*Psst* Notice anything different? 👀 Find out more about Wattpad's new look!

Learn More

Děkuji vám za všechny voty a i komentáře! Neskutečně si toho vážím, nevíte ani jak :)

Jinak, v příštím asi měsíci mám v plánu dopsat tenhle příběh (nebojte se, dílů bude ještě dost, ale budou jen častěji, teda, chci aby byly :D)

Taky by mě hrozně potěšilo, kdybyste tuhle story ukázali například přátelům :) Hrozně by mi to pomohlo :) Děkuji vám ještě jednou všem!

Jason

Věděl jsem, že jsem zlitý už po půlce té lahve. Ale přesto jsem pil dál. Bylo mi tak líto Catherine, bylo mi líto mě, bylo mi líto Hanka, všech. Ale proto jsem nepil. Nepil jsem proto, že bych chtěl zapít lítost. Já se chtěl potrestat. A myslím, že se mi to nakonec i povedlo.

Ležel jsem na gauči u Hanka v obýváku. Madison ležela na zemi vedle mě a pochichotávala se. Myslím, že někde uprostřed toho přinesla i trávu, ale já si nedal. Nevím proč jsem nechtěl.

Hank seděl rozvalený v křesle a něco si pro sebe mumlal. Svět kolem mě se točil, ale já jsem věděl, že se musím kontrolovat. A taky hlavně musím domů.

Podíval jsem se na hodinky - bylo skoro jedenáct, světlo zvenku mi prozradilo, že je ještě dopoledne. Řekl jsem otci, že budu u Hanka nanejvýš tak hodinu, takže jsem totálně všechno propásl. Postavil jsem se, ale bylo mi tak divně, že jsem se musel zachytit opěradla gauče. Opilost není dobrá věc. To fakt ne.
"Ani jsem... nehtušil... žeseněkdy... vožeru... ráno." zabrblal jsem a Madison otevřela oči.
"Já nejsem... vožralej," zahuhňal Hank.
"Jasně bando," kývl jsem. "Tak já du. Otec... Bude mít starost. Ale nemusí. Moje auto má asi... pět set... pět tisíc... pět airbagů."
"Čau, airbagu," zahihňala se Madison. Já jsem jim pokynul a nějak jsem se dokulhal před dům. Mám pocit, že jsem cestou rozbil nějakou vázu nebo co.

Před domem stálo moje Audi, ale když jsem ho chtěl odemknout, zjistil jsem, že to tím dálkovým nějak nejde. Tak jsem se pokusil ho otevřít alespoň klíčkama. Trefil jsem se sice asi na padesátý pokus, ale musel jsem se pochválit, že jsem to auto aspoň odemknul. Jenže když jsem chtěl otevřít dveře a nastoupit, uslyšel jsem ženský hlas. Povědomý hlas.

"Jasone?"

Ten hlas byl sladký a příjemný, ale netušil jsem, čí byl. Nebo jsem to nechtěl vědět.

"Jasone."

A teď jsem si vzpomněl.

"Ca...Cath....Catherineee?" zeptal jsem se vzduchu kolem mě a protřel si obličej. Podíval jsem se na druhou stranu ulice. Moje Katie oblečená v upnutém broskvovém tílku, světlých džínách a bílých keckách ke mě mířila a nepřívětivě... teda tuším nepřívětivě si mě měřila. Teda spíš starostlivě než nepřívětivě, ale i toho tam část bylo.

"Katie, co tu... děláš?" zeptal jsem se jí hloupě. "Nemáš být doma? Nebo... Ve škole?"

Kate ke mě přišla blíž a nevěřícně na mě zírala.

"Spíš co ty tu děláš. Před cizím domem. Zmatlaný. Zřejmě saješ jak duha," zkonstatovala zamračeně. "A poškrábal sis auto klíčema."
"Vážně?" zamračil jsem se já a podíval se detailněji na zámek auta. Sakra.
"Tohle," ukázal jsem palcem za sebe, aby věděla, co myslím, "je Hankův... Hankův dům."
"To s ním ses tak opil?" hádala Kate.
"Správ... Ně."
"Proč?"
"Protože... Jsem idiot. Nechceš, abych tě... zavezl domů?" zeptal jsem se a ukázal jsem jí klíče. Ona mi je ale vzala z ruky a jemně mě odstrčila od dveří.
"Řídit budu já," rozhodla. "Ty bys nás ještě zabil." Zamračil jsem se. Nelíbilo se mi, jak o tom mluvila. Jakobych snad neřídil bezpečně.
Jsi opilý, debile, ozvalo se moje svědomí. Má pravdu.
Tak jsem horkotěžko nastoupil na místo spolujezdce. Kate mi ještě musela pomoct se zapínáním bezpečnostního pásu, protože jsem se zaboha nemohl trefit. Pak nastartovala a vyjela.

Problem at the Other SidePřečti si tento příběh ZDARMA!