Spoutáni sílou : Reylo

Dameronův rozkaz

Kylo se vracel z řídící místnosti. Vypnout záložní zdroj pro něho nebyl žádný problém. Občas se zdržel s nějakou skupinkou Huxových vojáků, kteří proti němu neměli sebemenší šanci. Pokud narazil na obyčejné pěšáky řádu, většinou se mu klidili z cesty. Jako nejvyšší vůdce vzbuzoval respekt díky svým schopnostem, a tak z něho měli jeho vojáci většinou strach, proto tak skvěle plnily rozkazy a v momentě, kdy mu snad měli čelit jako protivníkovi, se ho báli ještě více.

Proto se celkem rychle dostal zpátky do hangáru. Jenže situace nebyla vůbec dobrá. Jednotky pod Huxovým velením, již obývali značnou část a nyní již dost ztěžovali odlet povstalců. Pomalu odrážel přicházející střely a mířil směrem k Falconu, který již odstartoval a nyní se vznášel těsně nad zemí. Z věže jim někdo z nich oplácel zásahy, které Falcon utrpěl. Ne že by mu to přes štít nějak uškodilo.

Chvílemi si v duchu říkal, jestli se nezbláznil, že chce nastoupit na loď, kterou na světě nenávidí asi ze všeho nejvíc. Nehledě na to, že si byl celkem jist, co se na jeho palubě asi bude odehrávat v momentě, kdy do něj nastoupí.

Ovšem, že to věděl. Sám by to udělal, kdyby byl na jejich místě, a proto na jednu stranu váhal, zda se nemá otočit, najít si jinou loď a zmizet všem ze života. Hlavně Rey. To ona je přece důvod, proč všechno zahodil za hlavu. Teď mohl mít klid, pořád velet Prvnímu řádu a nic z toho by se nestalo.

Za normálních okolností by to udělal. Prostě by odešel a nevrátil se. Nepočítal, že by na něj snad čekali. Proto ji políbil. Myslel, že ji už neuvidí, ale když mu řekla, že počkají, ta myšlenka "zmizet" se rozplynula jako dým.

Rey se objevila na rampě Falcona, a on poznal že ho vyhlíží.

Najednou všechny úvahy byli zbytečné. A když viděl výraz v její tváři, když ho uviděla, jeho mysl se vyjasnila. Udělal správnou věc. Tím, že je zachránil před jistou smrtí, zahodil všechny své pohnutky a předsevzetí. Už nechtěl bojovat. Ne s Odbojem. Ne s ní.

Proti Prvnímu řádu by se možná přemohl. Podpořil by Odboj, ale věděl, že to se nestane a ne jeho vinou. Na jednu stranu pořád nechápal svůj postoj. Jak to, že tak najednou otočil? Tohle přece není on. Něco se s ním dělo, protože věděl, že to, co dělá je správně, i když to nechápe. Ale ví, že to musí udělat.

A tak za zvuku odražených střel se pomalu vyhoupl nahoru. Rey ho v objetí stáhla do vnitřku lodi a zavřela za nimi. Cítil tlak jejího stisku, jak ho objímala. Proudila z ní úleva, a tak ji taky sevřel do objetí a užíval si tu chvilku klidu, než přijde nevyhnutelné. Lehce se od něj odtáhla, ale jen tak aby byla co nejblíž jeho obličeji. Lehce se otřela o jeho rty, ale než jí to stihl oplatit, někdo za nimi v chodbě zakašlal. Rey se od něho okamžitě s cuknutím odtáhla, aby se podívala, kdo to je. Byl to Finn.

"Máte jít dozadu. Oba." Zavelel.

Kylo si povšiml, že se Rey trochu zamračila, a tak jí radši zatlačil víc k Finnovi, aby jí tak donutil ho následovat. Finn ale nechal Rey projít a pak i jeho. Chtěl jít jako poslední, asi aby měl jistotu. Nemohl si nevšimnout, když kolem něho procházel, že se jeho ruka dotýká blasteru, který měl u pasu. Rey si toho zřejmě nevšimla.

Pomalu ji následoval do velké obytné místnosti, kde už čekal Dameron. Ten měl na rozdíl od Finna blaster v ruce a provizorně na něj mířil.

"Poe, co to ..." Začala se Rey bránit, ale Dameron ji umlčel.

"Mám své rozkazy Rey!" Vyštěkl na ni, což ji dokonale uzemnilo.

"Musím říct, že jsem ohromen. Nečekal jsem, že se opravdu vrátíš. A už vůbec ne, když víš, co tě nejspíš čeká. " To už ale Dameron směřoval svou pozornost na něj.

"O čem to mluvíš Poe?" Nechápala Rey. Kylo už před tím poznal, že o tom zřejmě neví. Jinak by ho tak úpěnlivě na té rampě nevyhlížela.

"Má rozkaz mě zajmout. Buď mě uvězní a nebo popraví, nemám pravdu?" Odpověděl jí místo Damerona, čímž si vysloužil její další nechápavý výraz.

"Věděl jsi o tom?" Vyhrkla.

"Tušil." Odpověděl s klidem. Vytáhl z opasku svůj meč a hodil ho Dameronovi. Pak se kolem nich protáhl a pokračoval dál do lodi.

"Kam si jako myslíš, že jdeš?! " Vyštěkl po něm pilot, ohromený jeho jednáním.

"Vzhledem k tomu, že ani jeden z vás nestojí o mou přítomnost, ..." Rey do toho nepočítal, ..." a já na tom nejsem jinak, tak zbytek cesty strávím ve svém pokoji." Pronesl, aniž by se na něj otočil a pokračoval dál, než narazil na křižovatku a dal se doleva.

Na konci chodby otevřel dveře. Nečekal, že by jeho pokoj byl ponechán jako před tím. Ale překvapilo ho, když se dveře otevřeli s velkým zaskřípáním. Známka toho, že se již dlouho neotevírali. Když je za sebou s dalším skřípáním zavřel, zrak mu spočinul na posteli v rohu místnosti.

Nechal ho tak ...

Silou mysli zbavil místnost prachu a svalil se na postel. Pořád žasl nad tím, že opravdu děla to, co dělá. Dlouho tak ležel, než ho z myšlenek vytrhlo působení síly. Pomalu otevřel oči, které během víření svých myšlenek zavřel.

"Vážně? I tady?" Pronesl nevzrušeně, když se objevila vedle něho.