Sweet royal life (pozastaveno)

Pohádka o rodičích hrdinech

Asi mu vážně omlátím knížku o hlavu. Keenan a Harmony by mi poděkovali. I když Keenan nejspíš ne. Králem asi teď ještě být nechce. Nakonec se posadím do křesla vedle něj a s každým jeho dalším slovem se nořím do toho křesla hlouběji a hlouběji.

„Takže jak políbit dívku ... no takže ... prvně by ses k ní měl pomalinku naklonit. Střídavě se dívat na její rty a do jejích očí, aby jí mohlo dojít, o co ti jde a nebyla překvapená. Můžeš vzít do rukou i obličej té dívky, lehce jí hladit palci po tvářích, držet jí lehce za pas." pokrčí rameny.

„Já vím, jak se to dělá. Tohle všechno jsem udělal. Bych chtěl vidět tebe při prvním polibku. No ... i když radši ne. To bys ty pak viděl můj oběd." uculím se na něj.

„No, já tu holku nerozbrečel, takžeee..." natáhne to a pak nadzvedne obočí, „Říkal jsi, že přistála ve fontáně? To se stalo jak? Děláš si takhle z fontány často bazén?" jo, Lukasi, máme tu dva a umělou pláž a já si určitě budu dělat bazén z fontány, kde je vody po kotníky, tos uhodl.

„Ne, jenom s ní. Rozpoutali jsme vodní bitvu, já jsem jí chytil a chtěl strčit pod proud vody, ale jak jsem se jí brodil, uklouzlo mi to a natáhl jsem se na záda. Ona spadla na mě. A pak ... se to stalo."

„Vodní bitva, spadla na tebe ... s tvojí pomocí?" uchechtne se znovu.

„Jak s mojí pomocí? Prostě jsem jí nesl, podklouzla mi noha a natáhnul jsem se. Chceš udělat rekonstrukci případu?" nadzvednu obočí, „Prostě miluje někoho jiného. Už mi to řekla, když jsme se potkali poprvé. A já debil jí pak políbim." pokrčím rameny.

„Aha, takže ... Malkia je zamilovaná do někoho jiného, tys to věděl, a přesto jsi jí políbil... Už chápu její reakci." přikyvuje, „Nevzdávej to, může se do tebe zamilovat. Ne všechny vztahy vydrží věčně. Možná jednou bude tvoje city opětovat, jen ji dej čas." poradí mi. Nesnáším, když někdo mluví o mých citech. Že já blbec s tímhle tématem vůbec začínal.

„Žádný moje city nejsou. Bylo to jenom chvilkový pomatení smyslů po ráně do hlavy. Tečka." začnu se hned bránit.

„Jo... Jasně..." přikývne s výrazem, kterým dává dost najevo, že mi vůbec nevěří.

A pak nastane tak nějak ticho. A já se odhodlám k něčemu, co už jsem pár let neudělal, na rozdíl od Ellie, „Proč to udělali? Já to nechápu. Vždycky jsi o nich mluvil jenom pozitivně. Ale oni se zabili. Vzdali to a opustili všechny. I tebe. Jak to, že jim to nezazlíváš?" zeptám se ho nechápavě. Musí mu být jasné, že mluvím o rodičích. Keenanova Selekce mi jejich sebevraždu připomíná pořád víc a víc.

Lukas zůstane chvíli zticha. Asi si stejně jako já nepamatuje, kdy jsem se na to zeptal naposledy a jako mě, i jeho to překvapilo. Zhluboka se nadechne, vstane a začne chodit do kolečka, „Neudělali to jen tak... Že by tu nechtěli být..." začne opatrně, „Udělali to kvůli nám a Illeyi." odmlčí se, „Před dvaceti lety se tu objevil jeden chlápek... Thomas se jmenoval a nárokoval si trůn... Už jsi slyšel o Phillipovi... Byl to jeho syn, a ještě větší zrůda." připomene mi našeho dědu, který nechal jak našeho tátu, tak jeho bratra zbičovat jenom protože udělali něco, co se mu nelíbilo. Vtipné je, že ta věc bylo, že oba dva měli sami nemanželské syna. A Thomas byl? Jo, taky nemanželské dítě. Můj táta měl Adriena s anglickou princeznou a Jonah, jeho bratr, Anthonyho s dcerou jedné komorné. Co jsem slyšel, Phillip byl fakt zrůda, „Dostal se na trůn a aby nezničil zemi a nás všechny pro jistotu nepozabíjel, musel z trůnu logicky pryč, aby neměl žádnou moc." znovu se odmlčí a já mám pocit, že z toho, jak přede mnou chodí dokola se mi za chvíli začne motat hlava, „Zkrátka, aby naši rodiče dostali z trůnu Thomase, museli zemřít, jinak to nešlo. Nebyla tu jiná možnost a věř mi, že jsme se všichni snažili na něco přijít. Kdybych věděl, že se na něco takového chystají, zabil bych Thomase místo nich, měl jsem k tomu příležitost." sklopí hlavu a povzdychne si, „Měl jsem to udělat i když jsem věděl všechny možné následky." odkašle si, „Aspoň byste ty a Ellie měli rodiče, o kterých jsem si jistý, že by vás nesmírně milovali."

V obličeji si udržuji neutrální výraz. Absolutně nic nechápu. Ať už o tom přemýšlím jakkoli, nevidím důvod, proč se musel táta s mámou zabít, aby se zbavili toho hajzla. Pro mě zůstalo všechno při starém. Byli to zbabělci a já je nesnášim. Stoupnu si a přejdu k Lukasovi, kterému dám ruku na rameno, „Takhle aspoň máme skvělýho bráchu, kterej se o nás postaral a my nesmírně milujeme jeho." usměju se na něj. Vím, že v tomhle ohledu můžu mluvit i za Ellie.

„A já zase vás." ujistí mě.

„Opovaž se vymýšlet nějaké psí kusy, jasný? Odmítám přijmout fakt, že umírající král s královnou je při Selekci tradice." sice je pravda, že král s královnou umřeli vždycky během posledních dvou Selekci, ještě k tomu ve stejný den a korunní princ musel hned usednout na trůn, ale doufám, že teď se nic takového opakovat nebude.

„Neboj, však mě znáš. Umírající král s královnou tradice nebudou. Teda ... o sobě nemůžu nic říct, ale udělám všechno pro to, aby tu byla Dahlia." usměje se.

„Díky, brácho. Za všechno. Asi bych měl jít, ještě jsem se chtěl stavit za Ellie. A ty by sis měl užít tu vzácnou chvilku bez povinností." doporučím mu a následně vytáhnu z police vedle nás jednu knížku, aniž bych věděl jakou, a s ní se vydám ke dveřím.

„Pozdravuj jí ode mě. Zatím" přikývne ještě Lukas, než odejdu. Teprve za dveřma si dovolím zavrtět hlavou. Nechápu, že Lukas fakt věří nějaké pohádce o tom, že naši rodiče jsou hrdinové. Chtěl bych vědět, kdo mu takovou kravinu nakecal.