Problem at the Other Side

Třicátý pátý díl

Catherine

"Táta mi zmírnil trest," zamumlala jsem najednou unaveně. Opírala jsem se o Jasonovo rameno a on mě přitom jemně hladil po paži. Vnímala jsem jeho dotyk jako pocit bezpečí. Jakoby mě chránil.

"Vážně?" zamumlal rozespale. "Tak to je skvělý."

"Jo. Skvělý by to bylo, kdyby se to vztahovalo na tebe."

Jason se tak vymrštil ze sedadla, aby na mě líp viděl. Už vůbec nevypadal tak unaveně. Taky jsem se narovnala.

"To nemyslí vážně," zamumlal nabručeně.

"Bohužel," povzdechla jsem si, "táta chce abych se taky vídala s někým jiným."

"A s kým?"

"To nevím," pokrčila jsem rameny. "Myslí si, že mám i jiné kamarády."

"Aspoň se na ně můžeš vymluvit," odhrnul mi vlasy z ramene a políbil mě na krk. Pousmála jsem se a zvedla ruku, jemně jsem ho pohladila po tváři. Chovala jsem se, jako kdybych v tom autobuse byla sama s ním. Opravdu jsem to neřešila.

---

"Hanku?" oslovila jsem ho. Stál sám tři metry od útesu zády ke mě, ruce zastrčené do kapes od mikiny. Nevím, jestli si mě všiml, protože nereagoval na svoje jméno. Zkusila jsem to teda znova: "Hanku." Teď už se otočil. Jeho zelené oči mě mlčky vybízely, abych mu sdělila, co potřebuju. Nevypadal ale, že by ho to nějak extra zajímalo.

"Jen jsem chtěla-" zasekla jsem se uprostřed věty. Co jsem mu chtěla říct? Prosté díky mi přišlo moc suché.

Pohlédla jsem dolů z druhé strany útesu, kde se kopec svažoval padesát metrů dolů, kde parkoval náš autobus a kde zrovna seděl zbytek třídy. Vyhledala jsem očima miniaturního Jasona, který mě viditelně hledal - stál na místě, díval se do všech stran a otáčel se kolem své osy. Pak jsem se otočila zpět k Hankovi.

"Chtěla jsem ti poděkovat za to pondělí, protože-"

"Ne," zarazil mě a s rukama zastrčenýma do kapes přišel blíž. Zamrazilo mě v zádech. Páni. Pořád byl sexy. Na Jasona v jeho kráse sice neměl, ale pořád se mi líbil. To ale neznamená, že bych se pro něj Jase vzdala.

"Neděkuj mi," zachrčel. Svýma očima se vpíjel do mých. Znervózněla jsem, ale pohledem jsem neuhla.

"Ale proč?"

"Protože jsem ti jenom vrátil to, co jsem ti prováděl. To byla moje omluva. A taky jsem to udělal pro Jasona." Jeho tón byl chladný jako ocel a hlas čistý jako sklo. Naháněl mi husí kůži, přímo mě děsil. Ale to jsem najevo dát nechtěla.

"V tom případě ti odpouštím," podařil se mi pokřivený úsměv. Hank jen jemně kývl, ale výraz nezměnil.

"To s Emmou je mi líto," prohlásila jsem polohlasem a polkla.

"Je ti líto mě nebo Emmy?" zeptal se skoro okamžitě se stejným chladem, jakým pronesl svoji "omluvu".

"Jen jsem řekla, že mě to mrzí, to je celý."

"Nevím, jak to má pomoct člověku vyrovnat se s tím."

"Nejspíš ani nemá."

"Mh."

"Proč jsi tak odměřený?" zeptala jsem se ho najednou, ani nevím, jak mě to napadlo.

"My nejsme přátelé."

"Nejsme," potvrdila jsem a souhlasně kývla, abych na to slovo dala důraz. "To ale neznamená, že si musíš hrát na ledovec."

"Nehraju si na ledovec."