Sweet royal life (pozastaveno)

Celebrita

Hned v tom altánku jsem si ubalil jointa a bylo to ... dokonalý.

Neexistovaly žádné problémy s Mal, s Lukasem, s Ellie, s nikým. Byl jsem jen já a ta rostlina, v bezstarostném stavu.

Nevydrželo to samozřejmě do nekonečna, ale byl jsem díky tomu schopný po delší době v klidu spát.

Hned jsem věděl, že tohle je to vysvobození. Moje záchrana. Moje spása. Tohle mi pomůže se znovu odrazit ode dna a užívat si svůj život.

Nevyřeším tím sice moje problémy, to ne. Ale zmizí. Aspoň na nějakou dobu.

Dneska jsem se vydal na vyhlídku, jak jsem slíbil Hannah.

Ten týpek na mě sice koukal nedůvěřivě, ale když jsem použil to, co mi řekla Hannah o ufonu z Merkuru, prodal mi toho dost tak na dva týdny pro nás oba.

Když už jsem tu, rozhodl jsem se tady chvilku zůstat. Ne, že bych se nějak vyžíval v kochání na město, ale spíš jsem si chtěl užít chvilku mimo palác. Mimo palác a s jointem.

„Blbý den? Potřebuješ vzpruhu v téhle formě?" ozve se za mnou dívčí hlas, který mi vůbec nic neříká.

Otočím se za ním a pohledem sjedu černovlásku, která má na sobě obyčejné rifle, bílé triko s výstřihem až kdo ví kde, koženkovou bundu a pohodlné botasky.

Ano, jsem sice princ, ale dneska absolutně nemám náladu se chovat podle etikety a s někým se rozumně bavit.

„Blbej měsíc spíš." zamumlám s pokrčením ramen, „Co je ti vůbec do toho, jakou vzpruhu si dopřávám? Máš snad něco lepšího?" uchechtnu se. Pochybuju, že by něco lepšího měla.

„Nevyšiluj, dobře? Klídek. Je mi jedno, co děláš se svým životem." ušklíbne se.

„Jedinej, kdo tu teď vyšiluje jsi ty." poznamenám a potáhnu si z jointa. Doufám, že je na odchodu.

„Chtěla jsem jen vědět, jestli bys mi nedal čouda. Ale jak tak koukam, asi se zeptám jinde." otočí se k odchodu.

Nemůžu tomu uvěřit. Že by se na mě konečně usmálo štěstí a vyplnilo se mi přání? I když ... do háje, „Počkej. Dám ti. Když nikde necekneš o tom, žes mě tu viděla." stanovím si podmínku. Nesnáším být princ. Ona mě nejspíš nepoznala, ale i tak musím být opatrný.

„Pokud to nepráskneš ty na mě, pak jsme dohodnutý, celebrito." uchechtne se a vezme mi jointa, ze kterého si pořádně potáhne a následně mi ho zase vrátí.

Takže opravdu nejspíš neví, s kým mluví. I když mám pocit, že v paláci jsem jí zahlédl. Nebo si jí spíš s někým pletu.

„Tak bych se nepojmenoval, ale dobře." pokrčím rameny a sám si z jointa potáhnu.

„Ne? A jak by ses teda pojmenoval? Do boha máš daleko."

„Jo, to mám. Ale to i k celebritě. Celebrita je podle mě někdo, kdo něco dokázal nebo má talent, kterýho si všimnul svět. Ne, když máš to štěstí, že se narodíš do královský rodiny." vysvětlím jí, jak jsem to myslel a následně se svým vlastním slovům musím uchechtnout, „Štěstí a prokletí v jednom." opravím se následně, a přitom se koukám na joint mezi mými prsty.

„Princ? Nevypadáš na to." páni, díky.

„Jo, já vim." zasměju se.

„Já vlastně z Illejské královské rodiny znám jenom krále, královnu, Keenana a Harmony. Prý je vás jak much, ale ostatní členy fakt neznám. Stačí mi, když se vyznám v naší rodině," uchechtne se, „Ta je oproti té vaší doopravdy velká." poznamená a vytrhne mi jointa z ruky, „Keenan neříkal, že má bráchu." řekne předtím, než si z jointa potáhne.

„Taky že nemá." i když kdo ví. Lukas s Dahlií před pár dny oznámili Dahliino zasnoubení, takže možná to ďáblovo sémě bratr nakonec bude, „Ale Lukas má bráchu. Mě." vysvětlím jí. Je opravdu divné, když vás rodiče měli dvacet let po vašich sourozencích. Zbytek divností na mém narození už zmiňovat nebudu, „Nejen, že je naše rodina celkem velká, ale hlavně je komplikovaná."

Má slova jí zaskočí tak, že se rozkašle, „Cože? ... Takže strejda?" zakašle a pak zavrtí hlavou a jointa mi vrátí, „Nejsi náhodou až moc zbombenej? U nás je to sice taky dost psycho, ale tohle..."

„Jo, jsem Keenanův strejda." to zní hrozně, „A nejsem až tak moc zhulenej. Zatím."

„Já mám jen dva vlastní sourozence a pak je dlouhá řada těch nevlastních. Jo, táta je hold cioera." ušklíbne se, „Takže kvůli tomu, že jsi princ, jsi v depce a hulíš? Hulení to nezmění." řekne a vyhoupne se na zábradlí, které je kousek od nás. Rukama se přidržuje, aby nespadla. Jinak by se totiž mohla taky kutálet přímým svahem dolů, „Být dcerou švejka je vlastně úplně stejné, jako být členem královské rodiny, takže tě chápu."

Už mi došlo, s kým to vlastně mluvím. Jako princ musím umět jména členů královských rodin po celém světě. Yasmine Al-Mahmud Ibin Saud. Dcera švejka. Mám pocit, že celé Angeles je plné jen lidmi z královských rodů.

„Aspoň někdo." opřu se lokty o zábradlí vedle ní a potáhnu z jointa, „A být princem mi tolik nevadí. S tím se naučil žít. Hulím, abych zapomněl na jednu věc, kterou mi ten titul přinesl." vysvětlím neurčitě.

„Nech mě hádat." pohodí vlasy, „Zasnoubení? S holkou, kterou neznáš, nebo jí nenávidíš?" zasměje se a já mám sto chutí z toho útesu rovnou skočit. Tak moc bych si přál umět jí nenávidět.