Sisters Romanoff | ᴬᵛᵉⁿᵍᵉʳˢ

27.Daughter in danger

Jestli bylo něco horšího než loučení, Nina neměla zdání, co to je. Jen opravdu těžko se jí odcházelo z Buckyho bytu a vracelo se zpět do Stark Tower. Tak sice měla pohodlnou postel, plazmovou televizi, krásnou koupelnu a spoustu jídla, chyběl jí tam ale on. A jeho nemohla nic nahradit.

Vyšla na ulici a pomalu se rozešla směrem k hlavním ulicím, které vedly na základnu Avengers. Slunce už stálo vysoko na obzoru a z toho usoudila, že u vojáka strávila něco málo kolem dvou hodin.

Tak žalostně málo času.

Pomyslela si sklesle, když míjela první luxusnejší bytové domy. Před ní se začaly rýsovat vysoké budovy mrakodrapů, zářící A mezi nimi ale ještě vidět nebylo.
V duchu už si plánovala, co dnes udělá. Půjde do laboratoří a bude hledat ten zatracený program. Je jen otázka času, než HYDRA udělá něco, aby jí připomněla, že by měla zrychlit. A že to, co udělá, nebude vůbec hezké.

Přidala do kroku a doufala, že nikdo z Avengers ještě nebude doma a ona bude mít dost času na hledání. Nechtěla se nervovat tušením, že někde ve stejné budově pobíhá Steve a může jí způsobit další nepříjemnosti.

-

I přesto, že na ulici byl ruch a hlučno, když zaslechla pronikavé troubení klaksonu, který někdo zmáčkl minimálně desetkrát, lekla se a mírně nadskočila. Pak se zastavila a otočila se směrem, odkud hluk vycházel. Nebyla jediná, koho to vyvedlo z míry, vlastně se otočilo docela hodně lidí, někteří dokonce začali hlasitě nadávat. Nina ale byla ticho. Upoutal ji totiž ono troubící auto.

Byl to naprosto obyčejný matně černý Landrover. Na boku měl široký, šedivý pruh, který naopak vypadal jako zrcadlo. Postupně se zužoval, až nakonec končil asi v polovině kapoty, kde se volně napojil na modře svítící světélko.
A proč tento design ženu tak zaujal?
Protože ho používala HYDRA pro městské akce.

Nevědomky se zastavila na místě, čímž způsobila srážku s pospíchajícím mužem za sebou, který ji za to obdařil salvou nadávek. Ona to však ignorovala, vlastně si ani ničeho nevšimla. V hlavě už jí šrotovalo, co tu auto dělá.

Sledovala, jak se vůz pomalu pohyboval dál ulicí. Dala se pomalu do chůze po chodníku vedle něho, až se dostala do úrovně řidiče a spolujezdce.
Byli to dva naprosto obyčejní lidé v tmavých uniformách. Řidič - mohutný a vysoký muž vypadal vyrovnaně a klidně, žena vedle něj naopak velmi vystresovaně koukala ven pootevřeným okénkem a frustrovaně klepala na jeho rám. Jejich mise mohla být naprosto jakákoliv, Nina potřebovala zjistit, jestli se netýká někoho z Avengerů nebo dokonce přímo ní.

Vydala se ještě blíže. Když byla tak necelé dva metry, ramenem silně vrazila do nějakého kolemjdoucího. Pak se s falešným výkřikem zapotácela a zřítila se na dveře onoho auta.

"Sakra fix!"
zakričel řidič a prudce zabrzdil, aby mu ještě žena nespadla pod kola. Spolujezdkyně se vylekaně vyklonila z okna.

"Božínku, jste celá? Co se stalo? Potřebujete pomoci?"

Jak může být s takovým chováním podnik HYDRY?!

Prolétlo blondýně hlavou. S naoko vylekaným výrazem se otočila na zatavující se chodce, kteří na ni nechala ve hleděli.

"Ale ne, to je v pořádku. Jen jsem omylem vrazila do nějakého pána, protože se mi udělalo mdlo. Moc se omlouvám."

Naschvál použila přízvuk a co nejvíce uhýbala pohledem, aby ji pasažéři auta případně nepoznali.