❝Ohlédla se zpět na nekonečnou cestu před sebou. Uvědomila si, jaká příležitost se jí naskytla. Život jí teprve začal. Nikdy netušila, kam vlastně patří, odkud se vzala a jaký je důvod její existence. Doufala, že na konci tohoto zdánlivě nekonečně d...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
„Zlý divočák teď ukládal o život Robertu králi. Tak tlustý byl, že podoba se dobrému králi zdály. Náš odvážný král křiknul jen, tak pojď, já hlavu ti setnu! Na lva, co je v mé posteli, ty nemáš, to ti řeknu. Tak skončil boj svůj Robert král poslední ze svých chvil. Lev dávno mu koule odřezal! Divočák ho dorazil."
Něžné tóny psaltéria* dozněly trůnní síní Velkého sálu, v jehož čele se tyčil nepohodlně vyhlížející trůn, jenž nesl jméno Železný. Rytíř neoděn v lesklé zbroji, znaven dalekou cestou až ze Severu, hleděl do země. Jeho tvář poseta rodícími se vráskami a několika jizvami byla zachmuřená. I když se to pod hustým a neupraveným plnovousem nemuselo hned na první pohled zdát.
Byl zamyšlený. Ani neposlouchal slova hanlivé písně někoho, kdo si utahoval z Koruny a vlastně i zesnulých. Oči tupě zaražené do země před sebou pozorovaly výjevy z jeho minulosti. Jeden z výjevů se odehrával právě v této síni. V této síni, kde byl králem Aerysem II. pasován na rytíře.
Z myšlenek ho probral až křik muže, jenž žádal nového krále Sedmi království o milost. Dunivý tón hudebníkova nástroje dopadající tvrdě na zem prošel starému rytíři kolem uší a dal tak rozeznít tlukotu oddaného srdce, jež začalo nepříjemně narážet do jeho hrudi. Zpěvák přišel o jazyk. A co čeká jeho?
„Ser Malcolm Branfield, sloužící důstojník Městské hlídky Králova přístaviště," zvolal hlas do tichem prostoupeného sálu, jež bylo narušováno jen tlumivým nářkem bývalého zpěváka. Rytíř jak na povel vyšel vpřed ze zástupu. S hlavou stále skloněnou odhodlán přijmout svůj osud, ať už bude jakýkoli.
Stanul před Železným trůnem poprvé bez svého zlatého pláště. „Vaše výsosti," poklekl a konečně vzhlédl vstříc pohledu nového mladého krále, jenž na něj s lehkou nelibostí shlížel.
„Sere Branfielde," skřehotavý hlas velmistra s dlouhými vousy obklopil síň, když se jal slova. „Vaše funkce v Městské hlídce je zejména cvičení nových členů stráží Zlatých plá-"
„Já bych řekl, Vaše funkce byla, milý velmistře Pycelly." Měl drzý hlas. Troufalý a beze špetky respektu. Je to král, připomenul si Malcolm a i nadále se snažil udržet chladnou hlavu. I přesto že jeho srdce se pod hlasem Joffreyho I. Baratheona rozechvělo a žaludek nepříjemně stáhl.
Malcolm odhodlaně vstal zpět na nohy a narovnal se. Jeho oči přejely po lidech, jež na něj shlíželi. Shrbený velmistr s bílým plnovousem zrovna zmateně hleděl na mladého hocha, jehož hlavu se zlatými vlasy zdobila podobně zlatá koruna. Stejně zlaté prameny vlasů zahlédl Malcolm hned vedle trůnu. Byla to Cersei Lannister, matka krále, jejíž tvář, jako by kamenná nic neříkala, jen vyčkávala na svoji chvíli. Na Malcolma shlížel i Mistr našeptávačů. Jeho výraz se zdál ustaraný, i když to se mohlo Malcolmovi pouze zdát. Po boku Mistra našeptávačů se náhle objevil i Malíček. Ten se naopak přívětivě usmíval.
