Sisters Romanoff | ᴬᵛᵉⁿᵍᵉʳˢ

10.first mission

15.2.1991
Mise Starkovi

Byl už večer, kolem devíti hodin. Oblohu pohltila tma, jediné, co ji rozjasňovalo, byl bílý padající sníh a svit pouličních lamp. Marie Starková, stará, ale přesto velmi energická žena seděla na sedadle spolujezdce v prostorném mercedesu a čekala, až se její manžel vrátí z malé budovy stojící hned vedle benzínky. Cesta na letiště byla ještě dlouhá a ona už se těšila na luxusní let, při kterém si konečně pořádně odpočne po náročném dni.

Nečekala dlouho, Howard Stark po chvíli vyšel z oné stavby a vydal se k autu. Otevřel, posadil se vedle své ženy a jako pravý gentleman jí podal teplou kávu, kterou jí koupil. Pak nastartoval a bezstarostně se rozjel směrem k cíli.
Kdyby tušil, co ho a jeho ženu za chvíli čeká, rozhodně by tak veselý nebyl.

-

Nina měla pocit, že tam už sedí celé hodiny. Nohy měla ztuhlé a začala být dost nevrlá, protože její cíl se ne a ne dostavit. Auto, které jí Browe půjčil, nemělo ani topení ani nic, co by ji mohlo zahřát.
Přitáhla si koženou bundu se znakem HYDRY blíže k tělu a nahlas si povzdechla.

"Dochvilnost. To asi Starkům nic neříká!"

A v tu chvíli se zvenčí ozval zvuk přijíždějícího auta.
Rychle se otočila, aby přes sedadlo viděla zadním oknem ven. Na benzínku právě přijížděl černý mercedes nejnovější třídy, takže dívka nepochybovala o jeho majiteli. Srdce jí poskočilo radostí, že už se za chvíli dostane do postele. Sáhla po vysílačce položené na sedadle spolujezdce a přiložila si jí k promrzlým rtům.

"Cíl vjel do benzínové pumpy v sektoru 12a55."

sledovala, jak jedna z postav vystoupila a dala se do tankování.

"Zřejmě se chvíli zdrží, až budou sektor opouštět, dám vědět. Přepínám a končím!"

Netrvalo dlouho a postava dotankovala. Pak se vydala zaplatit. Nina pevně sevřela volant svého auta připravena každou chvíli nastartovat. Řídit moc dobře neuměla, prošla jen lichlokurzem a většinu věcí ani nedělala prakticky, jen si je přečetla v příručce. A tak, když se osoba vrátila do auta a vyjela ze stanice, opatrně nastartovala a ještě opatrněji se rozjela je pronásledovat.
Držela si náležitý odstup, aby nepůsobila podezřele.

"Pronásleduji subjekt."
ohlásila do vysílačky a pomalu ubírala plyn.

"Dobrá. Zapněte si vysílač polohy."
ozvalo se jí nazpět.

Mohla bych utéct.

Pomyslela si dívka a zahleděla se na malé tlačítko na palubní desce, které měla stisknout.
Možná bych jim i ujela...

Něco v jejím mozku ale nápad okamžitě zazdilo. Byl to zvláštní pocit, který jí říkal, že má misi dokončit.

Budu toho litovat.

Rezignovaně si povzdechla a natáhla ruku, aby čudlík stiskla. Ozvalo se zapínání a tlačítko začalo lehce poblikávat.

Pomalu jela vpřed, tak aby neztratila Starkovi ž dohledu a zároveň tak, aby si oni nevšimli jí. Když minula ceduli s nápisem "letiště 40km", začala být neklidná. Veděla, že právě tady měla zastavit a štafetu za ní měl přebrat její kolega.

"Kde sakra vězí?!"
zavrčela naštvaně a dupla na brzdu. Páka sjela až k podlaze, auto prudce zastavilo a ona se praštila hlavou do volantu.

Začala tiše říkat ruské nadávky a chystala se informovat vedení o tom, že člověk, který měl udělat druhou část práce se jaksi nedostavil. Jenže v tu chvíli, co se dotkla vysílačky, se že zatáčky za ní ozval hlasitý rachot motorky. Za chvíli už se zpoza lesa vyřítila rachotící mašina a prudce zabrzdila vedle auta.