MIDNIGHT | kth ✔

[48]

Alice byla se začátkem nového semestru nadšená. Konečně se zase mohla hrabat v knihách a ve svých poznámkách bez toho, aniž by někdo její konání jakkoli komentoval.

No, možná, že šprt přece jen byla.

Ale co, že si pár dní před začátkem semestru nakoupila zásobu sešitů a tužek od její oblíbené značky? Nemohla odolat.

"Tohle všechno plánuješ popsat na mém předmětu?"

Taehyung si nikdy nenechal ujít příležitost, kdy by si z ní mohl utahovat a v posledních dnech se v tom opravdu vyžíval. Vcelku úspěšně se opět vžíval do role učitele a Alice nezbývalo nic jiného, než se s tím nějak smířit a přetrpět jeho poznámky.

Akorát si krátila chvíli mezi přednáškami venku s cigaretou, kávou, kterou si koupila kousek od školy a s knihou o správném nastavení mysli. Nebylo to sice nic převratného, ale chtěla tomu dát šanci a možná najít něco užitečného.

Taehyung

To mě teď budeš takhle ignorovat?

Ani se na mě nepodíváš?

Tss

Jenom se pousmála nad jeho zprávami, načež se rozhlédla kolem sebe. Spatřila jej během chvilky, nestál moc daleko od ní. Stejně jako ona měl v jedné ruce cigaretu, ve druhé mobil a jeho pohled jasně vypovídal o tom, že jenom čeká na to, až si ho všimne.

Taehyung

Zastavíš se za mnou?

Alice

Měla bych?

Taehyung

Můžeme probrat tvůj test

Alice

Který jsme nepsali

Taehyung

Hledám si záminky

Alice

Ještě uvidím

Stejně už ale byla rozhodnutá.

Netrvalo pak příliš dlouho a Taehyung odcházel. Začínaly mu totiž páteční konzultační hodiny, o nichž doufal, že je Alice využije k tomu, aby se mohli vidět i kdyby to mělo být jen na malou chvíli. Ani jí nevěnoval žádný další pohled, akorát prošel okolo, jako kdyby byla naprosto cizí. Vážně se snažil, aby si nikdo ničeho nevšiml a venku mezi všemi těmi lidmi by se možná našlo pár zvědavých očí.

"Už jsem si začínal myslet, že se na mě vykašleš," neodpustil si, když za ním do jeho kabinetu přece jen přišla.

"Tak to přiznej."

"Co konkrétně?"

"Že beze mě nevydržíš ani chvilku."

"Naposledy jsem tě viděl v úterý," namítl. "A navíc to ještě bylo na mé hodině," dodal nespokojeně.

"Měl bys být rád, že myslím na docházku. Na kterou jsi mě ostatně dost důkladně upozorňoval."

"To jsem samozřejmě rád, ale co z toho mám?"

Alice se usmála, přičemž se vyzdvihla na špičkách a na malou chvíli spojila jejich rty. "Nestěžuj si. Oba toho máme hodně."

"I tak se cítím zanedbaně."