla se.

"Promiňte, nějak jsem neodolal," řekl vzápětí, no ve tváři měl pobavený úsměv, který jasně mluvil o tom, že líto mu to teda rozhodně nijak nebylo.

"Určitě," nemohla si neodpustit sarkastický tón.

"Takže?"

"Prosím?"

"Co čtěte?" zopakoval svou prvotní otázku.

"Jak se nezbláznit," odpověděla s pokrčením ramen. "Nemáte nějaké rady?"

"Občas mám o vás vážně starosti, Alice."

"Opravdu? Věřím totiž, že to není úplně nutné."

"Jak říkám, nemůžu si pomoct. Tak nějak celkově."

Fajn, Alice. Klid. Hlavně se nečervenej. To ti jenom Lola nasadila brouka do hlavy, protože s největší pravděpodobností jeho slova mají úplně jiný význam.

Třeba to, že vypadá naprosto příšerně a že obavy jsou v podstatě na místě.

"Předpokládám, že tedy žádné rady nemáte."

"Možná, že mám. Ale byla byste ochotná poslouchat?"

"Spíš ne," přiznala.

"Proč mě to vlastně nepřekvapuje?"

"To víte vy nejlíp."

"Bohužel," zamumlal. "Zdržel bych se, ale... Mám za pět minut přednášku. Kdybyste změnila názor, víte, kde mě najdete."

"Mám přijít během konzultačních hodin?" prohodila.

"Alice, tohle se školy netýká, takže odpověď znáte." Pousmál se. "Leda byste si chtěla doplnit látku z minulé hodiny dějin, kde jste chyběla. To by samozřejmě bylo něco jiného."

"Mám své priority."

"Já vím, a proto se na vás budu těšit."