0 %
„Sbal si věci. Odjíždíš."
Tyhle dvě slova mi změnila zbytek života. Jen jsem o tom v té chvíli ještě nevěděl.
„Cože?" Moje hlava se stěží zvedla z polštáře. Otcův hlas zněl výhružně, ale mě to nijak extra nezajímalo. A protože jsem se neobtěžoval vstát z postele a začít plnit jeho příkaz, otec znovu výhružně zavrčel. Tímhle tónem na mě v poslední době mluvil často.
„Mám ti ty věci do prdele sbalit já?!" Ani nečekal až odpovím. Vrhl se ke skříni, naštvaně z ní vytáhl kufr a začal do něj rvát moje oblečení.
„Můžu se zeptat..." začal jsem ironicky. „... Kam jako jedu? Nevzpomínám si, že bych se chystal na dovolenou."
„Ty se jedeš vyléčit z těch svých depresí."
„Takže blázinec? To zní ještě líp jak Hawai," popíchl jsem ho.
Můj otec velevýznamně protočil očima a dramaticky se nadechl. „Dcera Johna po něm zdědila ranč a opravuje ho. Sama. A ty jí pomůžeš."
Uchechtl jsem se. „Takže pošleš svého zničeného synáčka za něčí zničenou dceruškou. Super. To bude zábava." Pohled mého otce mě asi tak třikrát zavraždil, než jeho osoba zaklapla kufr a konečně zmizela z mého pokoje. To zlostné dupání se ozývalo celým bytem.
„Heh, mě nikam nedostaneš."
YOU ARE READING
Vítá vás Montana
RomanceBezděky jsem pohledem sjel na její levé lýtko. Co se jí asi stalo? Kulhala, ale její jizvy jsem si na první pohled nevšiml, přestože byla velká. Když včera mluvila o tom, že mám vlastně štěstí, vypadala jako by jí někdo zabil milovanou čivavu přímo...
