Sweet royal life (pozastaveno)

Mistr v líbání, Lukas

Malkia si myslela, že tu detektivku nezvládnu dočíst. No, mám to v rekordním čase. I když se tomu sám divím vzhledem k tomu, co všechno se poslední dobou stalo. Ono setkání se snoubenkou, kdy jsem zjistil, že jsem se do ní tak nějak zamiloval a políbil jí, následně setkání s Kwayerou a pak jedno z mnoha Elliiných zhroucení, kdy jsem ji našel brečet v lese. Od té doby jsem s ní nemluvil, i když bych se jí měl asi omluvit za to, že jsem se opět chovat jako idiot.

Nesnáším se za to, že něco cítím k Mal. Měl bych jí nenávidět a snažit se z toho zasnoubení dostat, abych tady mohl zůstat s Ellie a postarat se o ní.

I když nemám moc poslední dobou náladu na čtení, aspoň se můžu porozhlédnout po nějaké dobré detektivce v knihovně. Je to jedno z mála míst, kde je většinou klid a na nikoho tam nenarazím.

Začnu prohlížet hřbety knih a pohledem přejíždím názvy, aniž bych je nějak víc vnímal, když se vedle mě ozve hlas, „Ahoj.“ trochu trhnu hlavou a pak kývnu Lukasovi na pozdrav, „Čau.“

„Je všechno v pohodě?“ očividně nevypadám nejlíp, když si něčeho všimne i můj bratr, který je občas stejně všímavý jako kámen.

Potlačím chuť se uchechtnout, „Jo. Vlastně je tu jedna věc. Budu totiž muset s nějakou holkou odjet do Afriky.“ odpovím mu ironicky a pak vydechnu. Dneska nemám náladu se s někým hádat, „Promiň. Je toho prostě moc.“

„To je v pohodě. Zasloužil jsem si to.“ uzná chápavě a já přikývnu.

„To možná jo, ale i tak jsem to neměl říkat.“ opáčím.

„Víš … přemýšlel jsem.“ nadhodí a pak se odmlčí.

Spolknu ironickou poznámku typu ‚Nemělo by se to oslavit?‘ nebo ‚No konečně, trvalo to jenom nějakých čtyřicet let. Každej se jednou dočká.‘ a nadzvednu obočí, „O čem?“

„Před dvaceti lety, když jsem se dozvěděl o zasnoubení Hope … přísahal jsem, že to nikdy nikomu neudělám, a přece jen k tomu došlo…“ opře se zády o regál, „… a neměl jsem to dělat. Byla to chyba, vím, ale snad se dá ještě napravit. To zasnoubení bych chtěl zrušit.“

Překvapeně ho poslouchám a po jeho poslední větě zůstanu chvíli stát a koukat. Jsem si jistý, že se v mých očích objevil možná i trochu strach. Až teď mi došlo, že ať už říkám cokoli, Malkia mi přirostla k srdci víc, než jsem si myslel. Po pár vteřinách se vzpamatuju a zavrtím hlavou. Nemůže to zrušit. Do háje. Co to se mnou je? Ještě před pár týdny bych dal cokoli za to, aby to zrušil.

„Víme oba dva, že riskuješ válku. Proti Rusku jsme mrtví a Afrika je zase mrtvá bez nás.“ zkusím na to jít z politického hlediska. Vím stejně dobře, jako on, že Rusko, se kterým zasnoubil svou dceru Harmony, by nám ihned vyhlásilo válku, a to by pro nás byla konečná.

„S Ruskem si vážně nevím rady a Afrika … tu bych podporoval i bez sňatku, myslím, že by naši pomoc přijali i tak.“ dobře, tohle mi asi nevyšlo, je na čase přiznat pravdu.

„Já … jsem prostě zmatenej, to je všechno. Ale … Asi nechci, abys to rušil.“ vysoukám ze sebe a přemýšlím, jestli by bylo lepší shodit polici s knížkama na něj nebo na mě.

„Nechceš?“ zeptá se zmateně, ale pak se usměje, „Copak se stalo?“ založí si ruce na hrudi. Super, aspoň jeden z nás se skvěle baví, „Můj malý bratříček se zamilovává.“ zapěje.

„Asi nechci.“ dám velký důraz na slovo ‚asi‘ a protočím očima, „Já nevím, jasný? O to právě jde.“ vím, že je Lukas můj starší bratr, ale věkový rozdíl dvaceti let plus to, že mě vychoval ho dělá tak trochu i mým tátou, kterýho jsem nikdy neměl. Protože se zabil jako zbabělec, „Udělal jsem jednu kravinu, ta kravina skončila blbě a já si uvědomil, jakej jsem vůl. A ještě větší vůl jsem, protože jsem byl na chvíli schopnej si představit svůj život tam, bez Ellie.“ rozhodnu se nakonec pro hodně neurčité vysvětlení.

„Noahu … vím, že jste si s Ellie blízcí, ale podle mě by určitě pochopila, kdyby ses do Malkii zamiloval a chtěl odejít. I ona sama si jednou určitě někoho najde a ocitne se v podobné situaci, v jaké se nacházíš ty. Navíc, to, že by ses odstěhoval neznamená, že se nikdy neuvidíte. Můžete se navštěvovat, volat si, psát. Jistě, stýskalo by se vám, neříkám, že ne… Ale něco za něco. Vy dva byste se rozdělili, ale pak byste získali ještě někoho, koho budete milovat.“ to, co říká dává tak nějak smysl a zní to hezky, ale realita tak krásná bohužel není.

„Já vím, že to pochopí. Ale bojim se o ní. Včera měla zase jedno ze svých zhroucení, po kterym jsem ji našel ubrečenou v lese. Počítal jsem s tím, že budu sám tady, abych na ní mohl dohlížet. A Malkia mi celej tenhle plán totálně rozbourala jak dělová koule.“ namítnu s pokrčením ramen.

„Pro Ellie jsme tu my ostatní, nezapomínej. A já se budu snažit, abych měl více času než doteď.“ povzdychne si a já ho napodobím.

„Já vím a věřím ti. Ale ty to nechápeš tak, jako já. Nikdo to nechápe. Nikdo není jako my.“

„Jo, já vim.“ sklopí pohled k podlaze a pak ho zase zvedne a očividně se chce vrátit k původnímu tématu, „Takže … jakou kravinu jsi udělal?“ nadzvedne obočí, „Určitě to nebylo nic tak hrozného.“

„Mal se rozbrečela, takže...“ uchechtnu se potichu.

„Rozbrečela?“ zeptá se Lukas nechápavě a vidím, jak mu to v hlavě šrotuje, když se snaží přijít na to, co se stalo.

„Fajn … prostě jsem jí políbil. Bylo to kravina a chvilkový pomatení smyslů, když na mě přistála ve fontáně.“ řeknu mu pravdu.

Sleduju, jak můj bratr pevně stiskne rty a jeho ramena se začnou otřásat potlačovaným smíchem. Tohle ho nejspíš nenapadlo, „Tak to musíš líbat fakt špatně.“ dostane ze sebe a pak se snaží uklidnit a zhluboka se nadechne, „Očividně nevíš jak na to, měl by sis sednout.“ kývne hlavou ke křeslům a sám se do jednoho posadí.