Sisters Romanoff | ᴬᵛᵉⁿᵍᵉʳˢ

6.This blond girl?

13.1.1991
New York

Tony Stark si mladou dívku zálibně prohlížel. Nemohlo jí být víc než šestnáct. Vypadala tak mladě a nevinně. Možná proto v něm vzbuzovala náhlý pocit vzrušení. S drobným úsměvem na rtech čekal, až stydlivě přijme jeho ruku a s dlaněmi položenými na břicho mu zdělí svá tajná přání a pocity. Tak to přece fanynky dělají. A tahle nebude vyjímka. Ale to se spletl.

Nina jeho ruku nakonec přijala a nechala se vytáhnout na nohy.

„Děkuju. Já...už půjdu."
řekla rychle a chtěla se vydat k zastávce autobusu. Tonymu zmizel úsměv z tváře. Tohle nečekal. Na poslední chvíli blondýnu chytil za loket.

„Počkej! Rád bych věděl jméno krásné dívky, kterou jsem právě zachránil. Jste Ruska, že? Máte celkem přízv-"

„Nina. Stačí to?"
přerušila ho Nina netrpělivě. Stark se zarazil. Teď už mu nepřipadala zas tak nevinná. Malinko zaraženě přikývl a nechal jí se vymanit ze svého sevření.

Nina se bez jakéhokoliv dalšího slova rozeběhla na zastávku, kam právě přijížděl autobus.

Rychle do něj vlezla a chtěla se vydat co nejdál od okýnek s výhledem na Starkovi. Nakonec jí to ale nedalo a přece jen se jejich směrem podívala. Než autobus zmizel v zatáčce, viděla ještě Tonyho úšklebek a zvednutou dlaň v loučícím se gestu.

Ten egoistický parchant věděl, že se otočím.
Pomyslela si a sedla si na jedno z volných míst.
Nedokázala zakrýt úsměv.

Ten jí ale rychle přešel. Po několika zastávkách vystoupila a ocitla se před starým dobrým známým barem Mela-bonapark.

Nezaváhala však ani vteřinu a  vydala k jeho dveřím. Jako minule tu bylo celkem plno. Dívka se vydala k baru a sedla si na tu stejnou židli, jako minule. Číšník k ní přišel skoro okamžitě.

„Co to bude?"

Položila ruce na stůl. Upřela na muže pohled.

„Je tady?"

Ten se jen lehce usmál.

„Není, ale bude."

„Tak v tom případě si dám whiskey."

Za chvíli už před sebou měla sklenku s průzračnou hnědou tekutinou. Vzala jí do ruky. Ta barva jí připomněla matčiny vlasy. Teda, když ještě nějaké měla...

Potichu vzdychla a položila nápoj zpátky na stůl. Nikdy nepila alkohol. Nechtěla skončit jako její otec, často bez sebe, opilý. Byla navíc tak mladá... neměla by nápoj ani dostat. Věděla, že falešné doklady by její věk kryly, ale ona nevypadala bůh ví jak staře. 

Ze myšlenek ji vytrhl zvuk otevírajících se dveří.

Dovnitř vešla skupina pěti chlapů. Z toho dva byly ozbrojení klasickými pistolemi, jeden u sebe měl mačetu a francouzák, jeden neměl nic a poslední se pyšnil starou brokovnicí z roku kolem 1940 a nějakou neidentifikovatelnou zbraní.
To vše Nina usoudila z letmého pohledu do zrcadla nad barem.

Jedna ze židlí vedle ní zavrzala pod tíhou něčího těla.

„Ale ale ale? Copak nám to sem přišlo za mladý maso? Že bychom se pobavili?"

zachrčel muž nadřazeně a Nina si jen odfrkla. Táhl z něj alkohol a děvky. 

Zabodla pohled do svého pití,  

„Ne. Kvuli tomu tu nejsem. Hledám Melabourneho."

Muže její drzost zarazila, ale úsměv ve tváři neztratil. Mávl na číšníka.