Spoutáni sílou : Reylo

Splynutí

Bylo už celkem pozdě, když se Kylo dostal do svého pokoje. Byl unavený, a tak si jen odložil plášť, meč i rukavice a oblečený se na chvíli natáhl na postel. Ruce si dal za hlavu a zavřel oči. Najednou ale začal pociťovat sílu.

Je možné, abychom se spojili hned dvakrát za sebou? ...

Tedy vlastně třikrát ... 

I když poprvé byla mimo, takže to moc nepočítal.

Vtom se ale zjevila. Trošku ho to zarazilo, protože ležela vedle něho. Byla k němu otočená zády a napůl přikrytá dekou. Víc neviděl. Nespala. Cítil to. Chvíli tak mlčky leželi vedle sebe. Potom zvedla hlavu, ale než stačila cokoliv říct předběhl ji.

"Možná, bychom se mohli pro jednou ignorovat." Neměl sílu zrušit ten klid, co mezi nimi byl.

I když to bylo zrovna to, čemu se snažil za každou cenu vyvarovat. Byl na to moc unavený. A udržet si od ní odstup by znamenalo mluvit s ní a vynaložit další úsilí, kterého se mu teď nějak nedostávalo, neboť ho vyplýtval na spojení před pár hodinami a zbytek při tréninku.

Nic neřekla. Jednu ruku si dala pod hlavu a druhou si zlehka položila nahoru na bok do míst, kde nebyla zraněná. Ticho narušovalo jenom jejich pravidelné oddechování.

Poznal, že usnula když ji ruka spadla z boku blíž k němu, a tak si dal pod hlavu polštář s myšlenkou, že jen na chvilku zavře oči. Spánek ho ale nenechal dlouho čekat. A jak se pomalu propadal do říše snů, jeho ruka mu sjela z břicha a lehce se dotkla Reyiných prstů. I tento malý dotek zapříčinil, že se jejich mysl propadla do společného snu.

***

Kylo prudkou rychlostí narazil do Rey, a tím jí strhl zpět k zemi. Náhle si vybavil, že by měl od ní schytat ránu do břicha, a tak jí hned přitiskl svým tělem k podlaze a nedal jí tak možnost na něj zaútočit. 

To Rey trošku zarazilo, takže se musela rychle připravit na to, co přijde. Pomalu začala zvedat volnou ruku, připravena čelit útoku jeho ostří. Jelikož druhou jí už za hlavou zase tvrdě tiskl k podlaze.

Kylo natáhl ruku, připraven přivolat svůj meč. V tom si uvědomil, že změnil, co se mělo stát, a tak vlastně může změnit cokoliv. Stáhl ji nazpět a místo toho, zachytil tu Reyinu, kterou k němu již v obraně zvedala. 

Rey se na něj vyděšeně dívala, když jí druhou ruku přirazil k podlaze vedle té první. Neměla teď žádnou šanci se bránit.

Kylo byl opět plný vzteku a frustrace, které ona byla příčinou. Propaloval ji očima a honilo se mu hlavou tisíce myšlenek, co by s ní teď mohl udělat. Avšak tělo jednalo rychleji než hlava, protože bez jediného rozmyšlení tvrdě zaútočil na její rty.

Snažila se mu vysmeknout, když jí začal líbat, ale držel jí neskutečně pevně. Ztrácela cit v dlaních. Přesto se nechtěla vzdát, ale po chvilce si z hrůzou uvědomila, že místo toho, aby se bránila, mu jeho polibky s náruživostí vrací.

Kylo poznal, že se už nebrání. Naopak, a tak povolil stisk a pomalu svýma rukama sjížděl dolu po těch jejích.

Jakmile pocítila, že má volné ruce, už nedokazala svoji mysl přimět k odporu. Zvedla je k němu a zabořila mu je do vlasů, ve snaze si ho k sobě přitáhnout ještě blíž.

Oba se ztratili ve směsi vášnivých polibků.

Všechna jejich vzájemná nenávist se náhle rozplynula a její místo nahradilo něco jiného. Něco, čemu by se za normálních okolností oba bránili, a ani jeden pro to neměl pojmenování. Ale oba to měli někde hluboko v sobě.

Kylo přesunul svou ruku a chytil ji za bok, když v tom vykřikla bolestí ...

***

Kylo se posadil na posteli. Zhluboka dýchal. Chvilku mu trvalo, než si uvědomil, že je ve svém pokoji. Podíval se vedle sebe. Jeho spojení s Rey již bylo pryč. Přesto ještě pociťoval zbytky síly. Nevěnoval tomu však pozornost, jeho mysl trápila jiná věc. Pomalu vstal a začal přecházet po pokoji. V hlavě se mu rojili myšlenky a ty nejdůležitější se draly na povrch.

Co jsem to udělal ... 

Není to tak dávno, co se zapřisáhl, že nedovolí, aby něco změnilo jeho postoj vůči Rey. A měl na mysli přesně tohle. Jejich spojení předtím zvládl dobře, a pak ho tahle zradí vlastní mysl. Co mysl. To on sám za to může. Mohl jí klidně zabít, ublížit ji, ... znovu.

A co já udělám? ... Začnu jí líbat ...

Udivilo ho, jak rychle zahodil svoje předsevzetí za hlavu. Zlostně bouchl pěstí do ocelové zdi a hned se mu klouby zbarvili krví. Měl na sebe neskutečný vztek. Ale prostě to musel udělat. Nevěděl proč, ale v tu chvíli už tomu nemohl zabránit. A nebo ani nechtěl? Ale přesto pořád cítil v těle chvění. Byl to sice jen pouhý sen, ale bylo to tak reálné, ... skoro až skutečné.

***

Zděšeně jsem otevřela oči a v boku mi pulsovala ostrá bolest. Pomalu jsem se posadila a zlehka se dotkla svých rtů. Bylo to zvláštní, ale ještě teď jsem cítila tlak jeho rtů, jako by to bylo doopravdy a při té vzpomínce se mi rozklepaly ruce.

Párkrát mě políbil Finn to ano, ale tohle bylo něco jiného. Něco tak ochromujícího, že moje hlava vypověděla službu a já už nemohla nic jiného než se tomu poddat ...

Trhla jsem sebou a zavrtěla hlavou. Takové myšlenky bych neměla mít. Jsme nepřátelé, a tak to musí i zůstat. Protože až přijde správný čas, musím být připravená ho zničit.

Jenže moji mysl zaujalo ještě něco. A to zbytky síly okolo mě. Uvědomila jsem si, že vedle mě není, ale naprosto přesně jsem si byla jistá, že to co cítím, je zbytek zrovna ukončeného spojení a hlavou mi proběhla snad ta nejhorší myšlenka ze všech.

Viděl to ? ...