Sweet royal life (pozastaveno)

Profesor Lukas T. Schreave

Uvnitř mě to připomíná první světovou válku. Radši sklopím pohled, protože se bojím, že by ve mně mohl Lukas až moc číst. On to nejspíš dokáže ale i tak.

Nejradši bych rovnou zařval: ‚Ano zruš to, ať můžu být s Ellie.', ale nejspíš bych hned na to řval: ‚Neruš to, protože chci být s Mal.'

Za chvíli mi nejspíš exploduje hlava.

„Já nevim." dostanu ze sebe nakonec, „To záleží teď spíšna ní a Keenanovi. Moje rozhodnutí v tomhle nemá žádnou váhu." pokrčím rameny.

„Keenan se už rozhodl dát šanci dívkám ze Selekce... Nechal bych to ještě být a po chvilce se uvidí... Někdy si s tebou i Malkií promluvíme a uvidíme..."

„Dobře." radši si ani nechci představovat, jak by to dopadlo, kdybych byl já, Mal a Keenan v jedné místnosti, „Nepřipadá ti občas, že žijeme v nějaký komedii, která se zajímá jenom o to, aby nám co nejvíc zamotala životy tak, aby to bylo až nereálný a tim vtipnější pro diváky?" zeptám se ho na to, co mi běží hlavou už od doby, co jsem poprvé potkal Malkiu.

„Víš, že tohle mě taky napadlo? Teda mě osobně to připadá jako komedie, drama a horor zároveň." potřese hlavou a krátce se zasměje, „Ale jedno je jistý. Kdyby o nás byl skutečně televizní pořad, měly bychom velkou sledovanost."

„Nejlepší pořad všech dob." přikývnu a během toho si nalévám další skleničku whiskey. Myslím, že je to třetí.

„Jo, hele..." začnu a pak trochu znejistím. Nechápu, proč mi to nedá a musím se ho na to zeptat. Asi mi pomáhá alkohol v krvi, který jsem do sebe nalil docela rychle, „Víš jak ... No ... Mal mi sice pár věcí ukázala, ale ..." absolutně netuším, jak to říct, „prostě ... Jak udělat, aby se to holce fakt líbilo?" dostanu ze sebe nakonec rychle a hned nato do sebe hodím třetí skleničku.

„Pití jsi měl očividně dost." zkonstatuje a sám vezme flašku, aby si mohl nalít plnou skleničku. Láhev ale drží, co nejdál ode mě, „Když máš čas, dej si na čas. Nemusíš spěchat a jít na to pomalu." začne, „Zkus se zaměřit třeba na jedno místo na krku, kde víš, kde se jí líbí, když jí líbáš... Pokud jsi ho ještě nenašel, dokážeš to poznat podle odezvy od té dívky. Můžeš se taky rovnou zeptat, co má ráda a řídit se podle toho. Uvidíš, jak na určité věci ta dívka reaguje, věř mi, poznáš to."

Alkohol mi naštěstí celou tuhle konverzaci usnadňuje, „To je všechno tohle, jo? To si říkáš brácha, co dává tipy? Představoval jsem si něco podrobnějšího, Lukasi. Takže máš ještě jeden pokus." uchechtnu se.

„Hele já tohle nikomu nikdy ještě nemusel vysvětlovat. Ani mě to nikdo to nikdo nevysvětloval." protočí očima.

„Já zapomněl, že mluvím s přirozeným talentem a odborníkem." ušklíbnu se pobaveně.

Pobaveně sleduju, jak si nalije další skleničku, „Tak dobře ... Začni prostě normálními polibky, na ústa, tvář, krk, jak jsem říkal předtím, je dobrý si najít citlivý místo. Můžeš jí třeba i na krku občas skousnout. Pomáhá i když skousneš třeba ušní lalůček, jemně, samozřejmě. Taky se věnuj jejím prsům. Udělej si na to čas. Můžeš převzít celou kontrolu a vést ji. Prostě ji polož, kam chceš ty, přemísti. Škádli ji, dej jí ruce za hlavu, můžeš taky něco šeptat, co tě zrovna napadne. Třeba že v těch šatech vypadá dobře, ale bez nich ještě líp. Co tě napadne. Najdi všechna její citlivá místa a prostě jí dráždi. Pak už to půjde samo, a to ti popisovat nebudu."

Chvíli přemýšlím, jestli se spíš, než na krále nehodí na profesora a já bych si neměl dělat poznámky, „Hele ... Nechceš o tom někde přednášet? Podle mě by na tvoje přednášky chodila spousta lidí. Třeba bys to mohl pojmout jako vzdělávání zdarma pro všechny kasty. I ty, který si jinak vzdělání nemůžou dovolit. Ať umí aspoň něco." navrhnu mu, „Nebo nějakou příručku. Co šeptat holce by Lukas T. Schreave? Co šeptáš Dahlii?" zeptám se ho, a přitom se na něj zazubím.

Plácne se do čela a pak mi odpoví s vážnou tváří: „Na to fakt odmítám odpovídat. A jasně, až Keenan převezme vládu, budu o tom přednášet." pokračuje ironicky.

„Tak mi to můžeš vypsat a pak hodit do komnaty. Někdy. Až budeš mít volnou chvilku. Nebo až to budete s Dahlií dělat a tebe něco napadne. Ať to máš čerstvě v paměti. Přece víš, že pomalu stárneš a můžeš zapomínat." na tuhle konverzaci asi ani jeden nezapomeneme.

„Jestli chceš něco hodně podrobně, můžu ti do detailů popsat, jak si teď představuju, že tě házím z tohohle okna." kývne hlavou k oknu za ním.

„Oba víme, že bys to stejně neudělal. Na to máš svého bratříčka až moc rád." zasměju se.

„Jo, to je fakt." zamumlá, „Na tenhle rozhovor už nemám, raději jdu." zvedne se a já ho napodobím.

„A Lukas to vzdává a odstupuje z boje. Noah Lukas, jedna nula." okomentuji to, zatímco vycházím za ním z jeho pracovny.

„Jestli o tom chceš vědět něco více, za mnou prosím nechoď." vydechne.

„Ale bráško, slíbil jsi mi, že mi dáš tipy a rady. Že mi vždycky poradíš. Za kým jiným bych měl asi jít, než za tebou?" usměju se jako andílek, „Neboj, zase někdy popovídáme." ujistím ho a nejradši bych navrhnul, že si o tom můžu jít popovídat taky s Dahliou, ale mám pud sebezáchovy. Jo, taky se tomu divím. A taky tomu pomohlo to, že Lukas už zacházel za roh a mě se za ním nechtělo běhat.