Sweet royal life (pozastaveno)

"Zruš to."

„Panejo ... jsem taaak poctěn, že si Vaše Veličenstvo udělalo čas na mou maličkost." poznamenám ironicky a ušklíbnu se na svého bratra, který sedí v křesle naproti mně, „A já myslel, že ty nemáš zapotřebí používat svůj titul, když jde o členy rodiny. Nebo ti mám snad vykat?"

Jakmile to dořeknu, dveře do pracovny se opět otevřou a strážci tentokrát táhnou Hannah. Asi se jí sem chtělo stejně, jako mě. Posadí jí do jednoho křesla a ona si založí ruce na hrudi, „Nechápu, co máš za problém." utrousí po chvilce ticha.

Kouknu se na Lukase, který nás pozoruje a chvíli mlčí. Proč si nás sem teda zval, když se na nás chtěl jenom podívat? „Vím, že to pro tebe není jednoduché, Noahu," a je to tady, „Všechno to s Malkiou ... Poradil jsem ti očividně špatně, uznávám. Ale tohle není důvod k tomu, aby sis ničil život tímhle svinstvem. Udělal jsem to taky, jednou, a dostal jsem se z toho jenom díky rodičům a Dahlii," jo, rodičové byli asi fakt superhrdinové, „Rodiče tu nejsou..." no nekecej, ty sis všimnul? „... a i když jsem tvůj starší bratr a sám jsem dneska uznal, že ti otce nahradit nemůžu... Měl jsem tendenci tohle zkoušet. Vším, co jsem ale dělal, jsem tě nechtěl dostat sem. Je to moje vina, jsem si toho plně vědom. Je i mojí zodpovědností tě z tohohle dostat. Nebudu se dívat na to, jak si ničíš život... I za cenu toho, že mě budeš nenávidět, nezměním nic z toho, co jsem řekl v tom sklípku." otočí se na Hannah, „To stejné platí pro tebe. Bude to tak, jak jsem řekl. Zašlo to moc daleko. Chci, abyste v rámci možností měli normální životy a s tímto to nepůjde." odmlčí se. Jestli se bude pořád takhle vykecávat, budeme tady ještě dlouho, „Tak do toho." pobídne nás, „Nejlepší bude, když si to všechno vybijete na mě. Nemusí za moje chyby pykat i Ellie nebo někdo další."

Už můžu konečně taky něco říct? Fajn. „Do prdele," vjedu si rukama do vlasů, „Je to můj život, můžu si s ním dělat, co chci. Copak je pro tebe tak těžký to pochopit?" spustím ruce zpátky k tělu, „Proč to prostě musíš furt řešit? Jsem dospělej, tak proč se o mě pořád staráš jak o malý mimino? Protože ať říkáš cokoli, takhle to pořád vypadá, že si hraješ na tátu. A já nejsem ten, kdo ho potřebuje. Už ne, naučil jsem se žít bez něj. Tátu potřebuje Harmony, Keenan a ten malej prcek v Dahlii. Hele, Lukasi, nehroť to, jasný? Ještě dostaneš infarkt a já tě nepotřebuju mít na svědomí." poznamenám a pak se suše uchechtnu, „I kdybych si ten život zničil.... Co si myslíš, že mám za život? Miluju holku, která miluje mého synovce. Holkou, se kterou jsem zasnoubenej, ale ona miluje jinýho. Ellie se ode mě vzdaluje čím dál víc. Tak mi řekni, co tě tím důvodem, proč bych si život ničit neměl."

„Jakkoliv budeš starý, budu o tebe mít strach. Starám se o tebe, protože tohle rodina dělá. Nezáleží v ní na věku. Taky jsem pomoc nechtěl a dostalo se mi jí." jo, upřímně tě lituju, pojďme držet minutu ticha za pomoc danou Lukasovi, „Taky jsem si myslel, že nemám důvod žít a že bude lepší, když odejdu, ale stalo se to, co se stalo. Vyřešilo se to... Tvoje situace není neřešitelná, i když se ti tak může jevit." kýve hlavou, „Nemusíš dělat, že ti nějak záleží na tom, abych nedostal infarkt." zabrblá si potichu sám pro sebe a já se uchechtnu.

„Jenže tys byl v hajzlu, protože nějakej maniak znásilnil tvojí holku. Já ale miluju jednu, která mi řekla, ať se do ní nezamilovávám, protože i akorát ublíží, protože prostě miluje mýho synovce a mě milovat nedokáže. A tak nějak jsem s ní zasnoubenej, víš? Proto ani nemůžu doufat, že bych si někoho našel někde jinde. Ty snad vidíš nějaký řešení?" nadzvednu obočí.

Já vidím jen jedno. Když už s tím nemůžu nic dělat, aspoň můžu tu bolest dosunout do pozadí drogama.

„Bylo toho mnohem více, než myslíš." řekne hned a já bych s ním mohl citovat jeho další slova, protože je znám nazpaměť, „Rád bych ti to všechno řekl, vysvětlil ti to, ale nemůžu. Kdybys věděl pravej důvod toho, co se tehdy stalo, kvůli čemu jsem si taky jednou vzal drogy a kvůli čemu umřeli naši rodiče... Dostalo by tě to do nebezpečí."

„Jasně, dostalo by mě to do nebezpečí. To poslouchám celý život a už mě to unavuje. Stejně je to jenom zástěrka, aby sis nemusel přiznat, že rodiče to prostě jenom zbaběle vzdali a všechny opustili." opáčím naštvaně a pak si prohrábnu zoufale vlasy.

„Rád bych ti vysvětlil, proč tu rodiče nejsou, vážně. Vím, že si o nich myslíš hnusné věci a když nevíš, co přesně se stalo, asi na to máš právo.... I když oni si to rozhodně nezaslouží." vydechne a já potlačím chuť protočit očima.

„Ať se tehdy stalo cokoli, stejně to teď neřeší moje problémy." poznamenám a víc se o rodičích nehodlám bavit.

„Nabízel jsem ti, že to zasnoubení zruším. Jen jsem to nechával na tobě a pořád nechávám. Keenan a Malkia spolu nebudou. Je to první láska a ty nevydržely snad nikdy." zavrtí hlavou.

„Jo, já vím. Ale to bylo v době, kdy jsem neměl ponětí o tom, že miluje Keenana a kdy jsem chtěl věřit, že by mezi náma mohlo něco být." namítnu a v hlavě se mi promítne všechno, co jsme s Malkií zažili. Jak jí zářily oči, když zvládla přečíst ten název první kapitoly v Bílém Tesákovi. Její pohled, když mi vybírala listí z vlasů ve fontáně. Ten toužebný pohled, když jsme spolu byly v malém salonu. Ty předpovědi Kwayery, jak spolu poběžíme do západu slunce. Ale stejně je nejjasnější jen jedna představa. Keenan a Malkia spolu. Jeho rty na těch jejích. Podvědomě se otřesu a myšlenkami se zase vrátím do pracovny mého bratra. Pochybuju, že se něco změní tím, co mu teď řeknu, „Víš co? Zruš to." my s Malkií jednoduše dobrý konec mít nikdy nebudeme.