Sweet royal life (pozastaveno)

No do hajzlu

Nikdy jsem si nijak neliboval v alkoholu. A už vůbec ne v opilosti. Ale jednoduše jsem se šel včera projít na střechu, kde je minibar. Byl tam klid a nebyl tam nikdo, kdo mi řekl jasné: „Ne!".

Pod vlivem alkoholu jsem ani náhodou nemohl na večeři se všemi zahraničními hosty a účastnicemi Selekce, která se pořádala. Pořád vím, že nesmím udělat své rodině ostudu, takže jsem se radši odporoučel do své komnaty a snažil se utřídit myšlenky a zmatek v hlavě způsobený mými city necity k Mal.

Díky alkoholu to nebylo tak jednoduché. Nebo spíš, dokázal jsem myslet i na něco jiného. Jak jsem si ten stav zamiloval.

Jenže pak jsem během vteřiny vystřízlivěl. Stačila k tomu komorná, která vběhla do mě komnaty a jediné slovo: „Útok." Rychle jsem se zvedl z postele a promile v mé krvi se radši rozloučili. Na té večeři totiž byla Ellie. A pak taky zbytek mé rodiny.

Nejradši bych běžel do jídelny, abych se ujistil, že jsou všichni v pořádku, nebo jim pomohl, ale komorná s jedním strážným mě hned začali odvádět do nejbližšího úkrytu, kde jsem celý útok zůstal sám. Nemohl jsem přestat myslet na to, co se možná děje o 2 patra níž. Že je možné, že to někdo nepřežije. A je jisté, že bude spousta zraněných.

Rebelové útočí na palác v nepravidelných intervalech, snažíc se svrhnout Lukase a zrušit kasty, se kterými jsou nespokojeni. Upřímně se jim moc nedivím. Většina z nich jsou osmí. Naprostý odpad společnosti. Není výjimkou, když někdo z osmých umře hladem. Tomu se nedá zabránit, ani když se o to Lukas s Dahlií snaží od doby, co jsou na trůnu.

Po nějaké době, se dveře do úkrytu, které z chodby nenajdete, pokud o nich nevíte, otevřely a já mohl vyběhnout směrem na ošetřovnu.

Panoval tam šílený zmatek, což se dalo očekávat. Doktoři a sestry běhali od jednoho pacienta k druhému, snažíc se všem pomoct a těm s horšími zraněními zachránit život.

Když si mě všimli a viděli, že nikdy nekrvácím, už mě chtěli odvést, abych se tam nepletl, ale já musel nejdřív viděl Ellie. A potom Mal.

Během chvíle jsem svou sestru uviděl na jednom lůžku. Byla pobledlá a měla zavřené oči. V tu chvíli moje krev ztuhla tak, jako snad ještě nikdy v životě.

Rychle jsem přeběhl k lůžku a s vytřeštěnýma očima prohlížel všechna její zranění.

Nejvýraznější byla rudá skvrna na jejích šatech v oblasti břicha. Ne! To prosím ne! Ona nesmí umřít. Bože, já jsem takovej idiot. Proč jsem se nalíval a trápil se Mal, když jsem měl být tam a schytat tu kulku za ní? „Nebojte se, bude žít. Jenom jí potřebujeme doplnit oběh roztokem." řekne mi rychle doktor, který se tady najednou objevil se stojanem a kapačkou, „Měl byste jít. Až se probere, dáme vám vědět, teď tu budete akorát překážet." odstrčil mě co nejjemněji od lůžka, kde ležela moje sestra, ale dostatečně na to, abych pochopil, že to myslí vážně.

Měl jsem pocit, že moje nohy zdřevěněly. Tohle je snad zlý sen. Prosím, řekněte mi někdo, že spím ve své komnatě a můj mozek si se mnou jenom hraje. Pozoroval jsem doktora, jak napichuje Ellie a výjimečně se mi z toho ani nezvedl žaludek. Jehly nesnáším. „N-neviděl jste tady někde princeznu Malkiu?" zeptal jsem se ho opatrně se strachem v hlase. Přece nemůžou být zraněné dvě nejdůležitější dívky v mém životě.

Doktor se na mě otráveně otočil a pak si povzdychl a zavrtěl hlavou: „Ne, nikdo jí sem nepřivedl. Strážci prohledali celou jídelnu. Nikdo nezemřel a všichni zranění jsou tady. A teď běžte." s tím se otočil zpátky k Ellie. Naposledy jsem se na svou sestru podíval a slíbil si, že se vrátím co nejdříve.

Ani jsem si nestihl uvědomit, jaký kámen mi ze srdce spadl, když jsem se dozvěděl, že Malkia není zraněná. Místo toho mi v hlavě běhá obrázek zraněné Ellie. Bylo tam tolik krve. A ona byla tak bledá. Bezbranná. Skoro mrtvá. Skoro mrtvá? Do hajzlu, vždyť moje sestra málem umřela jenom proto, že jsem tam nebyl a nemohl jí zachránit!

Měl jsem pocit, že mi asi praskne hlava a výčitky mě sežerou zaživa.

***

Posledních asi dvacet hodin si vybavuju jenom matně. Ono moc není, co si pamatovat. Prostě jsem jenom ležel, koukal do stropu a občas si přiložil hrdlo láhve ke rtům a napil se.

Ellie už by možná mohla být vzhůru, ale nějak jsem se nedokopal k tomu se na ní jít podívat. Nechci vidět ty výčitky a zklamání v jejích očích. Sám vím, že jsem selhal. Asi by mě zabilo, kdyby mi to ona sama ještě připomněla.

Měl jsem pocit, že za chvíli na mě spadnou stěny mé komnaty, a navíc tam pořád nakukovali komorné, takže jsem se rozhodl odklidit někam, kde mě nikdo nebude hledat a já tam budu moct nerušeně pít.

Vyhrál to malý salon, kde právě ležím na jedné ze dvou pohovek s láhví v ruce a myšlenkami u své sestry, snoubenky a o životě v Africe.

„No do hajzlu." ozve se ode dveří, o které se opírá Malkia a má co dělat, aby se udržela na nohou.

„No do hajzlu." přikývnu. Asi si z toho udělám svůj nový originální pozdrav. Poslední dobou by se to hodilo. Jenže pak si všimnu, co to má na sobě. Nevím, jak vám, ale mě připadá holka v motorkářském oblečení jednoduše sexy. „No do hajzlu." zopakuju potichu a polknu naprázdno.