Sisters Romanoff | ᴬᵛᵉⁿᵍᵉʳˢ

15.Hate them

19.5.2014
Základna HYDRY

"Je zázrak, že to přežila."

Hlasy.

"To ano. Normální člověk by byl už dávno po smrti."

Hlasy, domněnky.

"Normální?"

Hlasy, domněnky, otázky.

"Ano. Ona totiž tak úplně normální není, víte?"

Hlasy, domněnky, otázky, pravda.

"Je...je to zrůda, že ano?"

Bolest.

Chtělo se jí zakřičet na celý svět, že není stvůra, že je člověk. Jenže to nešlo.
Měla pocit, jako by spala. Slyšela tlukot svého srdce, cítila své tělo, ale nešlo se jí pohnout. Cítila, jak se jí zrychlil tep, jak se jí do plic prodral čerstvý vzduch.

Zvuky kolem ní zesílily, tlak, který na ní ležel, odstoupil a ona konečně mohla otevřít oči.

Chvíli nic neviděla; jen jasnou záři.
Po chvíli ale věci kolem ní začaly nabírat barvu a tvar.

Do těla se jí začal vracet cit, spolu s ním do ní ale vkročila i nová dávka bolesti.

Co se stalo?

Ptala se sama sebe v duchu. Moc si toho nepamatovala, nebo si spíše kvůli bolesti hlavy nemohla vzpomenout. Pohla hlavou do strany, kde rušivě pípalo několik přístrojů, ke kterým byla napojená. Pokusila se zahnat svou fóbii z kanilek, ale věděla, že to stejně moc dlouho nevydrží.

Jednu ruku měla připásanou k tělu, do druhé jí vedlo několik hadiček. Nohy měla skryté pod peřinou, nemohla tedy vidět, jestli i ony utrpěly nějakou fyzickou újmu.

Zvedla zdravou ruku, kterou jí následně projelo mírné štípání. Natáhla prsty s první hadičce, který jí vedla přímo do žil pod dlaní, aby jí vytáhla, v tom jí ale zabránil něčí rázný hlas.

"To bych být vámi nedělal."

pustila hadičku a pomalu zvedla hlavu. Na konci postele seděl Lindsay s nějakými léky v ruce.

"Vlastně bych se být Vámi úplně vzdal pohybu, alespoň ještě na pár hodin, než si vaše tělo přivykne na stav mimo kómat."

"Lindsay,"
zavrčela tiše. Hlas měla chraplavý a hrubý od toho, jak dlouho nemluvila, vše jí ba i jen po krátkém slovu rozbolelo.
"Jste asi ten poslední člověk, kterého bych teď chtěla vidět."

"Mě to taky nečiní nějakou velkou radost, věřte mi. Mám na práci i zajímavější věci, než je starání se o mrtvolu."

Chtěla si odfrknout, místo toho se ale rozkašlala.
"Nepřijdu vám snad dost živá?"

"Popravdě? Vypadáte jako zombie."

"Pořád lépe než vy celý živ-"

V půlce věty jí zastavila pronikavá bolest, která se jí dala do plic. Se zasténáním se rozkašlala. Lindsay okamžitě vstal a vrhl se ke stolu vedle přístrojů, na které byla Nina napojená. Neměla čas vnímat, co přesně dělá, měla dost práce s tím udržet se při vědomí. Do krku se jí spolu s kašlem začala drát krev, která jí po chvíli tekla všude po obličeji.

Cítila, jak jí pomalu dochází dech. Celé tělo se jí napjalo, všechny reflexy pracovaly a pokoušely se zastavit blížící se kolaps.
Přístroje vedle postele se hlasitě rozpípaly, dohromady vydávaly zvuk houkačky.