Tam, na jednom z kopců uprostřed Daru postavili malou hranici. Když pokládala tělo bez života na srovnaná, dřevěná polena, cítila, jako by právě odevzdávala bohům kus sebe. Snad ji Staří bohové trestaly za její hříchy a sobeckost, či to byl pouze obyčejný osud a stalo se tak, jak se stát mělo... Ať už to bylo, jak chtělo, ona to nesla velice, velice těžce.
Naposledy ho pohladila po jeho bílém kožichu a jemně ho podrbala za uchem, jak to vždycky dělávala, v naději, že ho tím snad dokáže přivézt zpět. Ale již dávno bylo pozdě... Malcolm přilož k malé hranici pochodeň a rázem je ozářilo teplé oranžové světlo. Svého věrného přítele viděla již naposledy.
Plameny hladově olizovaly jeho tělíčko. Nedokázala se na to víc dívat. Odvrátila zrak a pohlédla do krajiny. Pod kopcem se na koních vezlo několik mužů. Při pohledu na malého jezdce se zlatými vlasy si vzpomněla na jejich ranní loučení: „Jediné, co potřebuješ je aliance. Dávej na sebe pozor, milá Tysho Bouře." Za jeho svolení malého lorda objala. Až teď ji došlo, že onehdy na Zdi, kdy jí tak podle domluvil noční hlídku bez jejího vědomí, se jí pouze nenápadně snažil předhodit potencionálního spojence. Dva bastardi by mohli být dobrými strážci Zdi. Zřejmě asi netušil, že jí Jon Sníh nemohl vystát, tedy alespoň takto jí to přišlo. Byla z toho špatná...
Kvůli Jonu Sněhovi se ale necítila tolik špatně jako, když ráno před odjezdem lorda Tyriona zaslechla, jak se baví s lordem Velitelem a Malcolmem: „Můžeme ti věřit?" ptal se ostražitě Mormont. „Lannister vždycky platí své dluhy," odvětil mu na to Skřet.
Tysha sklopila od Tyriona Lannistera pohled a povzdechla si. Malý bohatý lord jistě zaplatil Noční hlídce, aby pod svá černá křídla přijala dívku. Takhle si to nepřála...
Malcolm Branfield si povzdechl též. S očima v plamenech přistoupil k dívce, jež pro něj byla jako jeho vlastní dcera, a ochranářsky ji vzal kolem ramen. Přemýšlel o ranním loučením s Tyrionem Lannisterem: „Jsem ti navěky zavázán, můj lorde," klečel před ním. „To není za potřebí, Malcolme. Jsi můj přítel. Bylo mi ctí vypomoct příteli v nouzi." Vyhledal očima muže na koních pod kopcem a smutně se usmál. Bez lorda Tyriona a Yorena bude na Černém hradě beze sporu nouze o zábavu...
Se sklopenou hlavou a v slzách utopených očích se vydávala následovat Malcolmova hnědáka. Vraceli se na Černý hrad. Tysha se nedokázala otočit a naposledy se podívat na doutnající trosky hranice. Její přítel byl pryč, už nikdy se nevrátí.
Celou cestu bylo mezi nimi hrobové ticho. Tysha se pokoušela potlačit stesk a ztrátu, jež zanechala v jejím srdci bolavou ránu, a její strýc stále víc a víc dumal nad opuštěním Černého hradu. Vydali by se na východ přes Úzké moře do Svobodných měst... Byli by v bezpečí, ona by byla v bezpečí. On by sice porušil rozkaz lorda Eddarda Starka, ale obětoval by i vlastní život, jen aby si byl jist, že jí již více nic nehrozí.
Poté co zavedli koně do stáje a zanechali je tam jednomu ze štolbů, musela Tysha urputně ujišťovat svého strýce, že je v pořádku. Sice věděla, že by mu lhát neměla, ale jinak by za ní nejspíš chodil celičký den. Chtěla být sama. Alespoň na chvíli. Rychle vybíhala schody do nejvyšší věže Černého hradu. Tuto stezku absolvovala dnes již předtím za brzkého rána. To v sobě ještě držela špetku naděje. Teď se ale utápěla v peřejích žalu a bolestivé ztráty.
Sice toužila být raději o samotě, jenže zde na Černém hradě nevěděla, kam by se před světem mohla schovat. A také se rozhodla již nikdy víc nebýt sobecká. Věděla, že mistr Aemon ji zadá nějakou práci. Mermomocí chtěla ukázat, že je Noční hlídce dívka, jako je ona, platná.
आप पढ़ रहे हैं
Sněžné bouře || Hra o trůny
फैनफिक्शन❝Ohlédla se zpět na nekonečnou cestu před sebou. Uvědomila si, jaká příležitost se jí naskytla. Život jí teprve začal. Nikdy netušila, kam vlastně patří, odkud se vzala a jaký je důvod její existence. Doufala, že na konci tohoto zdánlivě nekonečně d...
