Sweet royal life (pozastaveno)

Můj král

Nesnáším se. Nesnáším sám sebe, Mal, Lukase, Keenana, rodiče, prostě všechny.

Všechno, co šlo jsem před malou chvílí hodil ve své komnatě proti zdi. Zvuk tříštícího se skla tak nějak tišil to tříštění uvnitř mé hrudi.

Možná bych měl být Lukasovi vděčný za to všechno, co díky němu mám, ale teď je to pohřbený pod bolestí z toho, co se stalo s Mal a tím, jak Lukas použil svůj titul, aby se mě pokusil dostat na odvykačku.

Snažím se zklidnit svůj zrychlený dech, když ke mně do komnaty vtrhnou stráže.

Mou první reakcí je vztyčený prostředníček, čímž dosáhnu akorát tak toho, že mě popadnou a prakticky násilím mě dovlečou do Lukasovi pracovny, kde mě posadí do křesla.

„Panejo ... jsem taaak poctěn, že si Vaše Veličenstvo udělalo čas na mou maličkost." poznamenám ironicky a ušklíbnu se na svého bratra, který sedí v křesle naproti mně, „A já myslel, že ty nemáš zapotřebí používat svůj titul, když jde o členy rodiny. Nebo ti mám snad vykat?"

*Flashback*

Moc dobře vím, že jako člen královské rodiny bych se měl zúčastňovat všech akcí, které palác pořádá. A na těch posledních jsem chyběl, takže dnes svou absenci všem vynahradím.

Vím, že jsem se od toho rozhovoru s Mal moc nečesal ani neholil, ale ten knírek mi přijde doopravdy sexy. Stejně jako napůl rozepnutá košile.

Stejně jako každý den, i dnes jsem si dal jointa, ale dle mého to na mě nikdo nepozná.

Dnes se jede na akci do města, konkrétně na návštěvu vinného sklípku. Pro mě je to něco naprosto skvělého. Rozhodně se neplánuju omezovat v pití.

Dojdu na náměstí, odkud se odjíždí a kouknu se na všechny, co tu jsou. Jednak proto, abych se ujistil, že tu není Malkia a jednak proto, abych pohledem našel mojí hulící kamarádku Hannah.

Na Hannah se usměju a pak si všimnu, že je tady i Yasmine, na kterou kývnu.

Možná bych za ní i šel a zeptal se jí, jestli si můžu vyzkoušet její koberec, ale objeví se tu limuzíny, které nás mají odvézt do města, a tak do jedné nastoupím a dojedu do sklípku.

Přidám se k Hannah, která začala rychle ochutnávat všechny druhy vín, které tady jsou.

Brzo nejsem pod vlivem jen trávy.

Proto si chvíli nejsem jistý, jestli ta osoba v žlutých šatech, která se přede mnou zastaví, je opravdu skutečná, nebo si jí jen představuju.

„Děláš si srandu?" sykne hned, „Co to s tebou je? Ty se neholíš? Tak to musíš být hodně v háji." zeptá se vyděšeně.

V těch žlutých šatech a s rozpuštěnými vlasy vypadá jako anděl. Anděl Malkia.

„V čem si mám dělat srandu? Ještě jsem nic neřekl. Jak si můžu dělat srandu?" nadzvednu obočí, když slyším její vyděšený tón, „Co by se mnou bylo, do háje? Jsem konečně šťastnej. Tak to tak nech. Dostal jsem se přes tebe, neni to to, cos chtěla? Proč jsi tak vytočená? A neholim se, protože se mi to tak líbí. Nejsem v háji. Mam radost. Měla bys taky. Pořádně se usměj. Měj dobrou náladu. Okolo je alkohol, sluníčko svítí, ptáčci zpívají a Noah už nemiluje Mal. Život je úžasnej." řeknu jí nadšeně a usměju se na Hannah, která je jako jediná stejně nadšená jako já.

Založí si ruce na prsou a nesouhlasně zavrtí hlavou, „Nejsem šťastná z toho, jakým způsobem ses přese mě dostal. Tohle není dobrý způsob. Nemůžeš se opíjet a.... nejspíš brát i další věci."