Sisters Romanoff | ᴬᵛᵉⁿᵍᵉʳˢ

16.Natasha and Nina...together

1.6.2014
Avengers tower
New York

Jednou z mnoha tělocvičen, které Avengers tower poskytovala, se nesla tichá melodie jedné ruské písně. Její jemnou a lehce tesknou hudbu doprovázel vysoký a křehký hlas nějaké mladé dívky. Člověk měl pocit, jako by zpívala nějaká drobounká porcelánová panenka a čekal, až se ozve tříštění skla kvůli tomu, že zpívala moc vysoký tón a způsobila si tím velikou zdravotní újmu v podobě roztříštění.

A přesně to měla Natasha Romanovová na této písni nejraději. Tu křehkost, ten strach, kterým byla prosycená a zároveň sílu, se kterou se zpěvačka postupně probojovávala k vyšším a vyšším tóninám.

Pouštěla si ji vždy, když šla boxovat. Zatímco mlátila a kopala do pytle, v pozadí hrála ta nejmatnější píseň, kterou znala.
Uklidňovalo jí to.

A dnes tomu nebylo jinak.
Uštědřila pytli další silnou ránu a pak odstoupila, aby ho mohla silně nakopnout. Srdce jí bušilo a po tvářích se valily kapičky potu značící, že trénink už trvá víc než jen pár desítek minut.

A měl trvat ještě déle, kdyby se neozvalo zaskřípění a dveře do tělocvičny se neotevřely.

Okamžitě přestala a stoupla si do pozoru vedle pytle, který se pomalu houpal. Zaklonila hlavu, aby viděla, kdo přišel a střetla se s párem velkých modrých očí.

"Ani mě mě překvapuje, že tu potkávám zrovna tebe, ale myslím, že trénink boje z nás potřebuješ úplně nejméně."
pronesl Steve Rogers lehce pobaveně a s velikou taškou přes rameno se vydal jejím směrem.
"A navíc jsem si myslel, že si teď dáváš pauzu."

Jen mírně pokrčila rameny.
"Každý relaxuje jinak. Tobě se očividně taky nechce jen někde nesmyslně poflakovat."

"Popravdě spíš nemám s kým,"
připustil blonďák, zatímco shodil svou tašku na jednu z mnoha laviček a začal z ní vytahovat boxerské obvazy.
"Všichni jsou mimo Avengers tower. Banner se z Kanady vrací až za týden, Sam má práci mimo město a Clint s Thorem...ti jsou bůh ví kde."

"A co Stark?"

Steve na ní vrhl zvláštní úšklebek.
"Hlídá mladou Starkovou. Říkal, že pojedou kamsi do L.A. nebo do Hollywoodu, teď si nejsem jistý."

"Aha,"
přikývla Ruska a posadila se na lavičku vedle muže.
"Takže jsi šel sem, protože jsi tušil, že tu jako jediný přítomný Avenger budu."

Chtěl zapírat, nakonec ale poraženecky sklopil hlavu.

"Ano."

"To mi lichotí, ale stejně tě tu nechám samotného."
řekla a vzala si pár věcí, které si přinesla.
"Mám ještě nějakou práci."

"A nebo chceš být sama."
opáčil kapitán a ona se ušklíbla.

Opravdu chtěla být sama? Něco na tom rozhodně bylo, v poslední době se ve svých pocitech moc nevyznala.
Nejdřív to s Brucem, teď jí ještě začaly trápit noční můry plné obrazů z bolavé minulosti...

Zavrtěla hlavou, jako by chtěla všechny zlé myšlenky vyklepat a upřela na Stevea neutrální pohled.

"Možná."

Odpovědí jí byl ustaraný úsměv.

Vydala se tedy k východu, vojáka nechala samotného. Ještě než ale místnost opustila úplně, stihl se jí ještě zeptat:

"Co to je za písničku? Je zajímavá."

Na chvíli se zarazila, pak zavřela oči.

"Jmenuje se Poteryannaya sestra. Je o ztrátách."