Spoutáni sílou : Reylo

Záchranný manévr

Vběhla jsem do hangáru a ke svému zděšení jsem zjistila, že je plný suti a trosek, jak na podlahu postupně padali kusy stropu, který byl již značně poškozen. Jen stěží jsem se dostala na druhou stranu. Za prvé za to mohli právě oné sutiny a za druhé rána na mém boku, která o sobě nyní dávala plně vědět. Jenže Falcon tam nebyl.

"Chewie!" Zaklela jsem.

Pak mě ale něco napadlo, a tak jsem se rozběhla k hraně hangáru. Právě když jsem byla skoro u něj, se v prostoru vletu objevil Falcon. Finn stál na vysunuté nástupní rampě a vyhlížel mě. Jakmile mě uviděl, promluvil do komlinku, který měl na zápěstí.

"Už jí mám, leť blíž."

To se ale snáze řeklo, než udělalo. Jelikož se začala bortit i samotná skála, ve které byl hangár vytesán a kusy skal teď padali těsně okolo Falcona. Jenže teď se odlomil větší kus, který se řítil přímo na něj. Ještě jsem stihla zaregistrovat, jak se Finn podíval někam za mě, ale už nestihl nic říct, protože Chewie právě strhl Falcona směrem dolů, aby se tak vyhl střetu s padající skálou.

Sledovala jsem, jak Chewie kopíruje tvar údolí, a pak se vznesl vysoko nade mě, kde se začal otáčet. Pochopila jsem, co se chystal udělat. Tenhle manévr mi Chewie kdysi vysvětloval. Dělal ho s Hanem mnohokrát a nesčetněkrát jim zachránil i život, a teď bylo na něm, aby zachránil i mě, protože jsem si uvědomila, na co se Finn díval.

Moje soustředěná mysl ho cítila. Musel být blízko. Tak blízko, že ho Finn viděl. Nebyl čas se ohlížet, protože právě v tu chvíli se na horní hraně stropu objevil Falconův stín a já se rozběhla. V tu chvílí se Falcon prořítil střemhlav dolů do údolí a já padala přímo do otevřených dveří lodě.

Chewie stočil loď do příma v momentě, kdy jsem byla mezi dveřmi, takže jsem se schoulila do kotoulu a z něho jsem přistála na všech čtyřech na podlaze. Meč se odkutálel ke zdi a já jsem zhluboka oddechovala. Ten skok mě totálně vysílil. Od boku k žebrům mi pulsovala neskutečná bolest a po čele mi začali stékat kapičky potu.

Jen s velkým úsilím jsem se vyškrábala na nohy a chytla se okraje rámu dveří. Vzdalovali jsme se od hangáru, ale já i na tu dálku viděla černou postavu s rudým mečem, jak stojí na okraji, a v hlavě jsem slyšela jeho hlas.

"Ještě se uvidíme. Tohle není konec ... "

Stiskla jsem tlačítko a zavřela jsem dveře. V tom se mi zamotala hlava a já se podél dveří sesunula do sedu. V dálce jsem slyšela přibíhající kroky a volání mého jména.

"To ... je ... dobrý ..." Sesouvala jsem se ze sedu do lehu. " .... Jsem ... v ... pořá.." Ale to už se moje tvář dotkla chladné podlahy Falcona a já jsem zavřela oči.