Spoutáni sílou : Reylo

V tunelech

Říkal jsem, že to bude mít následky ...

Co si to jako chtěl udělat? ...

Zbláznil ses? ...

Ptal se sám sebe, když se ve spěchu oblékal a vybíhal ven ke svým mužům. Ti už na něho čekali a jakmile ho uviděli, následovali ho do blížícího se boje. Jeho mysl najednou zaplavila bojechtivost, jakmile se před nimi vztyčili zdi základny a jeho vojáci postupně vbíhali dovnitř.

Všude se mu před očima míhali jen bílé šmouhy uniforem Prvního řádu, ale nikde neviděl žádné větší skupiny povstalců. Jen pár opozdilců, které se podařilo zadržet. Kylo nechápal, kam mohli všichni tak najednou zmizet. Sice jejich počty nebyli tak velké, jako jeho vojsko, ale ne zase tak málo, aby jen tak bez povšimnutí zmizeli. To už v dálce viděl přibíhat jednoho vyššího seržanta.

"Pane, velitel si vás žádá dole ve sklepení." Udýchaně ze sebe vypotil.

Kylo na nic nečekal a vydal se směrem, kterým ho voják vedl. Došli do jakéhosi skladu, kde úplně vzadu postávala skupinka vojáků v čele s velitelem.

"Pane, zdá se že zbytek povstalců uniklo těmito východy. Na skenerech nebyli vidět, ale pokud je použili musí ústit až za hranicí štítu."

Kylo se pozorně zahleděl do tmy, kde se na zdech shlukovali krystaly.

Riskantní, ... to bych od nich nečekal ...

"Kontaktujte zbytek, ať se přesunou na druhou stranu, a najdou východy. Zadržte všechny, kteří se dostanou na druhou stranu a zbytek ať si vezme z lodí helmy na opravu v kosmu. Měli by částečně zabránit těm výparům." Velitel přikývl a tlumočil rozkazy dále.

"Ostatní za mnou." Pokynul zbytku a vydal se do tmy jen s rudým světlem svého meče.

Pospíchal, znal tyhle věcičky a taky věděl, že ani on se jim po chvilce nedokáže ubránit. Snažil se moc nedýchat a razil si cestu dál tmavým tunelem. Postupně jeho muži odpadávali jeden po druhém. To už ale cestou nacházeli i těla vojáků Odboje, kteří měli slabší mysl, a tak je to skolilo dříve než jiné.

Potom Kylo osaměl. Právě míjel velkou skupinu povstalců. Mezi hromadami tváří rozpoznal Finna, i toho pilota Damerona. Věděl, že velení Odboje teď leží před ním a mezi nespočetnými hromady těl i někde mezi nimi jeho matka. Ale ona nebyla ta, kterou hledal. Ať se snažil sebevíc nenacházel jí. To už ale taky začal pociťovat účinky halucinogenních látek, ale ještě pořád si dokázal udržet zdraví rozum. Musel jít dál. Ona jistě došla dál než ostatní.

Ještě dlouhou chvíli bloudil tmavými zákoutími, až v dálce před sebou uviděl modrou záři. Má ji. Klečela na všech čtyřech. Meč v její  ruce se dotýkal země, a tak za sebou nechávala spálenou stopu, jak se i přes všechnu snahu chtěla dostat dál.

To už byl ale u ní. Chytil jí za lokty a vytáhl na nohy. V ten moment se ale na něm plně projevilo stejné poblouznění mysli, a podlomila se mu kolena. Oba se zhroutili zpět k zemi. Rey se již nehýbala. Kylo se ještě ze všech sil snažil vydrápat na nohy, ale to už se jeho mysl kompletně propadla do směsi bludů a vidin.