Nedůvěra

685 37 2
                                    

Finn stál na tichem opředené chodbě Falcona. Poe byl s Chewiem v kokpitu, jelikož byl potřeba druhý pilot a Rey odešla do svého pokoje, a tak měl trochu času být s Rose sám. Zatím o nich nikomu neřekli. Rose nechtěla. A on jí to neměl za zlé.

Na jednu stranu tomu pořád nemohl uvěřit. Začalo to vlastně docela nevinně. Nějak přišla řeč na to, co se jim v té halucinaci objevilo, a protože on neměl žádný důvod to před ní tajit, stejně mu bylo jasné, že to asi nejspíš už ví, jí vyložil svou vizi. Byl s ní už smířený, a čím víc nad tím přemýšlel věděl, že by to možná stejně nefungovalo. Vlastně mu to mělo dojít. Nevinil z toho Rey, jak by mohl.

Ale pak se Rose trošku začala ošívat, když se zeptal na její blud. Nechápal to, a tak na ni pořád dorážel, dokud se opravdu nenaštvala a vše mu neřekla. O tom, jak žárlila na Rey, když se vrátila a on nemluvil o ničem jiném. Jak se cítila, když  jí odstrčil. V té chvíli mu bylo strašně, když si tohle uvědomil, ale díky tomu se pak dali dohromady.

Ze vzpomínek ho vytrhl blízký pohyb a jeho tvář se rozzářila, když se z poza rohu vynořila Rose. Byla ostražitá.

"Promiň, chtěla jsem mít jistotu, že nejde Poe nebo Chewie. U Rey nepředpokládám, že by do přistání vyšla ven a u Rena je to celkem jistá věc. Ale divím se, že po nás Poe nechtěl, abychom ho ještě hlídali." Šeptem pronesla, když došla až k němu.

"Je to jeho rozkaz. Hlídal by si ho sám!" Odfrkl si Finn. Nelíbila se mu představa, že jsou na jedné lodi a ještě by na něj měli dávat pozor? I když na druhou stránku pokud by je chtěl opravdu zabít a tohle by byla jenom nějaká hra, věděl, že Rose měla předtím pravdu s tím, že by je dokázal zabít i holýma ruka. A v tom případě by bylo docela jedno, jestli by stál na stráži u jeho dveří a nebo spokojeně spal ve své posteli.

Ale tím, že Rose zmínila Rena, nevědomky vrátila Finna zpátky a on přemýšlel o tom, čeho byli všichni svědkem tam venku.

"Co myslíš, že mělo znamenat tamto v hangáru ... než odešel?" Zeptal se po chvíli Rose.

"Myslíš to, jak jí políbil?" Rose se trochu pousmála, takže mu bylo jasné, že má nějakou teorii.

"Ano, ... pořád si nedokážu představit, že by snad Rey měla něco společného s ... ním, ..." A máchl rukou jen tak do větru směrem, kde se nacházel jeho pokoj." ... Na jednu stranu bych dokázal pochopit vděčnost její i Monovu, jestli je opravdu v poslední chvilce zachránil, ale stejně bych mu nedůvěřoval. Je to podezřelé. Proč by to dělal? Před pár dny ji málem zabil a teď, když měl tu možnost tak to neudělá? Nechápu." Pořád kroutil nevěřícně hlavou.

"Třeba to, co jsme viděli je právě důvod, proč ji zachránil." Zdůraznila Rose.

"Tomu přece sama nevěříš. Nemůže přece za pár dní změnit postoj z nenávisti k .... " Sám nevěděl, jak by to měl pojmenovat a slovo láska mu k Renovi sedělo, asi jako k Poeovi kbelík s hadrem. Prostě to nešlo k sobě.

"Možná sis toho nevšiml, ale já jsem neměla pocit, že by se nějak bránila. Naopak. Ale nic nám do toho není Finne, ..." Chtěla tohle téma uzavřít Rose, když v dálce zaslechli otevření dveří a přibližující se kroky. Ale to už se na křižovatce chodeb objevila Rey. Neviděla je. Za prvé byli daleko a za druhé se ani nerozhlídla, zahnula doleva a pokračovala na konec chodby, kde s hlasitým skřípěním otevřela dveře a zmizela za nimi.

"To nemyslí vážně, ..." Začal Finn, když mu došlo do jakých dveří vešla, ale Rose ho instinktivně chytla za loket, pro případ, kdyby se Finn rozhodl jít za ní.

"Třeba si s ním jde jenom promluvit. Byla hodně mimo, když se dozvěděla, co má Poe v plánu. Věř jí trochu. Určitě ví, co dělá." Snažila se ho uklidnit, což se jí trochu podařilo.

"Já vím, ... ale stejně si s ní o tom promluvím." Trval na svém.

"Ale nebuď na ni zlý, když nevíš všechny souvislosti." Poprosila ho Rose, protože v tomhle s ním zásadně nesouhlasila. Rey se netvářila, že by byla sdílná, co se týče Rena a proto se do toho nechtěla plést. I když sama byla zvědavá, co se změnilo od jejich posledního rozhovoru. Jen měla tušení, že na vyzvídání není asi ta správná doba. Jenže Finn měl svoji hlavu, takže nebyla možnost mu vymluvit, aby teď Rey nechal být. Letmo ho políbila na tvář a odešla.

Neměl v úmyslu jít za nimi. Pokud měla Rose pravdu a opravdu si šla jenom promluvit, nebude to trvat dlouho. Šel tedy rovnou k jejímu pokoji. Překvapilo ho, že dveře jsou otevřené, a tak prostě vešel dovnitř a posadil se na židli u stolu a čekal až přijde. Snažil se nějak uspořádat myšlenky a přesně si naplánovat, co jí řekne. A hlavně chtěl se trochu uklidnit, protože se tu pořád točila i varianta, že má Rose pravdu. Zase.

Doufám, že ne ... tak hloupá přece není ...

Navíc ... 

Jak? ... A hlavně kdy? ... 

Je to blbost, ... naprostá blbost ...

Netušil, jak dlouho čekal, jelikož se mu po chvilce zavřeli oči a probral ho až zvuk dveří, když je za sebou Rey zavírala.

Spoutáni sílou : ReyloWhere stories live. Discover now