Sweet royal life (pozastaveno)

Sestra chobotnice

Malkia se křečovitě usměje a koukne na mě. „Vida. Ta skřehotající čarodejnice je tady." pronese přiměřeně nadšeně a pak se podívá rozzlobeně na svou sestru. „Tak hele. Žádné hrdličky. Nikoho si tu nehledám. A jestli jako randění bereš to, když si vyhrožujete smrtí a hledáte knihy dost těžké na to, abyste s nimi umlátili toho druhého, jsi dost divná."

„Tak třeba andulky? Holoubci?" navrhne Kwayera a pak se na svou setru zazubí. „I tak se dá randění považovat."

„Jestli se ti tak líbí, možná bys měla rodiče přemluvit, aby s ním místo mě zasnoubili tebe." protočí očima Malkia.

„Počkat, takže to je on? Ne, dobrý, můžeš si ho nechat."

Zmateně skáču pohledem z jedné na druhou a nemůžu si pomoct, ale trochu se u toho pobaveně usměju, když se jim do toho rozhodnu vkročit. Přece jen, baví se o mě. „Ehm ... Nechci se vám do toho montovat, ale možná by vás mohl zajímat taky můj názor." nabídnu jim.

„A nebo taky ne, protože žádné změny nebudou." zareaguje hned Kwayera a já nevím, jestli za to mám být rád, nebo si to brát osobně.

„Rada starších schvaluje tvou námitku. Nyní můžeš předstoupit a říct nám svůj názor." mávne rukou Malkia jako u soudu. Kysele se podívá na sestru a pak upře svůj pohled na mě. Asi čeká, co jim povím. Mě samotného to zajímá, protože moc nevím, co říct.

Mírně se ušklíbnu na Kwayeru, protože si nemůžu pomoct a pak pokrčím rameny. „Jestli nějaké změny budou, tak maximálně ve zrušení týhle šaškárny." Pořád lepší stroj bez emocí, než nadšená a energetická chobotnice. Přesně tu mi Kwayera připomíná. Chobotnici, která se protáhne i tím nejuzším otvorem, aby vám mohla aspoň trochu otrávit život. Chudák chlap, co jí bude mít jednou na krku.

„Vždyť vám to spolu bude slušet." zazubí se chobotnice jako andělík na nás s Malkií a sladce zamrká.

Malkia na ní ukáže zvihnutý prostředníček a unaveně si protře obličej. „Nebude nám to slušet." zamumlá a já překvapivě přikývnu. „Souhlasím s tebou." Nepočítám s tím, že by se podobný moment, kdy spolu my dva budeme souhlasit opakoval v nějak blízké budoucnosti.

Kwayera se ale nenechá rozhodit a dál se sladce usmívá. „To si povíme potom, co budu hlídat vaše ratolesti. Až se budete držet za ruce, budete spolu chodit krmit kachny, v Africe se dívat na zvířata. Milovat se pod západem slunka." položí si ruku na srdce a slastně vzdychne. „Z tohohle už se nevykroutíte." oznámí nám.

„Beru zpátky všechno, co jsem kdy řekla." ozve se Malkia a dá mi do ruky mojí tlustou detektivku. „Rychlá rána do spánku je nejúčinnější." poradí mi a otočí se na svou strašně milou sestru, kterou bych nejradši vyhodil z okna. „Co to plácáš? Ty už jsi fakt mimo. Nesnáším ptáky. Nebudu je krmit. A milování pod západem slunka ... nevím, jak tě to napadlo." zrudne v obličeji.

„Už jsem ti říkal, že nejsem vrah." uchechtnu se a hodím jí knížku zpátky. „Podle mě by stačilo jí prostě zavázat pusu." pokrčím rameny a pak přeskakuju pohledem z jedné šílené sestry na tu šílenější a dojde mi dost zásadní informace.

Já s Malkií vlastně budu muset mít děti. No. Do. Háje.

V hlavě se mi začne honit, jak to jako máme udělat. Ne, že bych neznal teorii, tu znám na jedničku, ale jednoduše si nedokážu představit, že bych se s ní měl vyspat. A dle jejího výrazu je to oboustranné, nejspíš jí to už taky došlo, protože zaraženě sedí na svém místě a nedohaduje se s chobotnicí.

Tak jo, seznamování s budoucí rodinou už mi stačilo. Ještě by mi došli další podrobnosti a to rovnou můžu skočit z okna. Radši žít ještě chvíli v nevědomosti. „Ehm ... rád jsem tě viděl a tebe poznal." Kouknu z Malkie na Kwayeru. Ne, že bych tu druhou potřeboval ještě někdy vidět znova. „Ale asi už bych měl běžet. Mějte se." vezmu knížku a vydám se ke dveřím.

„Jasný, i já tebe budoucí ... jak se tomu nadává? Švagře?" zamyšleně pokrčí rameny Kwayera a sedne si na moje místo.

Malkia se z transu probere až teprve teď. „No do háje. Nenechávej mě tu s ní." vyjekne a vydá se za mnou. „Měj se, Krakatice." houkne ještě na sestru.

„Nazdar Kyselice." rozloučí se s ní ona. Dost výstižné přezdívky.