„Je to rozkaz lorda Pobočníka, taky se mi to nelíbí, ale-"
„Rozkaz?" chrlil Malcolm. „Rozkaz?!" opakoval s nelibostí a hněvem. „Já sloužím pouze jednomu rodu a lord Pobočník do něj rozhodně nepatří."
„Ano?" podivil se lehce výsměšný hlas Yorena. „A jak se jmenuje ten rod, smím-li se zeptat?"
Rozlehlo se ticho. Tysha seděla nehlučně ve vedlejším pokoji. Před nějakou dobou ji poslal Malcolm spát, poté co přišel na návštěvu k nim domů Yoren, bratr z Noční hlídky, jenž plnil funkci náboráře. U nohou jí ležel Špindíra a spal. Tysha však spát nedokázala. Nebylo to jen kvůli tomu, jak strýc Malcolm rozhněvaně křičel. Spíše to bylo kvůli nadcházejícímu dnu. Jak to tak zatím vypadalo, Tysha a Malcolm se zítra brzy za rozbřesku budou muset vydat s Yorenem a dalšími do Černého hradu na Sever.
Svět se jí hroutil. Nejenom že dnes přišla o věrného přítele, který ji toho tolik naučil, ale zítra měla ještě ke všemu přijít o celý domov. Ne že by to tu nějak milovala, ale... jednoduše tu byla zvyklá. V rukou právě svírala Rossův luk, jenž jí přinesl Malcolm. Potřeboval by vyměnit tětivu, přemýšlela ve snaze přimět svoji hlavu dumat nad něčím jiným, než je smrt.
„Nuže," promluvil po delší odmlce Yoren. „Nevím, co na to řeknou moji bratři, ale... jelikož jsi můj přítel Malcolme, klidně za vás budu ručit."
„Díky, Yorene," Malcolm teď už docela zklidněný poraženě vydechl. Už mu pomalu docházelo, že nemá na vybranou a také byl pevně rozhodnut Tyshu ochránit. Již delší dobu sám tušil, že Královo přístaviště není zas tak dobrá skrýš, jako bylo panství jeho rodu za Vlčím lesem. A teď se naskytla tato příležitost. Příležitost vstoupit do Noční hlídky a tím být úplně odstřižen od zdejšího světa. A pouze chránit Zeď před divokými nájezdníky. Nic víc, nic míň.
„To nestojí za řeč," Yoren mávl s úšklebkem rukou. „Já pouze plnim rozkazy. Uvidíme, co rozkáže lord Velitel, až budeme na Zdi."
„Je to uvážlivý muž. Už jednou jsem se s ním setkal," řekl Malcolm koukaje z okna na ulici. Město už bylo dávno potopené v noci. Lidé začali zapalovat svíce a dávat je do oken.
„Ano, a také je velitelem Noční hlídky. Složil přísahu stejně jako ostatní bratři. Schválně, jestli se lord Velitel bude řídit rozkazy králova pobočníka." U poslední věty se uchechtl a když domluvil, pořádně se napil z poháru vína v jeho ruce.
„Nu," Malcolm si unaveně povzdechl. „Pak už zbývá jedině Essos." Nemohl uvěřit tomu, kolik problémů mu najednou dopadlo na ramena za pouhý den. Bylo mu jasné, že se před nimi otevírá nová, dlouhá cesta plná různých komplikací a nepřátel.
„Nebo Ironrath," Yoren ho doplnil a vzápětí si doléval svůj pohár. Malcolm nad touhle poznámkou ale mlčky zavrtěl hlavou. Tysha si tiše povzdechla. Věděla, že Malcolm se do domoviny své sestry již nechtěl vrátit. Po smrti jeho sestry a jejích dětí už svůj domov nechtěl navštívit.
„Již padla noc, příteli. Oba bychom si měli odpočinout na zítřejší den," Malcolm rozumně promluvil po kratším, přemýšlivém tichu.
„No, jistě," Yoren urychleně dopil a vstal. „Ještě mi ale pověz, příteli," zarazil se a slovo ‚přítel' vyslovil poněkud důrazněji. „Jak se jmenuje ta sirota, který dáváš své přístřeší již tolik let?"
„Tysha," Malcolm odpověděl vcelku uvážlivě. Vzápětí totiž očekával další otázky.
„Hm, zvláštní jméno. Tos jí takhle nechal pojmenovat ty?" Yoren se zřejmě pokoušel o vtip, ale Malcolmovi na tváři úsměv nevykouzlil.
ČTEŠ
Sněžné bouře || Hra o trůny
Fanfiction❝Ohlédla se zpět na nekonečnou cestu před sebou. Uvědomila si, jaká příležitost se jí naskytla. Život jí teprve začal. Nikdy netušila, kam vlastně patří, odkud se vzala a jaký je důvod její existence. Doufala, že na konci tohoto zdánlivě nekonečně d...
