Sisters Romanoff | ᴬᵛᵉⁿᵍᵉʳˢ

2.Kill her!

13.5.1989
Rudá komnata

„Znova! Znova! Znova!"
křičel Masowski a přitom tleskal. To ale Ninu nijak nepovzbudilo. Pokusila se zvednout do další sklapovačky, ale příšerná bolest v břichu jí to nedovolila. S heknutím se svalila dolů. Strop se jí před očima mlžil a nabíral lehce fialový odstín.

„Vydržím hodně, ale...tohle už je moc!"
vysoukala ze sebe a zahleděla se na Masowskiho. I on nabíral fialovou barvu.
„My...myslím, že omdlím."

Muž přešel ke skříni opodál a vytáhl z ní malé kapesní hodinky. Bylo skoro půl jedenácté. Vrátil se pohledem k nebohé blondýně natažené na podlaze. Asi jí toho naložil opravdu moc.

„Jdi si lehnout. Zítra zas ve stejnou dobu. Ani o chvíli později!"
Nina se na něj vděčně usmála. Stěží se zvedla a pomalu se vydala ke svému pokoji.

-

Její kamarádky už spaly.

Teď spí všichni normální lidé, kromě mě.
Pomyslela si Nina naštvaně. Málem si lehla už u dveří, ale donutila se dojít k posteli a alespoň se svléknout. A pak, tak jak tam byla, upocená, nahá a neumytá se svalila do peřin a hned usnula. Normálně kvuli lékům, co jim dávali, usínala i několik hodin, ale tentokrát to šlo rychle.

-

Byl krásný slunný den. Na nebi ani jeden jediný mráček, teploty až nepřirozeně vysoké. Počasí, které lákalo k tomu, aby si člověk sedl k bazénu a užíval si života. Natasha to krásné počasí sledovala skrz ušmudlané sklo nemocničního okna. Seděla na lavičce v chodbě páchnoucí léky. Vedle ní seděla tou dobou tak sedmiletá Nina a hrála si s plyšovým zajícem. Nataše bylo osm. Trčeli tu kvuli mamince. Poslední dobou (a že to bylo už docela dlouho) jí bylo hodně špatně. Rozhodně to nebyla první nemocnice, kterou navštívili, ale zatím tady čekali nejdéle. Když tak před hodinou vyšel z ordinace doktor společně s jejich otcem a Nina se zeptala, co mamince je, řekli, že nic. Ale Natasha slyšela jak si šeptali něco jiného.
Rakovina.

-

Nina absolvovala trénink u Masowskiho každý den. Naučila se tam nejen bojovat proti silnějšímu a většímu nepříteli, ale taky proti nedostatku spánku.

-
20.5.1989
Rudá komnata

„Á raz, dva, tři! Jedeme, dámy!"
zatleskal instruktor baletu. Nina se ještě víc napřímila a vyhodila rukou nahoru. V místnosti jich bylo tak třicet. Patnáct v jedné řadě. Musely vypadat naprosto symetricky a dokonale. Když právě měly dělat piruetu, otevřely se dveře a dovnitř vešla Rudá. Hned za ní šlo pár starších dívek a Masowski. Jakmile ho Nina spatřila, lehce se usmála. Za těch pár dní si ji oblíbil.

„Děvčata! Zastavte!" zarazil je profesor. Rudá si před ně stoupla.

„Děvčata! Chci vám jen říct, že za týden bude vizita."
Nina se vyklonila z řady a mezi příchozími spatřila svou sestru. Vypadala příšerně. Byla bledá a bez výrazu. Vyhledala Ninin pohled. Její oči byly plné bolesti.

Pomoc. Nino, pomoc!
Ninu zamrazilo. Takhle viděšenou svou sestru viděla už hodně dávno.

„Nějaký problém, Nino?"
Zeptal se dívky trenér, kterého naštvalo, že kazí dokonalý vzhled jeho díla. Nina jen zavrtěla hlavou a vrátila se do pozice. Něco nebylo v pořádku.

Hned jak skončila baletní lelce, místo pauzy na oběd se Nina vydala do komnaty své sestry. Něco jí říkalo, že tam Natasha bude. A měla pravdu.