Sisters Romanoff | ᴬᵛᵉⁿᵍᵉʳˢ

28.Traitors

Furyho kancelář byla prostorná místnost, která by se dala přirovnat k obývacímu pokoji. Kromě pracovního stolu, počítačů a mnoho skříní tu stál malý stolek a kolem něj několik křesýlek s výhledem na les, který byl hned za velikou prosklenou zdí. Na ostatních zdech vysela díla moderního umění, do kterých byly zakomponována data zmařených teroristických útoků po celém světě. Dále tu také byly dveře vedoucí do další místnosti. Nina se při pohledu na moderní vybavení a všudypřítomné světlo musela usmát. To se vůbec nedalo srovnat s kancelářemi hlavounů HYDRY.

A pak si konečně všimla jeho. Stál uprostřed místnosti a se zájmem ji pozoroval. Vypadal přesně tak, jak ho popisovaly spisy HYDRY. Vysoký, snědý muž v černém saku a temné uniformě, s nečitelným výrazem ve tváři a s páskou přes oko. Nina hned věděla, že se před ním musí mít na pozoru. HYDRA ho považovala za nepřítele číslo jedna, tedy hned po Avengers. V minulosti organizaci hodně uškodil. Byl inteligentní a vynikající stratég, myšlením vysoce převyšoval Macbetha Browa.

"Dobrý den, slečno Romanovová."
začal hlubokým, relativně přívětivým hlasem a svižným krokem se k ní vydal.

"Jsem rád, že jste mé pozvání přijala."

"Je mi potěšením."
usmála se a přijala ruku, kterou jí nabídl k potřesení.
Byla jí nepříjemná jeho blízkost, byl o dost vyšší než ona a navíc to vypadalo, že si ji jeho jedno oko prohlíží skrz na skrz a snaží se najít nějaké stopy něčeho nekalého.

"Nina Romanovová."

"Nick Fury."

Pustil její dlaň a pokynul jí, aby šla s ním k malému stolku s křesílky.

"Doufám, že vám nevadí, že jsem zvolil poněkud jednodušší typ večeře. Možná na něj nejste úplně zvyklá, po luxusu toho Starkova chrámu."

"Vlastně to docela ocením."
usmála se, když uviděla zabalené jídlo z McDonaldu. Oba se posadili naproti sobě.

"Tak,"
chopil se Fury slova a začal rozbalovat svou porci.
"Vy jste tedy sestra Natashy."

"Ano,"
přikývla a také si začala brát ze své porce,
"už to tak bude. Chápu, musí to být zvláštní. Předpokládám, že vám o mě neřekla."

"Vskutku ne,"
přitakal.
"ona se nikdy moc nesvěřovala. A proto je to tak perfektní agentka. Ale vlastně mě to ani nepřekvapuje."

Nina sledovala, jak si bere do ruky kuřecí nugetku.

"Ona je samé překvapení. Znám ji už dlouho, vím to."

"Možná ji znáte i déle než já."
řekla žena. Rozhodla se zvrátit rozhovor do daleké minulosti, než se začne vyptávat na to, co se stalo před její cestou za sestrou.

"Nebyly jste si blízké?"

"To bych neřekla, spíš jsme neměly moc času spolu být,"
objasnila a opatrně namočila hranolek do kečupu.

"v relativně nízkém věku jsme byly odděleny. Neviděla jsem svou sestru přes deset let."

"To je vskutku dlouhá doba."
přitakal muž, aniž by na ni zvedl zrak.
"Za tu dobu se muselo leccos změnit."

"To rozhodně ano."

A pak zavládlo ticho. Bylo to tíživé ticho, které přerušovaly jen zvuky vybalování jídla.
Ninu znervózňovalo, jak Fury vypadal klidně a vyrovnaně. Ovládal očividně retušování osobnosti stejně výtečně, jako ona. A to ji znervózňovalo, nevěděla, co může čekat.