Jason

"Cože ti bylo, že jsi v pondělí nebyl ve škole?" dotazoval se Hank, jakmile jsem ho ráno uviděl. Je neodbytný a právě ta jeho neodbytnost mi občas leze pořádně na nervy. Rozhodl jsem se mu to raději říct předtím, než mě úplně vytočí. Vím, jak snadno dokážu ztratit hlavu.

"Při zápase mě jeden borec z protilehlého týmu nakopl do hlavy."

"Jsi v pohodě?" zeptal se mě Hank okamžitě.

"Jo, jo, jsem, jinak bych tu nebyl," ušklíbl jsem se.

"Bylo to vážný?"

"Ne, ani moc ne. Jen otřes mozku, nic hroznýho. Co Emma?" změnil jsem téma rozhovoru.

"Pořád stejně vytočená," pokrčil Hank rameny. "To jsem ti řekl o tom slanym kafi?"

"Ne?" pozvedl jsem obočí.

"No, přišel jsem za ní a… Ona mě nejdřív nechtěla pustit dovnitř, ale já se tam stejně dostal. Pak se mě zeptala, jestli nechci kafe, pak mi do něj nasypala sůl, zamumlala něco o tom, že je to absurdní jako já a vykopla mě z domu."

"Au," kousl jsem se do rtu. "Takže ti to nejspíš už nepromine, co?"

"Ne," Hank svěsil sklesle hlavu. "Je to děsný, vídat ji na chodbě a sledovat, jak mě probodává pohledem. Asi mě fakt nesnáší."

"To není pravda," zavrtěl jsem hlavou, i když jsem věděl, že nejspíš je. Hank to ale vědět nepotřeboval.

"Půjdeš si semnou zakouřit?" poprosil mě sklesle, takže jsem raději kývl.

"Jo, ale kouřit nebudu."

"Aspoň že půjdeš."

---

"Máme ještě dvacet minut do začátku hodiny,"sdělil jsem mu svůj poznatek po zhlédnutí hodinek na mém zápěstí. "Klidně si tu cigaretu dokonči, máme čas."

"Jasně," kývl Hank a vyfoukl kouř. "Já to ale nechápu. Nikdy nebyla z tohohle důvodu naštvaná, jen…"

"Jen co?"

"Nevím. Prostě nikdy nebyla naštvaná, že jsem se díval na jiný."

"Hele Hanku," začal jsem opatrně, "nevzala to spíš jako záminku, proč se s tebou rozejít? Třeba… Třeba už s tebou být nechtěla a tys jí takhle zahrál do karet."

"Myslíš?" zamumlal sklesle, což mě přinutilo se trochu zmírnit.

"Třeba ne, je to jenom moje domněnka," povzbudivě jsem se pousmál a zastrčil si ruce do kapes. Nechtěl jsem, aby to bral vážně, třebaže to byla pravda. Myslel jsem si, že to byla pravda. Jinak by se s ním Emma takhle debilně nerozešla.

"Chodí teď s někým?" zeptal jsem se ho po chvilce ticha. Sledoval jsem ho, jak nervózně vytahuje cigaretu ze rtů a dává ji nazpátek.

"Netuším. Baví se teď hodně s Maxwellem, ale to podle mě jenom proto, aby mě potrápila. Jinak s nikým. Myslím, že jí to bude chvilku trvat, než se usadí."

"Tak si taky někoho najdi," poradil jsem mu.

"To není tak lehký. Já bych si sice mohl sehnat holku během pěti minut ale…"

"Ale?"

"Nechci. Možná jsem dětinský, ale já chci Emmu. A to se nezmění."

"Nojo, musíš se z toho dostat."

"Jo."

Uslyšel jsem skřípání dveří a trhl sebou. Když jsem se otočil, uviděl jsem v nich starou Killbridgeovou. Hank na ni zíral s pootevřenou pusou, až mu cigareta vypadla z prstů. Ona na nás taky zírala. Zírali jsme na sebe všichni.

Problem at the Other SidePřečti si tento příběh ZDARMA!