Sisters Romanoff | ᴬᵛᵉⁿᵍᵉʳˢ

11.Are you...Angel?

20.2.1991
Základna HYDRY

To se jako nechám očipovat jako nějaký dobytek?!

To byla první Ninina myšlenka, když ji bylo oznámeno, že si má přijít k Lindesayemu na 'očipování'.
Slovo očipování jí připadalo neskutečně odporné, nesnášela, když s ní někdo jednal jako s věcí bez citů. Nevadilo jí, když ji nazývali stvůrou nebo vrahem, vadilo jí, když ji nazývali loutkou.

Dlouho uvažovala nad tím, že se na nějaký čip vykašle, nakonec se ale rozhodla přeci jen se dostavit na ošetřovnu za mladým doktorem a nechat si pod kůži zastřelit čip.

---

"Myslím že vám nemusím vysvětlovat, jak je tohle nezbytné."

říkal tiše Lindesay, když se Nina posadila na sedátko vedle jeho stolu.

Jen něco zamručela, neměla chuť se s mužem vybavovat. Sledovala, jak nabíjí něco podobné pistoli malým čipem.
Pak jí tu věc přiložil ke krku.

"Nemusíte se bát, čip vjede do tkáně, žádné svaly ani kosti nepoškodí."

řekl a dívka cítila, jak položil prst na spoušť.

Zavřela oči a pronesla tichou ruskou modlitbu, když se ozvalo cvaknutí.

Krkem jí projela pronikavá bolest, která se rázem změnila v bolestivé mravenčení.

Lehce natočila hlavu a zabodla do doktora zabijácký pohled.

"Au!"

Lindsay se radši rychle odvrátil. Posadil se k počítači, na jehož monitoru se ukázala dívčina aktuální poloha.

"Tak. Odedneška bude HYDRA vědět o každém vašem pohybu, dark secret."

"Super."
zamumlala ironicky a zakroutila krkem, který jí po nástřelu čipu lehce zatuhl. Neobtěžovala se s žádným rozloučením, jen se prostě vydala ke dveřím, kterými po svém odchodu silné praštila.

"Nenávidím doktory!"

--

Cítíš to? Tu bolest. Je úplně zbytečná. Jsi dobrá, Nino, tak proč prohráváš? Ty nejsi ta, co na to nemá. Jednou budeš muset být silnější než všichni ostatní. Jen tak dokážeš být víc, než jen pouhá loutka tiranie a krutosti. Budeš muset být špičkový vrah, bez slitování, citů nebo morálky.
A dokud se jím nenaučíš být, budeš sklízet rány. Moc bolestivých ran. Příprav se na to, Nino.
Vyhrávej.

Co největší silou praštila do boxovacího pytle. Rukou se jí rozjela mírná bolest, toho ale nedbala. Hned jak se pytel zhoupnul zpátky k ní, znovu do něj silně udeřila.

Jsem nejlepší.

Prolétlo jí hlavou. Hlasitě zavrčela, udělala otočku a zuřivě pytel nakopla. Bohužel si vybrala špatnou nohu, tu stále ještě ne úplně zahojenou po soliderově střelbě, zavrávorala a svalila se k zemi.

Tak proč si tak nepřipadám?

Uslyšela, jak do boxerny někdo tiše vchází. Postavila se a vydala se z kurtu ven pro pití, která leželo na stole opodál. Hbitě přeskočila zátarasy a seskočila na zem, při tom propalovala pohledem může blížícího se k ní.