Spoutáni sílou : Reylo

Mám tě ...

Když jsem konečně začala vnímat, upoutal mě Poeův hlas. Seděla jsem na kameni a cítila, jak mě někdo podpírá. Byl to Finn. Usmála jsem se na něj.

"V pohodě?" Optal se a já přikývla, ale uvnitř jsem v pohodě nebyla.

Byla sem zmatená. Absolutně jsem nechápala, to co jsem viděla. Byl to jenom blud, co na mě působil a nebo to byl nějaký výplod mého mozku, který je snad ukryt někde hluboko uvnitř? Protože ten pocit štěstí, který se ve mě rozléval byl tak skutečný a tak ...

Zavrtěla jsem hlavou. Už jsem toho všeho měla dost. Prvního řádu. Odboje. Bena. Měla jsem toho plnou hlavu a táhlo mě to k zemi. Snažila jsem se soustředit na to, co říkal Poe.

"Snažte se spojit s jednotlivými skupinami Odboje v blízkých soustavách. Až zjistí, že je Leia zajata, jistě přijdou bojovat za svou svobodu. Všichni víte, co máte dělat." Ostatní přikývli.

Všimla jsem si, že jeden z pilotů si na sebe s pomocí ostatních oblékal uniformu Prvního řádu. A tak jsem se hned zeptala Poa, jakmile k nám dorazil.

"Co s tím chcete dělat?"

"I když se nám podaří shromáždit dostatečné množství dalších povstalců, je nám to k ničemu, když nevíme, kde je drží. Proto se pokusíme dostat zase pro změnu někoho k nim. Rey, ty můžeš letěl s Finnem a se mnou." Nabídl mi nakonec. Ale to nebylo to, co jsem zrovna chtěla. Proto jsem zavrtěla hlavou.

"Ne, Poe. Potřebuji něco udělat. A musím na to být sama." Poe s Finem se na sebe oba podívali. Vůbec se jim nelíbilo, že by mě měli někam pustit samotnou. Hodila jsem prosebný pohled i na Rose, která si ke mě mezitím přisedla.

"Poe, tak ji nech. S Finnem můžu letět já." Poe nakonec přikývl.

"Buď ale v kontaktu. Jakmile budeme mít plán, připojíš se k nám." Souhlasila jsem.

"Kam poletíš?" Zeptal se mě Finn. Neměla jsem náladu mu cokoliv vysvětlovat, a tak jsem odpověděla.

"Tam, kde nebylo nic."

***

Kyla probudili hlasy jeho vojáků. Prudce se vymrštil do sedu. Okolo něho stála pětice.

"Pane, jste v pořádku?" Zeptal se ho opatrně jeden.

Podíval se vedle sebe, ale ona tam nebyla. Zaklel a vyškrábal se na nohy ignorujíc vojákův dotaz.

"Jaká je situace?" Chtěl vědět místo toho, když se vraceli nazpět tunelem ke zbytku vojska.

"Zajali jsme hlavní velení Odboje spolu s generálkou." Informoval ho.

" Výborně, přesuňte je všechny na základnu a počkejte na další rozkazy."

Potom se rozhlédl kolem. Jako muži shromažďovali teď již probuzené povstalce. Jak je okolo něho prováděli. Míhali se jim na tvářích vystrašené výrazy. Taky být takhle blízko Kylo Rena a zůstat naživu, to byl vskutku nezapomenutelný zážitek. A občas zaslechl i některé poznámky, které si mezi sebou špitali a nebo jim je četl z hlavy.

Bože, to je Kylo Ren ... 

Teď nás všechny zabije ...

A podobné, ale jeho zaujali až ty další.

To s ním bojovala .... 

S ním se střetla ... 

A přežila ... 

A kde je teď? ...

To byla otázka, která ho taky zajímala. Zřejmě se probudila dřív než on. Mohla ho zabít. Měla na to prostor, možná i čas. Ale neudělala to. Proč? Náhle ho z myšlenek vytrhl jeden z přítomných důstojníků.

"Pane, dorazil k nám jeden z vojáků, který tvrdí, že potají vyslechl všechny plány přeživších a nezajatých povstalců." To Kylo okamžitě zbystřil.

"Kde je?" Zeptal se a důstojník mu pokynul, a tak ho Kylo následoval, až dotyčný stanul před ním.

"Jaké máš informace?" Udeřil na něj.

"Pane, je jich malý počet. Jen ti, co se stihli ukrýt, než jsme dorazili. Jeden si vzal naši uniformu a snaží se infiltrovat mezi nás. Zbytek se rozdělil, aby posbíral ostatní povstalce v nejbližších soustavách a zvěd má pak poskytnout polohu, kde se nacházíme."

Kylo pozorně poslouchal. A v hlavě se mu rodil plán. Toho, co voják právě vyslechl, chtěl náležitě využít. 

Proč je pronásledovat po celé galaxii, když oni mohu přijít sami? ...

"Dobře, rozhlašte na všech vysílacích kanálech, že První řád zajal nejvyšší představitele Odboje a po zbytku žádá, aby se vzdali. Jinak budou jejich velitelé souzeni a popraveni. Mají na to týden. Chci, aby to vysílalo po celé galaxii." Potom se otočil ještě na vojáka.

"Ještě něco?" Ten se zamyslel.

"Ne, pane. Všichni měli své úkoly, až na tu holku." Kylo zpozorněl.

"Jakou holku?"

"Měla u sebe světelný meč. Ta ale neshání zbytek. Chtěla letět jinam. Něco prý udělat. A musí to udělat sama, nebo tak něco." To už měl voják veškerou Kylovu pozornost.

"A kam letěla?" Nedočkavě z něj páčil.

"Prý tam, kde nebylo nic." Kylo mu pokynul k odchodu a sám se zamyslel.

Tam, kde nebylo nic? ...

Co to sakra znamená? ...

Musí na to přijít. A bude tam sama. Tohle je jeho další šance, jak se jí zbavit, a nebude tam nikdo, kdo by jí pomohl.

Úplně vypustil z hlavy blud, který mu jeho mysl poskytla. Nechtěl se tím nechat ovlivnit, i když to bylo těžké. Ze všech sil se snažil, aby k ní nezačal cítit něco víc, než jen nenávist, ale díky jejich skoro vlastně dennímu propojování se mu to jaksi nedařilo. A proto to chtěl ukončit dřív, než mu to úplně přeroste přes hlavu a on se nechá unést něčím, co by zničilo všechno, co tak dlouho budoval.

Kde nebylo nic ....

Co je to za místo ? ... 

A nebo možná .... kde neměla nic .... 

Potom mu to došlo.

Jakku ...