Vítá vás Montana

·18·

55%

|·Dolores

A bylo to tady. Ta divná chvíle, kdy ani jeden z nás nevěděl, co dělat. Co mezi námi ta chvilka u jezera změnila? Co teď mezi námi bude?

Stáli jsme naproti sobě v kuchyni. Já svírala prázdné krabičky od jídla tak pevně, až mi zbělaly klouby a on se jednou rukou opíral o linku, jako by se sám nemohl udržet na nohou.

Hlava se mi točila, jako bych byla v centrifuze a já nevěděla, co teď. Měli bychom si o tom promluvit, nebo raději ne? Co to pro něj vůbec znamenalo? Bože můj, tohle jsme asi dělat neměli... Teď se to mezi námi všechno pokazí!

Co mě to sakra napadlo se s ním vyspat?! Proč jsem ho tehdy po tom našem srdceryvném rozhovoru vůbec políbila nazpět? Tohle by se vůbec nestalo a my bychom byli v pohodě.

„Nebudeš zase dělat, jako že se nic nestalo, že ne? Tentokrát bychom si o tom mohli normálně promluvit," řekl najednou Nick a narovnal se. Správně si musel všimnout výrazu v mém obličeji, který jasně říkal, že do deseti sekund zmizím jako pára nad hrncem.

„Nevím, co jsme to provedli..." vydechla jsem poraženě. Bylo jasné, že se z kuchyně nedostanu, dokud to nevyřešíme.

Nick se zasmál a já se na něj nechápavě podívala. „Děláš, jako by nám bylo deset a dali jsme si před obědem sladkosti, co nám máma zakázala. Jsou daleko horší věci, než když se spolu dva lidi vyspí, Dolores." Po zádech mi přeběhl mráz. Nebyla jsem si jistá, jestli kvůli té poslední větě nebo způsobu, jakým vyslovil moje jméno.

„Asi jsme to dělat neměli." Nervózně jsem se kousala do rtu. Měla jsem pocit, že se za chvíli rozbrečím. Tam u jezera mi nepřišlo, že jsme udělali nějakou špatnou věc, ale cestou domů se mi to rozleželo v hlavě. Bála jsem se, že to pro něj byla jenom jednorázová sranda, kterou si chtěl zpříjemnit pobyt na ranči. Nechtěla jsem být něčí povyražení, něčí náplast na nudu. Bála jsem se, že se to mezi námi pokazí a to, že si svým podivným způsobem rozumíme, bude pryč.

„Asi jsme to dělat neměli?" zopakoval po mně nevěřícně. „Asi? Takže toho lituješ? Vysvětli mi teda, co se ti na tom zdá jako chyba."

Nelíbilo se mi, do jaké pozice mě dostal. Připadalo mi, že se naše role obrátili. Už jsem to nebyla já, kdo ho zpovídal. Teď to byl on, kdo ze mě páčil věci a dělal mi terapeuta. Měl nade mnou jakousi převahu. Znejisťoval mě a moc dobře to věděl. Připadala jsem si před ním jako myška před lvem. Styděla jsem se říct mu všechny ty věci a všechno, co cítím a čeho se bojím. Tak jsem mlčela.

„Proč teda?" naléhal na mě a zněl naštvaně. Dělal, jako bych si ho odmítala vzít. Nechápala jsem proč. Vsadila bych se, že to naše dostaveníčko u jezera pro něj nic neznamenalo. „Ty nikoho nemáš, já nikoho nemám. A nevidím žádnej další důvod pro to, aby z toho byl nějakej omyl. Já v tom totiž žádnou chybu nevidím."

Hrdlo jsem měla stáhlé brekem, který jsem se snažila už nějakou dobu zadržet. A teď, když řekl, že to pro něj nebyla chyba, to bylo o to těžší. „Pro tebe to nebyla jenom jednorázovka pro zábavu?" vyšlo ze mě ironické zaskřehotání. „Protože já se cítím hrozně. Nechci být žádná tvoje hračka, když se budeš nudit. Na tohle nemám žaludek, tohle nedělám..."

Nick na mě nevěřícně zíral. „Takže si myslíš, že jsem tě využil, protože tady nemám co na práci, a protože jsi jediná ženská v okolí... Tak to jsou vážně skvělý věci, co si o mně myslíš," odfrkl si dotčeně a hrubě si prohrábl vlasy. Žaludek se mi bolestivě stáhl, když mi došlo, jak hrozně to zní a že mi vlastně nedal žádný důvod k tomu si takové věci myslet. Spustila se mi první slza. „Vážně si myslíš, že bych ti něco takovýho udělal? Po všech těch věcech, co jsme si o sobě řekli, po všech těch věcech co vím, že ti Phillip provedl, si vážně myslíš, že bych ti tohle udělal?" Stál ke mně zády a kroutil hlavou. A mě došlo, že jsem to možná měla být já, kdo to mezi námi pokazí a ne to, že jsme se spolu vyspali.