Sněžné bouře || Hra o trůny

15. kapitola: Zbrojmistr Černého hradu

Kráčeli po dřevěných schodech s jediným cílem – jídelnou. Sníh, jenž napadl přes noc, z nádvoří již skoro vymizel pod chodidly několika mužů Noční hlídky, a měnil se ve špinavé bláto. Srdcem tvrze zněla, jako každé ráno, řinčivá píseň mečů a rázný hlas zbrojmistra Allisera Thorna. Budoucí bratři Noční hlídky se proti sobě oháněli tupými meči. V té největší skupince, nad kterou ser Alliser každým dnem hlídkoval, byl i on. Jako všichni ostatní měl na sobě tu stejnou ošuntělou zbroj (dá-li se to tak vůbec nazývat) z tvrdé kůže a stejně jako ostatní svíral v ruce jílec meče bez ostrých hran. Leč i přese všechno, nebyl jako ostatní. Každého svého soka přemohl. Byl lepší než všichni kolem něj.

Den po bouři byl poklidný, ale žel bohům naprosto zamračený. Olověné mraky se těžce valily po obloze s varováním další chumelenice, která mohla nadejít každou chvílí. Vypadalo to na vskutku únavný den a to bylo zatím pouze dopoledne.

Jak kráčeli vedle sebe za stejného tempa, optal se jí na to, jaká byla její první noční hlídka na Zdi. Ona odpověděla otázkou, jež mu položila i tu včerejší noc. Proč jí to udělal? Nejenom, že tam nahoře měla tu noc pocit, že přišla o všechny prsty, ale také se do postele dostala až nad ránem. Neuběhlo ani pár hodin a už musela vstávat a jít do kuchyně. Tyrion jí jako odpověď věnoval omluvný úsměv a jednoduše pravil, že pokud tu chce i nadále být, musí si na to zvyknout.

A ona tu chtěla být. Chtěla totiž dokázat, že i dívka, jako je ona, může být stejně dobrým členem Noční hlídky jako třeba takový... Benjen Stark. Vešli do jídelny a tam seděl spolu s Yorenem.

„Můj pane," zdravil malého lorda okamžitě Yoren se šibalským úsměvem. „Slyšel jsem, že jsi včera byl na Zdi. Vydávat se tam nahoru v takové nepřízni není moc moudrej nápad na lorda, jako jsi ty."

Tyrion se krátce zasmál mezitím, co si sundával velký kožich z ramen. „Kdo měl tušit, že se počasí tolik zkazí?"

„A..." Yoren se pobaveně ušklíbl a napil se ze svého džbánu. „Jak se ti to tam líbilo?"

Tyrionovu odpověď už nemohla Tysha slyšet. Spolu se Špindírou zašla do kuchyně, jak nejrychleji mohla, aby ji do jejich konverzace nestihli nijak zatáhnout. Leč když si uvázala bílou zástěru kolem pasu a přistoupila k Hobbovi, tázajíc se, s čím mu má pomoct, vtiskl jí do rukou velikou láhev plnou medoviny. „Běž nalít lordu Tyrionovi," řekl.

Tyrion Lannister byl na Černém hradě ctěnou návštěvou a tak se podle toho všichni zde na hradě chovali. A tak nezbývalo Tyshe nic jiného, než se do konverzace mezi Polomužem, Prvním průzkumníkem a putovní vránou Noční hlídky nenápadně vmísit.

„... Divocí ale nejsou tím důvodem, proč špatně spím," hovořil Benjen Stark polohlasně s vážným pohledem zabodnutým do Tyriona. „Nikdy jsi na sever od Zdi nebyl, tak mi neříkej, co tam je." Tyshe přeběhl mráz po zádech z jeho mrazivě vážného tónu hlasu. Zpomalila krok a snažila se přijít na to, o čem se malý lord a mladší bratr lorda Eddarda Starka bavili.

Benjen Stark vstal a tím jeho ostrý pohled s lehkým náznakem nelibosti z Lannistera shodil. Tyrion byl už raději zticha.

„Tak ty jdeš pod zem?" ptal se Yoren odkládaje svůj dávno prázdný džbán. Vzápětí se postavil na nohy před Benjena.

„Ano," kývl a přijal jeho pravačku.

Společně se rozloučili s přátelskými úsměvy, když však Benjen Stark opouštěl místnost, stihl ještě před svým odchodem věnovat lannisterskému Skřetovi nemilý pohled. Následně za ním klaply dveře.