Sisters Romanoff | ᴬᵛᵉⁿᵍᵉʳˢ

35. She is suffering

Tak joo, pro začátek tu mám malé přání a věnování....
Tahle kapitola vyšla speciálně na datum narozenin skvělé Elikaastn3! ♡♡
Přeji ti vše nejlepší, hodně zdravíčka a štěstíčka, také úspěchy na wattu i v životě a tak dále! Snad si kapitolu pořádně užiješ! 
A vy jí všichni popřejte, milí čtenáři! Díky téhle holčině Ninu vidíte opět po pár dnech a ne po měsíci :Dd

Všechno se to seběhlo tak rychle, že si nikdo z nich pořádně neuvědomil, co se vlastně děje.

Nina stiskla spoušť a Tonymu hlavou prolétla jediná myšlenka - jsem mrtvý.  Kulka ho ale minula, proletěla mu těsně kolem krku a rychlostí blesku zamířila k čidlu na sloupu za Tonym. Když pak nápoj prorazil zavěšený plast, spustila se rozbuška a ozvala s hlasitá rána.

V místnosti vybuchla bomba, jejíž tlaková vlna odhodila Tonyho několik metrů dozadu. Pár sekund letěl vzduchem a pak ztěžka dopadl na betonovou zem, naprosto netušíc, co se děje.

Tělem se mu provalila vlna bolesti, která mu na chvíli ochromila celé tělo. Jediné, co v tu chvíli mohl vnímat, byl šířící se kouř a zápach ohně.

Ochromení náhle odešlo a do plic se mu vlil horký vzduch. S rozšířenýma zorničkama se přetočil na bok a dal se do kašle. Detekuji četné poničení, řekl by mu v tu chvíli J.A.R.V.I.S. a on by odpověděl Jo, to já taky. Ztežka se posadil, mžourajíc po místnosti kolem a snažíc se si vzpomenout, proč je všude kouř.

A pak mu to došlo. Bylo to, jako kdyby mu na hlavu někdo chrstl kýbl ledové vody a probral jeho otupělý mozek.

Nina. Daniela.

Daniela!

Prudce se otočil na místo, kde tušil, že naposledy viděl mladou Starkovou a její únoskyni.

Krve by se v něm nedořezal, když je nespatřil. Ani onu zrádkyni, ani svou dceru.

"Danielo!"
vykřikl, v hlase znatelnou notnou dávku hysterie. V panice se mu téměř nepovedlo zdvihnout se ze země, všechny svaly se napjaly jako pružiny a nechtěly poslouchat.

"Danielo? Kde jsi?!"
zkusil to znovu, tentokrát už se zděšení v hlase nesnažil ukrývat. Strach ho pohltil od hlavy až k patě. Nedbal ostré bolesti v celém těle a nemotorně se zvedl, aby opět klopýtl na zem.

Před očima měl vidinu hrobu se jménem jeho milovaného potomka. Pláč Pepper, slova útěchy od ostatních. Viděl beznaděj.

"Danielo!"

"Tati!"
jako rajská hudba se v jeho hlavě rozezněl hlasitý výkřik malé holčičky.
Ze srdce mu spadl obří balvan, měl pocit, že z nenadáleho návalu klidu omdlí. Tentokrát již úspěšně se pokusil zvednout a rychlým, ale nemotorným během se vydal k místu, odkud křik vycházel. Bez povšimnutí minul ohořelou, prskající a doutnající krabici na Anubis a stanul přímo na místě, kde slyšel půvabný hlásek. A nestačil se divit.