Sweet royal life (pozastaveno)

Výuka

Jenom se jemně pousměje a polibky mi začne oplácet, „Ty se vážně nezdáš. Ani jsi nepotřeboval učitelku. Jsi přirozený talent." zamumlá, ale hned na to zase spojí naše rty.

Odtáhnu se jenom o pár milimetrů, abych mohl promluvit, „A ty jsi přirozeně sexy." natož v tom oblečení. Začnu jí znovu líbat a sem tam jí zatáhnu za pramínek vlasů.

Políbí mě daleko náruživěji než doteď, což mi vůbec nevadí a polibek jí dál opětuji. Po chvilce ucítím pod tričkem na své hrudi její ruku. Jemně se pousměju a ona mě kousne do rtu.

Každý její dotyk, jako by mě rozpaloval čím dál tím víc. Po chvilce vymotám ruce z jejích vlasů a přejedu po jejím hrudníku až na její boky, na kterých se na chvilku zastavím. Nejradši bych z ní strhal všechno oblečení, ale nevím, kolik si můžu dovolit. Přece jen tohle začalo jako pouhá výuka líbání.

Najednou se ode mě odtáhne a já ucítím její rty blízko mého ucha, „Víš ... když se studentům hodně daří, většinou se studiem pokračují ještě dál. Nechceš to zvážit?" zamumlá a políbí mě na krk.

Přivřu oči a pak rukama vyjedu k rozepínání její motorkářské bundy. Tohle není věc, která by se dala zvažovat nějak dlouho. Začnu jí ji rozepínat a během chvilky skončí někde na zemi.

Ona svýma rukama přejede k lemu mého trička, „Chci tě vidět." zamumlá a pak mi triko přetáhne přes hlavu a odhodí ho podobným směrem, jako já předtím její bundu, „No to si děláš srandu." vydechne a přejde mi rukou po břiše. Jo, v posilovně to byla makačka, ale teď jsem za to rád.

Jenže po tomhle jejím dotyku mi dojde jedna docela dost trapná věc. A to porovnání našich zkušeností. Nemám žádné, nevím, co a jak a rozhodně se nechci poprvé vyspat s holkou, kterou miluju, když je opilá a já vlastně tak trochu taky.

Sice tohle má být vlastně výuka, ale já chci, aby se jí to líbilo. Samozřejmě, že si všimla toho, jak se zarazil, „Copak? Nechceš v hodině pokračovat?" nakloní hlavu na stranu.

„Myslím, že pro dnešek mi to stačilo. Nic se nemá přehánět. Kdyby sis vzpomněla na něco, co jsi zapomněla při dnešní hodině zmínit, víš, kde mě najdeš." zazubím se na ní a doufám, že tohle bude co nejméně trapné. Pochybuju, že si to bude zítra pamatovat.

„Však ono se vždycky něco najde. Až si vzpomenu, zajdu za tebou." vstane a hodí po mě moje triko. Sama si oblékne svoji bundu.

„Díky za zkrácení dlouhé chvíle, snoubenko." vyjdu ze salonu a vydám se zpátky ke své komnatě.

Hrozně rád bych viděl Ellie, ale je mi jasné, že v tomhle stavu k ní ani náhodou nemůžu, takže k ní půjdu nejspíš zítra.

Až když byl můj mozek konečně schopný uvažovat normálně, a ne pod vlivem, došla mi jedna věc.

Je tedy už konečně Mal moje? Zmizel z jejího života ten, kterého milovala, když sem přijela? A je to vůbec pořád ta holka, kterou jsem chtěl shodit před měsícem ve starých uličkách a která ode mě utekla po jedný puse?