Sisters Romanoff | ᴬᵛᵉⁿᵍᵉʳˢ

32.My heart is broken

2.8.2014
Avengers Tower

New York již dlouho nezastihlo tak špatné počasí, jako oné soboty.

Oblohu již v ranních hodinách pohltila tmavě šedá plachta mraků, která nepouštěla ani malinký paprsek slunce. Místo toho se z ní téměř nepřetržitě linuly ledové dešťové kapky doprovázené malými kroupami.
S deštěm si zahrával silný vychr a každou vteřinu měnil směr vody, takže se dostala i pod střechy a do oken.

Oblohu každou minutu pročísl děsivý blesk hned doprovázený hlasitým hromem.

Na ulicích téměř nikdo nebyl, jen sem tam projelo auto nebo proběhl malý hlouček lidí pod deštníky.

"To je hrůza. Takhle hnusný počasí, a ještě v létě!"
postěžoval si Tony Stark, zatímco si ve společné kuchyni Avengers připravoval kávu.

Bruce mu souhlasným zafuněním dal za pravdu a dál se věnoval pročítání nějaké složky, která ležela před ním na barovém stolku.

Byli tu všichni Avengers, vyjma Thora.
Natasha byla usazená v jednom z křesílek před plazmovou televizí v obývací místnosti hned za kuchyní a nezaujatě projížděla televizní kanály, Clint byl roztažený na gauči a pročítal nějaký časopis pro kutily. Už nějakou dobu chtěl svým dětem udělat nové hřišťátko na zahradě a teď, krátce před narozením jeho třetího potomka, pro to byla nejlepší chvíle.
Steve stál u baru vedle sedícího Bruce a v rukou svíral šálek ranního čaje.

"Máš pravdu. Nedá se nic dělat,"
souhlasila znuděná Natasha,
"a podle předpovědi tohle počasí bude pokračovat až do večera."

"Doufám, že zítra už bude zase pěkně,"
povzdechl si miliardář a odněkud vytáhl pytlík sušených borůvek,
"chtěl jsem vzít Danielu na vypouštění nového satelitu do vesmíru. Při dešti by to ale samozřejmě nešlo. A to znamená, že bych ji musel hlídat tady."

V tu chvíli Bruce zbystřil a upřel na Tonyho vyděšený pohled.
"Jen to ne! Minule mi málem vyhodila laboratoř do povětří."

Clint ani Natasha se neubránili smíchu, Steve se také zaculil a Stark jen převrátil očima.

"Nemůžu za to, že potřebuje někde rozvíjet svůj nadprůměrný intelekt. Máš holt moc jednoduché zabezpečení."

Bruce se okamžitě začal hájit a do debaty se po chvíli zapojil i Clint se Stevem. Dokonce i Nat ztlumila televizi a poslouchala je.

Jediný, kdo byl myslí úplně mimo, byla Nina.
Stála u prosklené stěny vedoucí na terasu a pozorovala ošklivé počasí venku.
Stála strnule, ruce měla svěřené v pěst a založené na hrudi, na tváři nepřítomný a unavený výraz.

Noc z prvního na druhého října spala sotva hodinu. Nemohla zamhouřit oči, ať dělala, co dělala, mozek jí neustále připomínal, co ji v nejbližší budoucnosti čeká.
Byla v obrovském stresu. I když na velký nátlak byla kvůli svému výcviku zvyklá, tohle i na ni bylo moc.
Vždyť měla zavraždit svou sestru.

V mozku jí šrotoval každičký závit a snažil se vymyslet jakýkoliv způsob, jak akci provést a ublížit co nejméně lidem. Ani na sekundu se jí nedařilo bolestivé myšlenky potlačit. Neustále namáhala mysl, pekelně se soustředila nebo se snažila dotěrné myšlenky přehlušit šíleně hlasitou hudbou. Nevedlo to ale k ničemu jinému, než k silné migréně.

Musela rychle zamrkat, když si uvědomila, jak moc se jí výjev před ní slívá do jednoho velikého šedého fleku. Povzdechla si a opřela se o rám dveří, aby ulevila unavenému svalstvu.