Spoutáni sílou : Reylo

Pomocná ruka

Kylo si to mířil rovnou na můstek. Bylo to již několik hodin, kdy dorazil zpět, ke své flotile. A nyní očekával, že budou mít nějaké nové informace. Otevřeli se dveře na můstek a on vkročil dovnitř. Z předního prostoru se k němu otočil Hux. Ale nešel k němu. Prostě tam stál a čekal, až k němu Kylo přijde sám.

Tím gestem dával Hux značně najevo, že neuznává jeho autoritu. Kylo to ale zatím přešel. Ještě bude spoustu času. A pak ten slizký had dostane, co si zaslouží.

"Generále, máte nějaké zprávy?" Optal se, jakmile došel k němu.

" Nejvyšší vůdce, ... " Začal Hux povýšeným hlasem, při kterém se Kylovi zatnula ruka v pěst. " ... Od našeho zvěda máme souřadnice nové základny. Máme nařídit nový útok?"

"Ne. Pomalu se přesuňte na nové místo. Pomocí maskování se dostaňte na planetu a vyčkejte na nové rozkazy." Poručil a už se otáčel k odchodu, když mu Hux začal odporovat.

"Máme více lidí a i palebné síly, není potřeba se takto infiltrovat. Radil bych zaútočit hned." Pronesl samolibým hlasem. Chtěl mu za každou cenu dokázat, jak pro něj jeho rozkazy nemají sebemenší význam.

Kylo se pomalu otočil zpět na Huxe a stěží potlačoval svůj vztek. Ale snažil se ho ovládnout, a tak jen pronesl.

"Můj rozkaz, zněl jasně. Proveďte ho." Řekl opravdu s klidem. Jenže Hux na to nebral zřetel.

"Pane,... nemysl ..." Více již nedořekl, protože Kylo ztratil zábrany a silou mysli ho srazil na podlahu a vymetl s ním celý můstek. Hux se poté v závalu křeči chytil za krk, když mu začal docházet vzduch.

"Máte snad pocit generále, že jsem se ptal na váš názor? A pokud je mi známo, Odboj měl dostatek času k útěku, protože jste neuposlechl rozkaz a vystoupil z hyperprostoru moc brzo!"

S tím Huxe pustil a odešel z můstku. Tohle ho alespoň naučí, že si nebude dělat, co se mu zachce. Ponížení před ostatními. Jen to platilo na lidi, jako byl Hux. Po nějakou dobu, teď bude zase jako beránek. A tím Huxe vypustil z hlavy.

Vešel do svého pokoje a jakmile zavřel dveře, pocítil příval síly. Tohle ale bylo jiné. Věděl, že tohle nemá s Rey nic společného. A to se mu záhy potvrdilo, protože před ním se v červené záři objevil někdo, koho opravdu nečekal.

"Jsi překvapen? ... Můj učedníku?" Pronesl Snoke a s pobavením si ho prohlížel.

"Jak je to možné, ..." Začal Kylo, ale hned se mu dostalo odpovědi.

"Nejenom jediové mohou po smrti promlouvat skrze sílu. Ještě se musíš hodně učit." Kylo nebyl rád, že ho vidí. Vlastně ani neměl představu, co bude následovat.

"Co chceš?" Zeptal se tedy, protože jinak důvod jeho návštěvy nezjistí.

"Musím vyjádřit svůj obdiv. Naplno se v tobě probudila temná strana síly a já nyní vidím, že mé plody nesou ovoce, ale ještě to není u konce. A ty víš, co ještě musíš udělat." Snoke na něj upřeně hleděl a Kylo věděl, co má na mysli.

Rey ... 

"Ano, ta holka." Řekl rozhodně.

"Správně, jedině ona by mohla mít tolik síly, by se ti časem postavila, jako tobě rovná. Musíš ji zničit dřív, než se tak stane. Teprve pak plně dokončíš svůj výcvik a budeš hoden si právem říkat dědic Lorda Vadera." 

S těmi slovy se Snoke rozplynul a Kylo skrze sílu poznal, že se mu již víckrát nezjeví. Tohle bylo ale to, co potřeboval. Ujištění, že to tak musí být. Že se jí musí zbavit. Tehdy ji zabít neměl. Musel to být tenkrát Snoke. Ale její čas se blíží. Jedině tak dosáhne vítězství.

A klidu ...