Problem at the Other Side

Čtvrtý díl

Jason

Angličtina byla jediný předmět, který jsem neměl s Hankem, ani s Emmou, ale za to jsem ho měl s Lucy a Catherine. Kráčel jsem vedle Lucy podél skříněk a díval se do telefonu. Projížděl jsem svoji zeď na Facebooku, už asi po sté za tenhle den, i když tam nic nového nebylo. Přišel mi snap od Hanka.

Když jsem ho otevřel, naskytl se mi pohled na Emmu přitisknutou k Hankovi, jak si navzájem přivlastňují rty dost brutálním způsobem. Emma měla v pěstech Hankovo tričko a Hank měl jednu ruku na Emmině zadku, druhou zřejmě držel mobil. Znechuceně jsem telefon zamknul a strčil si ho do zadní kapsy džínů.

"Co je?" zeptala se Lucy bez toho, aby zvedla pohled od svého mobilu.

"Nic ," odbyl sem ji. Stejně zněla, jakože ji to nezajímá. Za pár vteřin narazila do jedné z prvaček, do jedné z těch, které si barví vlasy do šílených odstínů - teď to byla zářivě růžová. Lucy ji chvilku vraždila pohledem a pak promluvila: "Dívej se, kam šlapeš." Prvačka se vystrašeně ohlédla na svou kamarádku a proběhla kolem ní, růžové vlasy za ní vlály. Lucy se tvářila spokojeně a pak se zase ponořila do hlubin Instagramu.

"Nemyslíš, že by ses měla na cestu soustředit spíš ty?" zeptal jsem se Lucy, ale nevěnovala mi dostatečnou pozornost.

"Co? Nebuď směšný," odpověděla tiše bez toho, aby se příliš soustředila na to, co jsem řekl.

        

Díval jsem se na proudící davy studentů kolem nás. Většinu z nich bych měl poznat, hlavně ty z protilehlé třídy, ale já si nepamatuju ani jména některých lidí z naší třídy, natož ještě cizí. Samozřejmě, poznám ty, které potkávám na kalbách a taky si pamatuju jména všech šprtů, ale ty méně výrazné a nevýrazné lidi si nepamatuju vůbec. Nebo si je nechci pamatovat, to je jedno.

"Taky ti to Hank poslal?" Lucy mi nastrčila pod nos svůj mobil, na kterém měla otevřený Hankův snap, který jsem viděl před pár minutama. Nakrčil jsem noc.

,,Jo," potvrdil jsem.

,,Jako kdybychom to neviděli živě každý den," zamručela Lucy. "Ještě nám to musí posílat na Snapchat."

V tomhle jsem s Lucy musel souhlasit.

,,Ale ne," uslyšel jsem před sebou trochu moc pisklavý hlas. Pohlédl jsem dolů a spatřil osobu klečící na všech čtyřech. Trochu pozdě jsem si uvědomil, že je to Catherine. Sklonila hlavu a šmejdila rukama pod skříňkama, na zemi za sebou i vedle sebe. Procházející dav kolem ní jí zrovna dvakrát nepomáhal.

Co hledá mi došlo, až když jsem u své tenisky spatřil něco třpytivého. Dřepl jsem si k tomu a chystal se to sebrat, ale Catherine si toho zřejmě všimla taky a oba jsme hrábli po té stříbrné věci. Člověk by asi čekal, že se dotkneme konečky prstů a mezi námi proběhne jiskra, elektřina, nebo co to je - ale to se nestalo. Byl jsem rychlejší a vzal jsem tu věc dřív, než ona.

Zvedl jsem to za kovový konec a došlo mi, že je to visací naušnice - stříbrná dvoucentimetrová ještěrka visící za ocas vysázená třpytivými kamínky.

Postavil jsem se na nohy a stále jsem držel naušnici mezi prsty. I Catherine už stála na nohou - měla ve tváři podivný výraz, jakoby se smiřovala s tím, že tu naušnici už nikdy neuvidí.

,,Je pěkná," okomentoval jsem ozdobu a převaloval si kovový konec mezi prsty.

,,Po babičce," upřesnila nesměle Catherine a poškrábala se na temeni hlavy. ,,Dáš mi ji?"