Seděla na malé stoličce v rohu místnosti a čekala, co se s ní bude dít. Pár stop od ní stála ta zrůda, s níž od doby, co mu řekla své falešné jméno, nepromluvila. Byla raději potichu a marně se snažila skrýt své zarudlé oči. Domýšlivě tušila, že se za chvíli uvidí se svým strýcem.
Velké dveře cvakly a do sálu vcházel štíhlý muž se sebejistým krokem doprovázen dvěma strážci z Městské hlídky. Byl to Malcolm Branfield.
„Malcolme," Tysha úlevně vydechla, když ho spatřila. Cítila se lépe. Teď by se jí nemělo nic stát, tedy alespoň doufala. Malcolm se na ni ale ani nepodíval. Poznala, že se na ni zlobí.
„Tak co se tu děje?" ozval se zase jiný muž. Byl poslední, kdo vkročil do sálu. „Nemám moc času. Clegane, proč jste přivedl tu dívku do sálu Malé rady?"
Ohař, problesklo jejími myšlenkami. Ano, zaručeně tou zrůdou, která ji sem dotáhla, byl právě Ohař, pravým jménem Sandor Clegane. Tysha o něm v Králově přístavišti slýchávala hned několik děsivých historek. Prý to byl velice zručný a brutální bojovník. O jeho brutálnosti se dnes mohla přesvědčit.
„Lorde Pobočníku," zamručel Ohař. „Kradla v kovárně," odpověděl jednoduše a bez okolků.
„No?" podivil se pobočník krále. Letmo se podíval na Tyshu a pak zpět na Ohaře. „Proč ji potom neodvedeš do žaláře? Tam se s ní vyrozumí. Copak se pobočníci krále někdy zabývali malými přestupky?"
„Není to poprvý," řekl Ohař s vyrovnaným kroucením hlavou do stran. V tu chvíli se znovu otevřely dveře. Do sálu vcházel kovář, mistr svého řemesla, a Gendry.
„To je ona! Ta zlodějka!" nadskočil okamžitě mistr s ukazováčkem namířeným na Tyshu. Gendry za svým mistrem pochodoval jako zmučený pes. Mistr jistě chtěl, aby Gendry všechno dosvědčil a tak skoncoval s drobnými krádežemi malé zlodějky. „Mylorde, žádám zadostiučinění. Tahle zlodějka u mne snad každý týden krade hroty na šípy, které uctivě kuji pro Královskou gardu. Co mám pak dělat, když mi vždycky půlku sebere ona?" mistr začal kňučet jako lísavý pes s prosíkem na tváři. Tysha se musela znechuceně ušklíbnout.
„Tysha není nějaká zlodějka!" Malcolm konečně promluvil. Měl toho dost. Celé to bral jako falešné obvinění.
„Ale je!" hádal se s ním mistr. „Viděl jsem jí na vlastní oči! Tady můj učeň ji viděl taky."
Gendry potichu stál za svým mistrem se skloněnou hlavou a Tysha si jen přála, aby vůbec nepromluvil.
„Lorde Starku, prosím tě, ona je jenom malá sirota. Nemá ještě tolik rozumu," Malcolm přistoupil k týden starému lordu Pobočníkovi, Eddardu Starkovi, a začal s přemlouváním. Tyshe pro změnu začala stoupat zuřivost, když o ní strýc mluvil zrovna takto. „Dám ti své slovo, že si ji už srovnám sám."
„Malá sirota," ušklíbl se Ohař. „Proč potom používá tvoje jméno, Malcolme?"
Malcolm zatěkal očima z Ohaře na Pobočníka a pak pohled upřel na Tyshu. „Jiné jméno nemá," odpověděl po delší odmlce.
Sálem se rozlehlo ticho. Všichni, kromě Gendryho, upřeli pohled na Tyshu. Ohař si ji prohlížel dost podmračeně, vypadal vskutku strašidelně. Malcolm byl rozhodně nazlobený a lord Eddard Stark projevoval jakousi lítost, kterou skrýval vcelku otráveným zevnějškem.
„Mně nenáleží rozhodovat o osudech drobných kapsářů. Mám daleko důležitější věci na práci. Tuto dívku trestat nehodlám," zavrtěl hlavou do stran.
„Nehodláš? Stačí říct rovnou, že nechceš," Ohař si před ním odplivl. Asi tím vždy dával najevo své znechucení.
„Lorde Pobočníku, já pouze žádám spravedlnost!" ozval se mistr a Gendry za ním tiše zaúpěl. „Tahle zlodějka by si zasloužila useknout tu svojí nenechavou ruku!"
ČTEŠ
Sněžné bouře || Hra o trůny
Fanfiction❝Ohlédla se zpět na nekonečnou cestu před sebou. Uvědomila si, jaká příležitost se jí naskytla. Život jí teprve začal. Nikdy netušila, kam vlastně patří, odkud se vzala a jaký je důvod její existence. Doufala, že na konci tohoto zdánlivě nekonečně d...
