Sweet royal life (pozastaveno)

Další přezdívka. Tvrdohlavý tupoun

„Já nevim, proč brečela, jasný? Asi si uvědomila, že je strašně pitomá, že se mnou vůbec ztrácí čas a neposlala na mě mor hned, jak jsme se seznámili.“ pokrčím rameny.

„Hele, jestli jsi měl klidně i jenom chvilku pocit, že by to mohlo fungovat, znamená to, že to fungovat může. A jestli ji máš rád, je ještě větší šance, že to fungovat vážně bude.“ pousměje se.

Rychle zavrtím hlavou, „Ne. Bylo to jenom chvilkový pomatení smyslů. Nefungovalo by to a já dál hledám způsob, jak z toho ven.“ neúspěšně zatím bych měl dodat.

„Bylo to jenom chvilkový pomatení smyslů.“ napodobí můj hlas, „Takže ty začneš mít někoho rád a začneš tvrdit, že to bylo jenom chvilkový pomatení smyslů? Noahu, ty jsi případ. Nemůžeš se na svoje city vykašlat.“ řekne mi.

„Nejsou to žádný city.“ zakončím přesvědčeně.

„A teď mi pověz upřímně … měl jsi předtím někoho rád? Nějakou holku?“ zeptá se mě mírně a já si povzdychnu. Odpověď zná stejně dobře, jako já.

„Víš dobře, že ne.“ odpovím jí nakonec nahlas.

„Nebyl jsi vůl, Noahu. Jenom jsi prostě odhalil svoje pocity. To je naprosto v pohodě. Jestli jde o její reakci, možná prostě taky nikdy nikoho neměla a prostě ji to vyděsilo. Divila bych se, kdyby se do tebe nakonec nezamilovala.“

Chvíli na ní koukám pohledem, kterým se jí ptám, jestli si ze mě dělá srandu a pak si povzdychnu, „Víš, co mi řekla, když jsme se viděli prvně? Bylo to přesně tohle: ‚To víš, že bych byla radši s člověkem, kterého miluju, ale takhle to očividně prostě je, a i já vím, že Illeá za spojence potřebujeme.‘“ zarecituju slova Mal, která jsem si zapamatoval a od toho dne, kdy jsem jí políbil mi pořád hrají v hlavě.

Ellie probleskne v obličeji pochopení, „Ahaaa…“ protáhne, „Takže ty si myslíš, že má ráda někoho jiného?“

Jo, ségra, pálí ti to. „Nemyslím. Vím. Případ u konce. Z nás dvou pár nikdy nebude.“

Nechápu, proč se pořád tváří tak nadějně. Nevím, proč věří tomu, že by z nás pár mohl být. Nevím, proč tomu věří i chobotnice. Jsem si jistý, že se pletou.

Ellie potichu zaskučí a pak do mě jemně šťouchne, „Ty jsi strašnej, víš o tom? Strašnej tupoun. Proč nemůžeš mít nějakou naději?“

Trochu se uchechtnu, „Nechci naději. Jsem šťastnej s tím, jakej je můj život teď. S tebou. Tady. Nechci nic jinýho. A nejsem tupoun.“ bráním svou maličkost a pak se usměju, „No tak, sestřičko, vždyť mě znáš. Pro mě vztah není.“

Pohlédne mi do očí a povytáhne obočí, „Namlouváš si, že jsi šťastný. Ale jsi tu uvězněný. Chápeš? Ty si zasloužíš, najít si životní lásku. Lukasovi i Hope se to povedlo. Teď je tvoje chvíle.“ vidím na ní, že chce ještě něco dodat, ale na poslední chvíli si to rozmyslí a pak se pousměje, „Nikdy jsi ve vztahu nebyl. Jak můžeš vědět, že to není pro tebe? Ještě jsi to nezjistil.“

Dojde mi, že moje sestra má přece jen v něčem pravdu a chvíli nic neříkám. Nevím, co říct. „Jenže já lásku nechci. Nejsem uvězněný. A o lásce toho vím dost. Vidím jí u Lukase, u Hope, u Adriena, v knížkách a filmech. To vážně není nic pro mě.“ odpovím jí rozhodně. Měla pravdu ve vícero věcech. Opravdu jsem hodně tvrdohlavý.

„Láska je hezká věc.“ řekne jenom, a přitom pokrčí rameny.

„To ses dozvěděla jak? Že bys mi něco zatajila?“ zeptám se jí a přitom nadzvednu obočí a zahýbám s ním nahoru a dolů. Kromě toho, že bych byl jedině rád, kdyby si moje sestra někoho našla je to super příležitost stočit téma hovoru jinam.

Všimnu si, jak se zarazila a pohlédla na zem, „Nic jsem ti nezatajila. Nemám co. Kdo by chtěl chodit s psychicky nevyrovnaným člověkem?“ zamumlá potichu a jako bych viděl, jak se přede mnou uzavírá zase o něco víc a staví okolo sebe tlustou vysokou zeď.

„Ellie…“ hlesnu potichu a zavrtím hlavou, „To, co si myslíš není pravda. Ty si určitě jednou najdeš někoho, kdo tě bude milovat takovou, jaká jsi. Ne, psychicky nevyrovnanou, to nejsi. Ty jsi moje úžasná ségra, která miluje les a hudbu, která je obětavá a milá a krásně se směje. Takovou tě uvidí ten, kdo tě bude milovat.“ pohladím jí jemně po paži.

Než stihnu jakkoli zareagovat, vyskočí na nohy a tryskem se rozběhne do lesa. Nechápu, jak dokáže s lesem, tak splývat. Moc dobře vím, že dokud ona sama nebude chtít, nenajdu jí. „Ellie!“ zavolám do stromů, i když vím, že je to marné. Nejradši bych si omlátil hlavu o kmen stromu. Zase jsem musel plácnout něco, co jí akorát ublíží a přivede k temným myšlenkám. Fakt skvěle, Noahu. Taky musíš ubližovat všem, které znáš.

Nedokážu se zbavit výčitek. Nejradši bych odjel z paláce. Vydám se zpátky dovnitř a cestou potkám tlupu služebnictva, které stále hledá Ellie a oznamuje mi, že jí stále nenašlo. „Očividně nehledáte dost dobře. Máte jí na starosti už dost dlouho, abyste znali její úkryty. Zkusili jste hudební salon? Nahrávací studio?“ dám jim pár návrhů. Vím, že by se jim Ellie schovala, kdyby šli do lesa, ale taky vím, že tam chce být sama a nechce, aby jí tam někdo rušil. Vrátí se, až sama bude chtít a tohle je to jediný, co pro ni teď můžu udělat.